✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

#47

Netuším, jak dlouho jsem byla mimo. Vlastně si ani neuvědomuji, že bych odpadla, ale muselo to tak být, jelikož když jsem znovu rozlepila víčka, udeřilo mě do očí ostré světlo z umělých zářivek nad mou hlavou.
Sykla jsem, položila si paži na čelo a zkusmo se vytáhla do sedu. Všechno mě bolelo. Jen velmi matně jsem si uvědomovala, že ležím na něčem měkkém, do nosu mi stoupala nezřetelná vůně, možná aviváže, která mě konejšila a s úspěchem mazala prvotní stopy strachu a paniky.
Dala jsem si chvilku na vzpamatování. Nádech-výdech. Nádech-výdech. Začaly se mi vracet veškeré vzpomínky na skotský hrad. Na Samuela a jeho přiznání, že se chce kvůli mně stát skutečným člověkem. Samanthu. Na hádku mezi vysoce postaveným Strážcem a strážným andělem, kteří se oba dali na scestí.
Zasténala jsem a skryla tvář pod dlaněmi. Vybavilo se mi všechno. To Samantha mě vrátila- Kam vlastně?
Promnula jsem si oči a rozhlédla se kolem sebe. Nacházela jsem se v hotelovém pokoji. V tom, který nám pronajal Louis, když se ke klukům do domu vloupal Samuel. Jinak se jeho konání ani nazvat nedalo. Nezastírám, měla jsem strach. Ne přímo z něj, tušila jsem, že by mi neublížil, ale tak nějak... obecně. Intuice mě opět varovala.
Znovu jsem se posadila a opatrně přehodila nohy přes pelest postele. Houpal se se mnou celý svět. Ta teleportace, či jak onen způsob cestování nazvat, mi vážně nedělala dobře...
Napočítala jsem v duchu několikrát do deseti, když se znenadání rozrazily dveře. Trhla jsem sebou leknutím, smysly zřejmě ještě nebyly tak zostřené, tudíž jakmile mě čísi teplé paže popadly do náruče a pevně stiskly, nezmohla jsem se na žádnou reakci.
"Petru..." mumlal mi do ucha zjihlý hlas, nyní však chvějící se obavami a stěží potlačovaným strachem. "Petru, lásko!"
Vymanila jsem se z toho teplého objetí a vzhlédla. Byl to Louis. Modré oči zahalené stínem nevýslovné hrůzy, chvějící se brada, bezkrevné rty. U srdce mě bodlo. Znovu jsem mu ubližovala!
"Můj Bože," odhrnul mi něžným gestem z tváře vlasy, "kdes byla? Celé dny jsem tě hledal! Byl jsem obavami úplně bez sebe... Co se stalo? A jsi v pořádku? Není ti nic?"
Z Louiho slov mi šla hlava kolem. Jedna otázka za druhou, přitom na žádnou jsem mu nedokázala rozumně odpovědět. Ne hned. Nejdřív jsem si musela pár věcí ujasnit. "Jak... Ehm. Jak dlouho jsem byla... pryč?"
Pevně sevřel mou ruku ve své, jako by se bál, že mu znovu zmizím. Och, Bože... Vrátili jsme se do dob té šílené výměny duší. Opět se musel strachovat vůbec zavřít oči. A ostatně... Možná jsem to tak měla cítit i já sama. Řítili jsme se do katastrofy. A to přímo kolosálních rozměrů.
"Dva dny," vydechl.
"Co?"
"Klid, maličká!" Popadl mě znovu do náruče a pevně sevřel. Kolébal se mnou lehce ze strany na stranu, dělal vše pro to, aby mě upokojil. Držela jsem se jej jako kotvy. Věděla jsem, že až se ho přestanu dotýkat, realita do mě udeří jak obrovský náklaďák.
"Petru, všechno bude dobrý. Mysli na sebe i naše maličké! Kdyby se vám něco stalo..." Větu nedokončil, no ani nemusel. Věděla jsem, co chce říct. Hrdlo se mi svíralo úzkostí. Teprve jsem si začínala uvědomovat dopad Samuelových slov. Vše se změní. Cítila jsem to v kostech...
"Lou," zaryla jsem mu nehty do paže. "Musím... Ehm. Musím ti něco říct."
Ztuhnul. A já se dala do líčení. Tentokrát jsem nevynechala nic. Pověděla jsem mu o Niallově SMS, která vlastně vůbec nebyla od Nialla, o přesunu na skotský hrad. Řekla jsem mu vše o Samuelově minulosti, nerozlučně spjaté s mou. O roli Samanthy v celém tom zamotaném příběhu. Zkrátka... Vyklopila jsem mu všechno. Dokonce i o výhružném vzkazu, který jsem našla v naší ložnici převrácené naruby. Ačkoli jsem dost riskovala. Jenže... Tajnosti se mezi nás už znovu postavit nesměly. Protože... Kdybych nemohla věřit Louimu, své druhé půlce, pak komu?
Když jsem se odmlčela, ticho kolem by se dalo krájet. Louis tonul ve zmatku. Poznala jsem mu to na očích. Vystřídala se v nich snad stovka nejrůznějších emocí.
"Takže," odtáhl se ode mě, vyskočil na nohy a začal nervózně přecházet po ložnici. "Samuel je vysoce postavený Strážce, který ti byl nablízku ve všech minulých životech. Mě nenávidí, tebe miluje. A skutečně ti vzal ten zlatý řetízek. Bože," přejel si dlaní po obličeji. "Je toho na mě trochu moc."
Nejistě jsem se vytáhla do stoje. Srdce mě bolelo, přesto jsem k Louimu vztáhla paže a objala jeho široká ramena. Potřebovala jsem ho cítit...
Při mém doteku se trochu uvolnil. Zhluboka vydechl a opřel se o mě. "Mám sto chutí ho zabít... Kdybys tu nyní nebyla se mnou, dozajista udělám nějakou pitomost."
"Zvládneme to," zašeptala jsem. "Slibuju..."
Než mi na to Louis stačil odpovědět, naplnilo vzduch kolem nás jemné vibrování. Ve vzduchu praskala statická elektřina, lehounká vůně mi napověděla, že nenadálým návštěvníkem nebude nikdo jiný než můj strážný anděl.
Obrnila jsem se. Další problém...
Měla jsem pravdu. Ačkoli tak nějak jen z části.
"Petru!" Vykřikl Damien. "Kdes, sakra, byla?"
Za zády mu vykoukl Alex. A tvářil se stejně rozezleně jako jeho kolega.
****************
Po delší době tu máme nový díl pokračování druhé série mého milovaného velkého románu... Děkuju těm z vás, které i tomuto dílku daly šanci. Moc si toho cením. Tohle je... zkrátka a dobře srdcovka <3
Omlouvám se za případné nesrovnalosti či překlepy...
A mám pro vás pár oznámení:
1) Původně jsem měla přichystanou silvestrovskou povídku, bohužel se mi ji nepodařilo dopsat, tudíž se omlouvám.
2) V knihovně najdete každoroční vánoční příběh, tentokrát s názvem "MY GRINCH", srdečně vás k němu zvu =)
3) Velká vánoční soutěž už běží, bohužel se vás zatím zapojilo strašně málo, přitom myslím, že ceny jsou docela zajímavé... Dávám tomu ještě šanci, no pokud už nikdo nepřibude, soutěž zřejmě stopnu a víc se s ničím namáhat nebudu =( Je mi to líto. Snažím se tento profil i něčím odlišit, nedávat jen povídky, být vám blíž, no evidentně o to nikdo nestojí... Kdybych v někom z vás přece jen probudila chuť soutěžit, vše najdete v knihovně...
4) Máte INSTAGRAM? Pokud ano, budu ráda za "sledování", oplatím =) Odkaz na profilu... <3
5) Odměnu za poslední soutěž, kterou vyhrála TERKA, zatím musím pozastavit, příběh mi zůstal v porouchaném notebooku, tudíž dokud jej nedostanu zpět, nevím, zda tam něco zůstalo, či ne. Držte palce!
6) LAF JŮ!!