✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

#48

Potřásla jsem hlavou a založila paže na prsou. Stále jsem se neuvěřitelně třásla, chlad mi zalézal až do morku samotných kostí. Nechtěla jsem nic řešit. Byla jsem strašně unavená! Toužila jsem jen zalézt do peřin a na chvíli přestat existovat.
"Odpověz mi rychle," připomněl se můj strážný anděl netrpělivě, z hlasu mu čišela stěží potlačovaná zloba, "jsem nervózní, unavený. A díky tomu, že jsem v posledních dnech necítil tvou přítomnost, taky vyloženě strachy bez sebe!" Na konci už přímo křičel, uvědomila jsem si, že bezděky couvám k Louimu a chytám se ho za ruku. Z Damiena sálala frustrace. Obavy. Jeho aura na chvíli potemněla, nechtěla jsem ani domýšlet, co bude následovat.
"Kdes. Byla." Jako když ostří nože proletí vzduchem. Alex zatím nepromluvil, jen stál svému kolegovi za zády a bez mrknutí oka mě pozoroval.
"Damiene," ozval se tvrdým hlasem Louis, avšak já jej přerušila. "Ne, Lou, to je dobrý..."
Střelil po mně pohledem, ale nic dalšího neřekl. Místo toho mě jen pevně objal kolem pasu a nepatrně se mi přivinul k boku, moc mi pomohlo cítit jeho oporu. Tlukot silného srdce, jež patřilo mně...
Zhluboka jsem se nadechla a zopakovala vše, co jsem před pár minutami svěřila Louimu. O lež jsem se ani nepokoušela. Neměla jsem na její vykonstruování dostatečnou mozkovou kapacitu. Což možná byla chyba, ovšem...
Když jsem domluvila, rozhostilo se kolem nás na několik mučivých vteřin hluboké ticho. Slyšela jsem jen svůj vlastní zrychlený dech a krev, jež se mi valila žilami.
"Takže za vším vážně stojí Samuel. Víc, než jsme si mysleli. Jeho objevení se nebylo náhodné. Proto Strážci nedokázali vypátrat, kdo pomáhá Eleanor se Samanthou. Protože to má na svědomí jeden z nich. Z těch nejvýše postavených... Ksakru!" Udeřil pěstí do stěny. "Jak je možný, že jsme na to nepřišli hned?!"
Obrátila jsem se k Louimu čelem a tvář mu zabořila do hrudi.
"Miluje tě. Celá staletí tě miluje! A je ochotný kvůli tobě všechno zahodit? Kdepak. Něco se mi na tom nezdá."
Tommo se napjal, Damiena slova mu ubližovala. Ostatně, ani mně nebylo jejich poslouchání právě nejpříjemnější. V srdci jsem cítila nové a nové bodné rány. Zamotávala jsem se do osidel osudu pořád víc, neblížili jsme se ke konci, právě naopak. Vše teprve začínalo. Samuelovi jsem zmizela, to jistě nenechá jen tak. V každém dalším momentu se mohl objevit v hotelovém pokoji a rozpoutat peklo...
"Kam se poděla Samantha po tom, co tě sem přenesla?"
Uchechtla jsem se. "Copak já vím? Probudila jsem se sama."
"Dobře, dobře," stiskl si dvěma prsty kořen nosu. "Tohle musíme nějak vyřešit... Alexi," obrátil se k našemu tichému společníkovi, "prosím tě, svolej Strážce. Tohle chce okamžité zasedání Rady. Dělej!"
Nestačila jsem vůbec sledovat nit jeho myšlenek. Nepozastavila jsem se dokonce ani nad tím, kolik rozhořčení do své mluvy vkládal. Projevy čistě lidské, nikoli hodící se k jeho původu a andělské podstatě.
Alex přikývl a následně se rozplynul v mihotavé záři maličkých jisker. A Damien jej brzy následoval. Bez jakéhokoli dalšího slova, pohledu. V jedné chvíli tam byl, a když jsem po mrknutí znovu zaostřila před sebe, jako by se po něm slehla zem.
"Ztratím tě?"
Projel mnou blesk. Pomalu jsem zvedla obličej a zadívala se do Louiho zoufalstvím lesknoucích se očí.
********
Dnes si dlouhé doslovy odpustím, jsem neuvěřitelně vyčerpaná. Snad jen jedno: DÍKY ZA VŠE!
PS: ZA PŘÍPADNÉ PŘEKLEPY ČI NESROVNALOSTI SE OMLOUVÁM, nezvykla jsem si na tu "tableťáckou" automatickou opravu =D