Zlodějka mysli

Padesát

,,Callo," hlesne Derek těsně předtím, než si mě přivine do své náruče. 

Uplynuly už tři hodiny od mého spojení s Arcturem a já pořád nebyla schopná vůbec ničeho. Hlavou se mi stále honily myšlenky, jedna s větším otazníkem na konci než druhá. Jako bych zamrzla, mé srdce na chvíli přestalo bít a já zapomněla dýchat. 

Lee mě přemístil do mojí chatky a zatímco jsem nepřítomně koukala do zdi, došel pro nějaké posily. Dopadlo to tak, že momentálně tu sedíme v sedmi lidech, kteří mě jenom tiše pozorují. Je až překvapující, jak rychle dorazili, jenom aby mi tak vyjádřili, že stojí při mně.

Nicholleta a Derek přišli jako poslední, protože byli prozkoumávat les, který se jim dnes moc nezdál. Lee na ně počkal na louce, na které mě s ním nechali. 

Když teď vidím Derekovi černé oči plné výčitek, je mi jasné, že toho lituje. Pevně mě svírá a jeho ruka mi přejíždí po zádech v tempu, díky kterému se trochu uvolním. 

Spencer v rohu místnosti zatne pěsti, ale nijak se nevyjadřuje. Upřeně kouká na Derekovu dlaň hladící moje tělo a něco si pro sebe občas poznamená. 

,,Mám tátu," zopakuji dneska už po sté a jemně se usměji. 

Všichni v místnosti po sobě hodí pohledem a koutky úst jim vylétnou nahoru. 

Shay vezme Brin kolem ramen a dá jí pusu na tvář. Ona do něj na oplátku provokativně dloubne loktem a oči jí zajiskří. 

Můj úsměv se při pohledu na ně ještě rozšíří. 

Pohasne však, když si všimnu strnulého Spencera, který to vše lítostně pozoruje. Mám chuť se k němu rozeběhnout, nabídnout mu taky nějaký doposud nepoznaný cit. On sice svého tátu zná, ale myslím, že by byl radši kdyby tomu bylo naopak. Jenom pomyšlení na to, že jeho táta asi momentálně mučí mého, mi přináší mrazivé mravenčení pod kůží. Jakoby naše životy byly tak odlišné a přesto podobné. Ačkoliv nemá žádnou schopnost, za obyčejného kluka ho lze považovat jen těžko. Je voják, někdo, jehož poselstvím bylo zabíjet nadpřirozené jako jsem já. A on se zvládl odvrátit od všeho, co mu bylo vtloukáno do hlavy a jít za jeho přesvědčením. Stejně jako každý v téhle místnosti má svůj příběh a o nic lehčí minulost.

Už se chci od Dereka odtrhnout a jít k němu, ale Nicholleta mě předběhne. Přejde ke Spencerovi a usměje se tím jejím decentním, přesto upřímným úsměvem. Vezme ho za ruku a povzbudivě mu ji stiskne.

Když si všimnu Derekova výhružného pohledu, zaryji mu nehty do zad jako náznak varování. 

Opovaž se. 

Zavrčím mu v mysli a podívám se na něj. 

Spencer překvapeně zamrká a vděčně jí gesto oplatí tím svým krásným úsměvem, do kterého jsem se tak zakoukala. Který na něm mám tak ráda. Roztomilé ďolíčky si vždy najdou místo na jeho tváři za každé situace. 

Byla bys skvělá vlčice.

Ozve se mi v mysli Derekova odpověď a já od něj skoro vylekaně odskočím. Naštěstí se udržím a věnuji mu významný pohled. 

Tohle mi vysvětlíš.

Na jeho tváři se objeví úšklebek a v černých očích mu známě zajiskří. 

To víš že jo, kočičko. 

Užuž ho chci uhodit, ale natiskne se na nás další tělo, které mi v tom zabrání a já uslyším hlasitý povzdech.