✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

#44

Byl přece nadpřirozenou bytostí. Neměla by z něj sálat tak neprostupná temnota! Tak... tak strašidelná čerň, která se po mně natahovala, zhmotnila se v dlouhé pařáty, jež toužily zarýt se mi do kůže a už nikdy nepustit.

Opětovně ke mně poklekl a prsty mě pevně uchopil za bradu. Chvěla jsem se, třásla až v morku samotných kostí. Víčka jsem držela křečovitě sevřená, nedokázala jsem se na něj zpříma zahledět. Dělalo se mi úzko z pouhého pomyšlení na to, co se může ještě v příštích vteřinách sesypat dalšího.

„Tak co," zasyčel skrz zatnuté zuby, „už chápeš?"

Odvrátila jsem obličej a kousla se do spodního rtu. Co jsem měla dělat? Brečet? Křičet? Mlátit kolem sebe pěstmi a hystericky vyvádět? A vůbec, bylo by mi to něco platné? Těžko. Samuel nevypadal, že mě hodlá v nejbližší době z toho studeného strašidelného hradu pustit.

Ano, chápala jsem. Ačkoli jsem to pořád ještě tak docela nezpracovala. Miloval mě? Tedy... Miluje mě? Co je to za pitomost? Země se pravděpodobně začala otáčet v úplně opačném směru. Ten, kdo linkoval můj osud, se pěkně vyřádil. Začínala jsem mít dojem, že tak činil řádně pod vlivem... Nikdo v normálním rozpoložení by se k ničemu podobnému zajisté nesnížil. Mučit mě a hrát si se mnou jako kočka s myší. Vážně skvělé!

„Petru," šeptnul měkce, jaká opozice oproti úsečnému tónu, jímž se mnou mluvil ještě před pár vteřinami. „Tak se na mě přece podívej."

V hrdle mi zabublal sarkastický smích. „Absurdní."

„Cože?"

S tichým zasténáním jsem se vytáhla na nohy a promnula si ztuhlou bolavou šíji. „Celý můj život je jedna velká komedie!"

Samuel mě nechápavě pozoroval, v rysech vepsáno překvapení.

„Celých dvacet let jsem proplouvala tímhle světem relativně klidně. Obyčejně. A najednou bum!" spráskla jsem ruce. „Ze dne na den jsem se ocitla v těle úplně odlišné holky. V zemi, kterou jsem neznala, s člověkem, do něhož jsem byla platonicky zamilovaná. A jak se později ukázalo," udělala jsem pár kroků k protější stěně, „naše duše se propojovaly celá staletí. Ba co víc, objevil se strážný anděl, a ne jeden, hrozila mi smrt. Vynechala jsem něco?"

Zlomek vteřiny mě upřeně sledoval, poté se elegantně vytáhl na nohy. „Vynechala."

V nevyřčené otázce jsem pozvedla obočí.

„Třeba to, jak jsem tě celé roky pozoroval..."

Proti své vůli jsem zčervenala, do lící se mi nahrnula červeň. Což mu zjevně přišlo sladké. Na plných rtech se mu objevil svůdný úsměv, ve tvářích se prohloubily takřka nenápadné ďolíčky. Jak snadné by bylo podlehnout dojmu, že se přede mnou nachází obyčejný kluk, rocková hvězda s peckami v uších a podmanivýma očima. Jen to jeho nitro...

„Strážci se prý zamilovat nemůžou," uchechtl se, a to s pořádnou dávkou pohrdání. „No, taky jsem si to myslel, dokud jsem tě však neviděl v tom prvním životě."

Cítila jsem, jak se mé oči plní slanými slzami. Bylo jen otázkou času, než se mi ty třpytivé krůpěje rozkutálí po rozpálených tvářích.

„Bylo to někdy ve třináctém století. Bydlelas s maminkou v malé chalupě na břehu jezera v místech, kde se dnes rozkládá střední Evropa. Oh, Bože, jak jsi mě fascinovala! A s každým prožitým životem víc."

„Nech toho," přerušila jsem ostře jeho monolog. „Mlč už, prosím."

„Ale proč," zaryl mi prsty do paží a přitáhl si mé tělo ke svému. „Bojíš se mých slov? Nebo svých citů? Máš strach, že bys mi mohla podlehnout?"

Cosi se v mém nitru pohnulo. Led, v nějž se v uplynulých minutách ztavilo mé srdce, zapraskal a proměnil se v cosi zvláštního, znepokojivého. Možná až... děsivého. Atmosféra se proměnila.

„Bojíš se," vydechl podmanivě, a bez toho, abych si to vůbec pořádně uvědomila, posunul své dlaně k mému kříži, „že jsme spolu propojení víc, než si vůbec připouštíš?"

* * * * * * * * * * * * * *

Ano, uvědomuji si, že teď wattpad trochu zanedbávám, ale věřte, snažím se, seč mi síly stačí. Děkuju za vaši přízeň, za to, že většina z vás odsud zatím neutekla. Vaše podpora je pro mě tím nejcennějším, víc bych si ani nemohla přát. Tedy, vlastně ano... Aby zájem o BWM trochu stoupl, jelikož jde o mou srdcovku, s napětím pokaždé sleduji počet přečtení. No, uvidíme, jak to vůbec bude dál... =) Jste nepřekonatelní, mám vás moc ráda!
PS: Za případné nesrovnalosti se omlouvám... =)