✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

#56

PO DLOUHÉ DOBĚ VÁM PŘINÁŠÍM DALŠÍ DÍL POKRAČOVÁNÍ VELKÉHO ROMÁNU "IWBWY". DOUFÁM, ŽE SE K NĚMU JEŠTĚ NĚKDO VRÁTÍ ♥

// •• // •• // •• // •• // •• // •• // •• // •• //

Lawrence několik nekonečných vteřin mlčel. V očích se mu odrážely obavy, rty měl nevědomky stažené do úzké starostlivé linky. A když si ruce vsunul do širokých rukávů splývavého hábitu, bylo mi rázem jasné, že situace, do níž jsem se dostala, se zdá bezvýchodná.

„To nesmíš udělat," zašeptal.

V hrdle mi zabublal neveselý smích. „Napadá vás jiné řešení? Tak mi poraďte. Jak mám ochránit Louiho? Protože to on je momentálně v největším nebezpečí. Mně Samuel neublíží. Ne fyzicky. Co se emoční sféry týče... No, to jde asi mimo něj. Ale Lou..." Hlas mi selhal. Vzpomněla jsem si na to podivné ráno. Na loučení, na polibek, jenž místo aby hladil, bodal. Vrazil mi do srdce ostrý zrezivělý kůl, cítila jsem, jako by spíš dával sbohem...

Lawrence nervózně přešlápl a shodil z hlavy kapuci. Žádné překvapení, byl holohlavý. Obklopovala jej zářící aura, pulzující. Paradoxně tehdy se nic z jeho uklidňující blízkosti nepřeneslo na mě. Sužovaly mě až příliš velké starosti. Dokázala jsem myslet pouze na Louiho. A naše miminko.

„Musíš se nyní od všeho distancovat."

Vykulila jsem oči a nevěřícně na něj pohlédla. „Co prosím?"

Odvrátil tvář. Věděl, že s tím nebudu souhlasit, přesto se rozhodl právě k takovému řešení. „Nemáš z toho radost, což chápu. Ale věř nám. Dokážeme si poradit se Samuelovými plány lépe než ty. Nevíme, co chystá, nedokážeme předvídat jediný jeho krok! Ale disponujeme stejnou mocí jako on. Máme větší naději na úspěch."

Ano, snažil se mi to vyložit co možná nejjednodušeji, snažil se mluvit racionálně, nicméně já s jeho slovy přesto nemohla souhlasit. Někde v hloubi svého srdce, snad na samotném dně, jsem věděla, že právě tak to není. Že tento plán Strážců nemůže nikdy fungovat.

„Se vší úctou," potřásla jsem hlavou, „jestli vás dokázal obcházet doteď, obávám se, že proti němu moc nezmůžete."

Strážcův výraz ve tváři se vůbec nezměnil.

„A navíc... Já to nehodím za hlavu. Něco takového jste přece ani nemohli očekávat!"

Zvrátil krk a zhluboka vydechl. „Říkal jsem Radě, že pokoušet se tě držet dál bude jen ztráta času."

Zkřížila jsem paže na prsou.

„Dobře," pokrčil nakonec rameny. „Ať je po tvém. Ale slib mi jedno."

Nastražila jsem uši.

„Že nebudeš zbytečně riskovat."

Lehce jsem se pousmála. „Slibuju."

...

„Tak co?" houkl Damien, když jsme se s Lawrencem vrátili k ostatním Strážcům. „Dospěli jste k něčemu?"

Než bych stačila odpovědět, ozval se jeden z mužů sedících naproti. „Prozatím nepodnikneme žádná opatření, co se týče angažovanosti Duše," kývl ke mně, „v celé té záležitosti. S bratry jsme dospěli k závěru, že by to skutečně byla jen marná snaha, jak nás varoval Lawrence."

Potlačila jsem úšklebek. Bylo fajn alespoň jednou dosáhnout svého.

„Ale poslyšte naše varování!"