✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

#50

Celou noc, již jsem strávila v Louiho náruči, mě nesužovaly žádné děsivě temné sny. Zato ráno, jakmile se z peřin neochotně vyhrabal a s políbením mi oznámil, že skočí pro snídani, si ke mně probojovaly cestu všechny dosud potlačované strachy a emoce. Rozbrečela jsem se, mé slzy se vpíjely do polštáře a dotvářely na textilním vzoru nevzhledné skvrny.
Bála jsem se, neuvěřitelně jsem se bála. Budoucnosti.
Pár měsíců. Pouhých pár měsíců klidu, kdy jsme si s Louim užívali jeden druhého. Osud nás ukonejšil falešným pocitem bezpečí, a my? My se nechali. Zapomněli jsme na prožité, zapomněli jsme na krutost, s níž se život uměl vytasit. A teď nás to dohnalo...
Překulila jsem se na břicho a pěstí několikrát udeřila do matrace. Ten neustálý boj mě unavoval. Kéž by někdo vynalezl umělou energii v injekci. Nakoupila bych si zásoby...
...
Než se Louis vrátil, zvládla jsem se dát trochu dohromady. Měl už tak kvůli mně dost starostí, nechtěla jsem mu jich přidělávat ještě víc.
V klidu jsme se nasnídali, ačkoli mezi námi bylo patrné lehké napětí, a když jsem uklidila poslední porcelánový hrnek do skříně, popadly mě Louiho paže majetnicky kolem pasu. Pevně se ke mně přitiskl, proti páteři mi silně tlouklo jeho srdce. A tehdy mi něco došlo. Zvládnu to. Zvládnu to pro něj.
Pro nás.
"Pořád na to myslím," zašeptal mi do vlasů. "Snažím se přijít na nějaké řešení. Jsem nervózní. Musím přece něco udělat! Nikomu nedovolím, aby mi že vzal. A už vůbec ne nějakému ubožákovi, který se všude ohání svou mocí!"
Kousla jsem se do spodního rtu a opřela se o něj. Ovšem neodpověděla. Nějak jsem nevěděla co. Jako by slova najednou byla úplně zbytečná. Nedokázala mu toho říct víc než odezvy mého těla.
"Nevrátil se ráno Damien?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne..." Nebudu zapírat, zneklidnělo mě to. Jistě už se Strážci všechno probral, proč nás tedy ještě neinformoval? Stalo se snad něco dalšího? Jen to ne, prosím... Nic víc už bych nesnesla.
"Dost," zavrtěl hlavou a trochu se napjal. "Užíráním se ničemu neprospějeme. Tak co kdybychom vyrazili ven? Kluci se vrátí za pár dnů, užijeme si ještě chvilku klidu a soukromí... Ano," dodal rychle, když jsem se nadechovala k protestu, "skutečně užijeme. Protože přesně to Samuel chce. Spoutat nás, rozeštvat. Ale my mu to nedovolíme...
* * * *
Následující týden skutečně proběhl až neuvěřitelně v klidu. Kluci se ze svých domovů vrátili s obrovskou spoustou dárečků, vtipnými rodinnými historkami a tak dobrou náladou, že jsme s Louim dali veškeré zbylé síly do přetvářky. Koneckonců, jakékoli vysvětlování by stejně bylo úplně zbytečné, jelikož oni tři nevěděli nic o šílené výměně duší, jíž jsme si prošli. A jako bychom navíc uzavřeli tichou dohodu, že se to nikdy ani nedozví. Což šlo těžce, sdíleli jsme čtyři apartmány na jednom hotelovém patře, jelikož byt slavné pětice byl stále ještě opatřen policejní páskou a zákazem vstupu, a tak jsme se setkávali prakticky neustále.
S Tommem jsme ten čas využili k zařizování domu a schůzkám s vydavatelstvím, nehnuli jsme se od sebe na krok. Jako bychom si potřebovali vychutnat všechen čas, kdy je nám ještě dopřán klid. Aspoň relativně.
Niall zprvu nic nechápal. A tak ho jednoho večera Louis vytáhl na pivo a tam mu vše vyklopil. Netuším, co přesně u toho napěněného moku probírali, každopádně blonďáka musel Lou kolem druhé v noci vyloženě přinést, skoro se neudržel na nohou. Pomohla jsem mu uložit jej do postele, a když jsme se vrátili do našeho apartmánu, Louis zamířil rovnou ke komodě v rohu pokoje. "Zůstanu dnes u Nialla na gauči. Není zvyklý tolik pít. Někdo ho musí kontrolovat."
Usedla jsem na matraci a ruce spojila v klíně. "Proč se tak zřídil?"
Vydechl, ramena mu trochu poklesla. "Pořád dokola mi opakoval, že je tohle celé částečně jeho vina."
Obočí mi vystřelilo vzhůru. "Co?"
Obrátil se ke mně čelem, oči neprostupné. "Vyčítá si, že se nechal Samanthou vodit za nos. A taky..." Louis váhal, neklidně přešlapoval, nechtělo se mu pokračovat.
"A taky?" Naléhala jsem jemně.
Projel si vlasy a sklopil zrak k podlaze. "Ten rok, co se ti prakticky vyhýbal..."
Přikývla jsem, a tak pokračoval. "Myslí si, že kdyby to nedělal, byla bys víc chráněná... Eleanor se Samanthou by neměly šanci využít jeho slabosti a tolik zraněného ega. Je přesvědčen, že by tím Samuel přišel aspoň o část výhody."
Rozuměla jsem jeho slovům, slyšela je, ale nechápala. Jak vůbec mohlo Nialla něco podobného napadnout?! Vždyť... To byl nesmysl! Samuel by se pokusil o zničení našeho vztahu tak jako tak. A kdyby to nezkusil přes Nialla, našel by jiný způsob.
"Neměla... Neměla bych si s ním promluvit?"
Louimu přes tvář přelétl stín. Chápala jsem ho. Niallovy city ke mně jej stále dokázaly rozhodit. Podvědomě se bál. Ačkoli já si byla téměř jistá, že že už nejsou tak silné jako před rokem.
"To asi není špatný nápad," přikývl a urychleně se ode mě odvrátil.
Té noci jsem spala sama. Když jsme dokončili téma "Niall", hodil přes sebe mikinu a tepláky, líbl mě na čelo a bez jediného dalšího pohledu z našeho společného pokoje odešel.
Padla jsem po zádech do peřin a zahleděla se do temnoty. Co asi Samuel chystá?
********
Dnes si dlouhé proslovy odpustím, jsem nějaká posmutnělá, mám krizovku, takže radši zmizím dřív, než se rozhodnu k něčemu, čeho bych mohla litovat. DĚKUJU ZA VŠE, MÁM VÁS RÁDA!
PS: Za případné překlepy či nesrovnalosti se omlouvám...