✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

#2

Krásný pondělní večer! Pro všechny příznivce - a vlastně klidně i pro případné nováčky - románu I Wanna Be With You přináším zbrusu nový díl! Pevně doufám, že se bude líbit, a čím dále budeme postupovat, tím více se vám bude i tento příběh dostávat do srdíčka ♥ Děkuju za vaše kladné reakce a ohlasy, znamenají pro mě skutečně moc. Víc, než bych dokázala vypovědět. Jste úžasní, vážím si vás. Každého jednotlivě ♥

ENJOY IT!

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

Zatímco jsme projížděli městem, dívala jsem se z okénka na důvěrně známé ulice, oblíbené obchůdky, útulné kavárny. Nořila jsem se do místa, které se relativně brzy stalo jakýmsi mým druhým domovem, a uvědomovala si, že šťastnější jsem ve svém životě nikdy nebyla. Osud mi sice do cesty položil spoustu překážek, ani jedna se nedala obejít, mohla jsem je pouze překonat, ovšem všechny za tu námahu stály. Každá jedna utržená jizva – ať už emoční či fyzická – mě posunula o kousek blíž k Louimu.

Lásce mého života.

Nevědomky jsem se uculila.

„Copak," ozvalo se ze sedadla řidiče. Louis zněl pobaveně, možná lehce dotčeně, zachytila jsem i nepatrně kousavý podtón. „Nechceš mi povědět, který muž ti na rtech vykouzlil ten sladký úsměv?"

Tlumila jsem nutkání vyprsknout. Zřejmě bych si na občasné projevy žárlivosti měla zvykat. Jak jsem už zmínila, vše pro mě bylo nové, dosud nepoznané. A že se Tommo někdy vážně činil. Občas jsem ještě bojovala s touhou zahrabat se hluboko pod zem a předstírat, že jsem krtek. Ti to měli, co se emoční sféry týče, mnohem jednodušší.

Pohodila jsem hlavou a nasadila ten nejvážnější výraz, jakého jsem se v dané chvíli odvážila. Ne, ani za rok a půl se mé herecké schopnosti výrazně nezlepšily. Na Oscara bych nikdy nedosáhla. „Toho neznáš. Potkali jsme se, když jsem se včera ráno vyplížila pro snídani."

„Vážně?" opáčil. „Tak snad jsi mu rovnou oznámila, že nejsi k mání."

„Jakže?" Strašně mě bavilo ho provokovat. Snad pořád víc! „Nejsem?"

„Ani náhodou."

„Říká kdo?"

Neodpověděl. Místo toho znenadání vyhodil blinkr a zajel ke krajnici, pouhých pár metrů za městem. Nedbal vzteklého troubení, s nímž nás míjeli ostatní řidiči. Odepnul pás a naklonil se ke mně pro polibek. Další část jeho osobnosti, již jsem milovala. Dělal šílené věci. Naprosto šílené, ovšem kupodivu dopadaly lépe, než se mohlo na první pohled zdát. A to pokaždé.

„Jsi blázen, víš to?" vydechla jsem, když jsme se od sebe konečně odtáhli.

„Jsem," pousmál se a hravě mě zuby zatahal za spodní ret. „Ale do tebe."

Zamilovaně jsem mu prsty přejela po tváři. On mi k životu stačil.

...

Za hodinu jsme zastavovali na kraji Chelmsfordu, kde se v jedné z tamních čtvrtí konal malý shakespearovský festival. Samozřejmě se kolem strhlo hotové boží dopuštění, jen co jsme vytáhli paty z auta. Holky různého věku se na nás oba sesypaly jako vosy na med. Nestačila jsem si ani přes ramena přehodit bundičku a už jsem byla drcena několika páry překvapivě silných rukou.

Brzy jsem vzdala marné pokusy o rozluštění nezřetelného štěbetání, jež slečnám plynulo z chvějících se rtíků. Jen jsem se přívětivě usmívala, fotila, přikyvovala, přece jen pro mě projev takové podpory našeho vztahu hodně znamenal. Nenávistných útoků jsem si v prvním půl roce užila až dost. Znovu už bych je asi neustála.

Až po dlouhých třiceti minutách jsem se mohla znovu svobodně nadechnout.

„Pojď ke mně," rozevřel Lou náruč, v níž jsem se bez váhání opět na chvíli schovala. Nasávala jsem jeho specifickou vůni, nechala se konejšit tlukotem jeho srdce. Milovala jsem ho. Z celého srdce jsem ho milovala, a přestože nás dělila tisícovka kilometrů, fungovali jsme bez problémů. Spojení mezi námi jako by... neustále sílilo.

„Připravena na kulturní den?" zamumlal mi do vlasů.

„Připravena na jakýkoli den," zavrtěla jsem se, „jen když budeme spolu."

Jeho sevření ještě zesílilo. Opět jsme na chvilku existovali jen my dva. Na celém širém světě.

Možná jste už tři, ozval se v zadní části mého mozku tichý, velmi plachý hlas. Vzpomínky na ráno strávené objímáním toaletní mísy se vrátily jako bumerang. Je to možné? Skutečně by ve mně právě teď mohl růst nový život?

Ona představa mě děsila. Zdálo se mi to strašně brzo...

Naštěstí Louis si mého rozpoložení nevšiml. Broukal tichou melodii, neznala jsem ji, ale přinášela do mého nitra mír a pokoj. Jen díky ní jsem se mu dokázala vymanit, chytit jej za ruku a odtáhnout mezi proudící skupinky lidí, míjející dřevěné stánky s řemeslnými výrobky.

Celý prostor působil... vyloženě roztomile. Osoby v kostýmech, tematické líčení, na každém kroku dřevěné tabulky s několika verši Shakespearových her. Jako bych se ocitla v naprosto novém, úplně jiném světě. Kde se mi líbilo snad úplně všechno.

„Pst, Petru," zazněl mi náhle za zády tichounký hlas. Znala jsem jej, přestože naposledy ke mně promlouval před dlouhým rokem a půl.

„Damiene?" odpověděla jsem šeptem, v halasu tržiště však má slova úplně zanikla. Bezděky jsem se ohlédla přes rameno, ovšem ať jsem se snažila jakkoli, svého strážného anděla jsem ani koutkem oka nikde nezpozorovala.

„Musím s tebou mluvit," pokračoval v mé hlavě. „Sejdeme se za pár minut vzadu za pódiem."

Nepřela jsem se. Prošli jsme si společně skutečně mnoha věcmi, tudíž jsem neměla ani chuť ovšem dokonce ani jakékoli právo jej ignorovat. Jen mě ovládl strach. Možná jsem se neměla nechávat konejšit. Možná... možná byla chyba nezůstat ve střehu.

Ohlédla jsem se na Louiho. S úsměvem obdivoval jeden z umělých pergamenů, na němž se skvěly výjevy ze Snu noci svatojánské. V očích mu seděl zvláštní lesk, srdce mi jihlo.

„Lou?" vytáhla jsem se k němu na špičky. „Odskočím si, ano? Za chvilku jsem zpátky."

Líbl mě na tvář a bezstarostně trhnul hlavou. V hrudi mě nepříjemně bodlo. Nezačnu mu znovu lhát, že ne?

„Počkám tu," kývl hlavou k vystavenému zboží. „Myslím, že budu mít co zkoumat!"

Neopouštěla jsem ho právě s příjemnými pocity. Ze všeho nejradši bych jej znovu popadla za ruku a rozběhla se tak daleko, dokud by nás nohy nesly. Ale nesměla jsem. Minulost mě naučila, že před problémy se utéct nedá.

* * * * * * * * * * * * * *

PS: JÁ JSEM TAK ŠŤASTNÁ! VZPOMÍNÁTE NA LITERÁRNÍ SOUTĚŽ POŘÁDANOU NAŠÍM DIVADLEM? Viz Glosář. BYLA JSEM VYBRÁNA I DO DRUHÉHO KOLA AUTORSKÉHO ČTENÍ, VE ČTVRTEK BUDU PŘÍBĚH PŘEDNÁŠET VEŘEJNOSTI, DRŽTE MI, PROSÍM, PALEČKY ♥ I VY NA TOM MÁTE VELKOU ZÁSLUHU ♥