✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

#24

Snad se část bude líbit =)

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

Následujícího rána jsem procitla už v půl šesté a za žádnou cenu nebyla schopná znovu zabrat. Opatrně jsem vyklouzla z konejšivého sevření Louiho paží a po špičkách odešla do kuchyně. Tam jsem dvě a půl hodiny seděla nehnutě u okna, prsty omotané kolem barevného šálku s pomalu chladnoucí černou kávou, a zírala z okna na klidnou ulici. Projelo jí sotva pár aut, jedno z nich patřilo rozvážce květin. Jinak se nikde nenacházela jediná živá duše.

Byla jsem zoufalá. Tolik věcí, jimž jsem musela čelit. Tolik událostí, které začaly a jejichž konce jsem za žádnou cenu nedohlédla. A ta nerozhodnost. Povědět to Louimu? Nebo ne? A co Damien? Evidentně o Samuelově zapojení nevěděl, jinak by mi to už jistě dávno řekl.

A pak... to maličké. O něj jsem měla největší strach. Kvůli němu jsem se bála přicházejícího, vrátila se úzkost, kterou jsem pociťovala dřív. Protože Samantha se nezastaví před ničím, El jakbysmet.

„Postarám se o tebe i o něj." Tato slova mi rezonovala v hlavě, duněla a burácela. To jako myslel Samuel vážně? Ale... proč? Copak nedělal spolu s těmi dvěma možné i nemožné, aby se mě zbavil?

Ovšem moment. On nás spíš hodlal rozdělit. Mě a Louiho. Tvrdil, že ublížit mi za žádnou cenu nechce, tak... o co mu ve skutečnosti šlo? Odtrhne mě od Tomma a vzápětí pomůže mně i našemu dítěti? To mi nešlo na rozum. Neviděla jsem v jeho konání žádný smysl. Nechápala ho. Což mě šíleně znervózňovalo. Přišla jsem tak o výhodu, jak se pokusit předvídat další Samuelovy kroky.

Povzdechla si a usrkla ledového nápoje. Tohle bude náročný den.

S úderem osmé práh překročil zívající Louis.

„Oh, dobré ráno," prohrábl si vlasy a nalil z konvice připravenou kávu. „Jsi vzhůru už dlouho?"

Trhla jsem hlavou a přitáhla si župan blíž k tělu. „Docela ano. Nějak jsem nemohla spát."

„Nervózní?"

Další neurčité gesto.

„Neboj," zezadu mě objal a políbil do vlasů. „Všechno dobře dopadne. Ostatně, jdu tam snad s tebou, ne? Ber schůzku v nakladatelství jako... jako krok vstříc nové zkušenosti, novému aspektu života. Protože ty na to psaní máš."

Culila jsem se jako měsíček, aniž bych si to vůbec uvědomovala. Louis pro mě pokaždé měl ta správná slova, vždycky věděl, co říct, ale by mě aspoň maličko upokojil.

...

Měl naprostou pravdu. V nakladatelství vše probíhalo snad až podezřele hladce. Vedení si se mnou dalo schůzku v jednací síni, kde moje dílo pochválili, kde mě ujistili, že jej hodlají tisknout ve velkém nákladu, jelikož dle předběžných průzkumů – o nichž jsem vůbec nevěděla – se bude prodávat velmi dobře, a když jsme odtamtud asi po hodině a půl odcházeli, měla jsem hlavu jak pátrací balon. Louis ze mě snad dvacet minut nedostal kloudného slova, nacházela jsem se v jakémsi hypnotickém stavu, v němž jsem se pokoušela zpracovat, že se můj příběh zřejmě vážně dostane na pulty knihkupectví.

Plnil se další z mých snů.

A jen díky Louimu. Té největší fantazii.

„Takže," zkusil poněkolikáté, zatímco se proplétal hustým londýnským provozem, „jak se cítíš? Hm? Koncem týdne ti navrhnou obálku, knížka projde korekturou a pak hurá na pulty obchodů!"