✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

#13

Zdravím! Tady přináším nový díl BWM, pevně doufám, že se bude líbit =) Opět ponocuji, řeším na ráno něco do nemocnice a zpracovávám takovou lehkou euforii =D To kdyby se někdo divil pokročilé hodině.
Díky za vše, za vaši úžasnou podporu, za to, že tu se mnou stále jste. Mám vás moc ráda...
ENJOY IT!

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

"O co jde?" Odvážila jsem se zeptat. Nejistě jsem přešlapovala v předsíni, v ruce křečovitě svírala popruh od malé kabelky a nevěděla, kam s očima. Stále ve mně ještě rezonovaly vzpomínky na čas strávený s Ianem. Na to napětí, Louiho averzi, již si k němu takřka okamžitě vypěstoval.

Chvilku se mi nedostávalo žádné odpovědi. Tommo pořád zíral do papíru ve svých prstech a dokola ho pročítal. Znervóznila jsem ještě víc. Úsměv, jenž mu zdobil rty, v sobě nesl cosi záhadného. Možná až nebezpečného.

"Lou?"

"Podívej se sama," podal mi list, a když jsem si jej převzala, opřel se laxně o stěnu vedle zrcadla a upřeně se na mě zahleděl. Vyčkával. Odhadoval snad mou reakci? Byl zvědav, co se mnou udělají informace obsažené v dopisu?

Namáhavě jsem polkla a sevřela jeho kraj.

"Vážený pane Lucasi," stálo tam. "V návaznosti na Váš dopis a rukopis, jenž k němu byl přiložený, by jeho autorovi naše nakladatelství rádo nabídlo smlouvu a román 'Always and forever' vydalo. Kontaktuje, prosím, naše personální oddělení kvůli dohodnutí potřebných detailů.

Těšíme se na spolupráci,

S pozdravem

NAKLADATELSTVÍ MEDIAGROUP"

Pomalu jsem zvedla tvář. "Lou, cos..." Hlas mi selhal hned po prvních slovech. Nedokázala jsem uvěřit tomu, co jsem si právě přečetla. To... Muselo jít o omyl!

Zabodla jsem zrak znovu do dopisu a již podruhé očima přeletěla po hustě popsaných řádcích. Věty se nezměnily, nepřeformulovaly, zůstávaly pořád stejné. Stejně jasné a definitivní.

Louis mi poskytl čas ke vzpamatování. Uběhla jedna dlouhá minuta, když konečně promluvil. Odpovídal pomalu, rozvážně, měla jsem tudíž dost času jeho řeč zpracovat. "Před rokem jsi začala sepisovat náš příběh. Po celou dobu jsem byl prvním a jediným čtenářem, který tvůj román četl. A když jsi mi před dvěma týdny poslala finální verzi, došlo mi, že by byla obrovská škoda, kdybys své dílo nechala zahrabané v paměti notebooku. A tak jsem ho vytiskl, vložil do obálky a poslal do největšího londýnského nakladatelství. Samozřejmě pod falešným jménem, věděl jsem, že kdyby rukopis přijali pod mým, nikdy by ses s tím nesmířila. Brala bys to pouze výhodu - výsadu, jež se ti dostala díky tomu, kdo jsem."

V tom měl naprostou pravdu, ač ve finále to vlastně bylo úplně jedno. Já se nedokázala smířit ani s takovým vývojem situace!

Zavrávorala jsem a doslova se zhroutila na první stupínek vysokého naleštěného schodiště, vedoucího do prvního patra. Celý svět se točil, před očima mi tančily hvězdičky.

Dopis mi z ruky vypadl a snesl se na podlahu.

Louis opatrně usedl vedle mě a paži mi omotal kolem ramen.

"Proč jsi to udělal?" Zaskřehotala jsem.

Uchechtl se. "Chceš znát všechny důvody? Fajn... Za prvé vím najisto, že ty bys odvahu nesebrala. Přitom za zkoušku to stojí! Máš talent. Ačkoli tomu ty sama nevěříš. A za druhé... Prostě chci, abys byla šťastná."

Opřela jsem se o něj a zhluboka vydechla. Vlastně to bylo na jednu stranu k smíchu. Tehdy před rokem - po jednom z ubrečených návratů od Louiho jsem se potřebovala zbavit té obrovské tíhy, jež mi seděla na hrudi. A tak jsem sedla k notebooku a začala sepisovat náš příběh. Postavy jsem samozřejmě pojmenovala jinak, snažila jsem se totiž o co nejmenší podobnost, děj zasadila do slunné Itálie a z hlavního hrdiny udělala populárního herce v pětadvaceti letech. Já samu sebe pak vykreslila jako Francouzku a pozměnila ještě další detaily, aby ani toho největšího rýpala nenapadlo, že se snad něco podobného kdy událo.

Louimu jsem se o tom zmínila při další návštěvě Londýna a on okamžitě projevil dychtivé přání si mou práci přečíst. Kdovíproč mi to bylo nesmírně trapné. Vymlouvala jsem se, odmítala, ale po dvou dlouhých dnech plných přemlouvání a lehce nátlakových polibků jsem souhlasila. S vypětím všech sil jsem tu vytvořenou část přeložila a s očima preventivně zalitýma slzami mu ji jednoho večera předložila.

Zhltnul ji jedním dechem. Doslova. A jen díky jeho následné podpoře jsem zvládla pokračovat dál. Zvládla jsem se vrátit k těm nejbolestivějším vzpomínkám, dokázala jsem je přenést do klávesnice notebooku. A jelikož Louis trval na tom, abych mu dala vše ještě zatepla přečíst, automaticky jsem v psaní románu pokračovala v angličtině. Jen tak mezi námi, pořád se tam ještě objevovaly chybky, přece jen psané slovo je něco jiného než slovo mluvené. A tady mi opět pomohl Tommo. Vlastně byl takovým mým osobním korektorem.

Vzhlédla jsem k němu. Sledoval mě. Jeho oči byly tak neuvěřitelně hřejivé, tak upřímné a čisté... A tolik důvěrně známé.

"Takže jsi to vlastně vzal do svých rukou," zkonstatovala jsem s lehce pokřiveným úsměvem. Nějak jsem tomu nemohla uvěřit. Nevěděla jsem, jestli zuřit, že jednal za mými zády, nebo mu spíš z vděčnosti padnout kolem krku a už nikdy ho nepustit.

"Zlobíš se?"

Chvilku jsem uvažovala. "Ne, nezlobím. Tohle byla jedna z nejúžasnějších věcí, jaké pro mě kdo udělal. Děkuju. Za všechno. Nevím, čím jsem si tě zasloužila..."

Zornice se mu zúžily. Pohladil mě po tváři a čelem se otřel o mé. "Jsem schopný čehokoli, abych tě učinil šťastnou."

Tak silná slova... Cítila jsem z nich pravdu a věděla, že bych se na Louiho mohla za všech okolností spolehnout.

"Takže šup," vytáhl z kapsy mobil a vtiskl mi jej do dlaně. "Zavolej do toho nakladatelství."

"Ale Lou-"

"Žádné 'ale'," zavrtěl hlavou. "V dopise jsem jasně uvedl, že rukopis posílám jménem své přítelkyně. Určitě už na tvůj telefonát čekají."

Nezůstal mi žádný prostor k hádkám. Jelikož ten kluk myslel na všechno. Pojistil si veškeré možné únikové manévry, v mozku mi šrotovalo, ale ať jsem se snažila jakkoli, východisko se přede mnou neotevíralo.

Kapitulovala jsem. Poraženě jsem si povzdechla a začala vyťukávat číslo, uvedené ve spodní části papíru.

...

"No?"

Hovor jsem ukončila až po dlouhých dvaceti minutách. Lou celou dobu nervózně přecházel z předsíně do kuchyně a zase zpátky, něco si mumlal, a jakmile jsem mobil konečně vypnula, oči měl navrch hlavy.

"Tak? Co ti řekli?"

Unaveně jsem s dlaní přejela po tváři a vzhlédla k němu. "Chtějí, abych se k nim v nejbližších dnech dostavila. Prý až... až se mi to bude hodit."

"To je skvělé!"

"Lou," vyskočila jsem a popadla jeho ruce do svých. "Prosím, půjdeš tam se mnou?"

Vyprostil se z mého sevření a pevně mě objal. "Samozřejmě. Ovšemže půjdu."

Přitulila jsem se k němu a tvář mu zabořila do hrudi. Byla jsem přesně tam, kde jsem být měla. S milovaným člověkem, kterého si bez boje vzít nikdy nenechám. Ať se Eleanor se Samanthou třeba postaví na hlavu. 

* * * * * * * * * 

Btw... V KNIHOVNĚ JE PRVNÍ DÍL (STARO)NOVÉ POVÍDKY S NIALLEM V HLAVNÍ ROLI, JMENUJE SE "DESIRE" A PŮJDE O VÍCEDÍLOVKU, BUDU MOC RÁDA, KDYŽ JÍ DÁTE ŠANCI... =)