✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

#27

Dnešní krizovka dosáhla nejvyšší úrovně, tento díl jsem psala několik hodin. Přesto doufám, že se bude líbit ♥ A omlouvám se za případné nesrovnalosti. ENJOY IT!

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

Jelikož se na mě stále díval se spalujícím hněvem v očích, zhluboka jsem se nadechla a všechno mu pověděla. Od pravého důvodu Damienovy návštěvy v Chelmsfordu přes Samanthu a Eleanor až po skutečnou identitu Iana. Nevynechala jsem nic. Dokonce ani Samuelův nepochopitelný návrh. Vyložila jsem na stůl veškeré karty, aniž by mi v rukávu zůstalo nějaké eso.

Louis dlouhou vteřinu mlčel, mému pohledu se zarytě vyhýbal. Výraz v jeho tváři byl neproniknutelný, jako kamenná maska, pod niž se člověk nedostane ani při veškeré své snaze. Znovu mě napadlo, že oním zamlčováním jsem udělala jednu z největších chyb ve svém životě. Ačkoli to vše pouze z potřeby Louiho chránit. Dopřát mu po všem, čím jsme si spolu prošli, klidný život prostý jakýchkoli problémů.

„Alexi," zavrčel náhle. Překvapením jsem sebou cukla, a když to samé vyloženě zařval, po lících se mi rozkutálely slzy nové, napěchované dalším zármutkem a sebenenávistí.

„Tak sakra, Alexi!"

Konečně se Louiho strážný anděl objevil. Stejný, jakého má mysl pamatovala. Vlídná tvář, tmavé oči, vlasy v barvě ebenu. Jen ústa stažená do přísné linky dokazovala vnitřní rozpoložení, jež se víc než kdy jindy podobalo tomu mému.

„Já vím, o čem chceš mluvit," zvedl dlaně, sotva se Tommo nadechl. „Ale než nás všechny zatratíš, musíš vědět, že jsme ti nic neřekli jen pro tvé vlastní dobro."

Lou vyprsknul smíchy, v němž se však nenacházela ani stopa veselí. „Pro mé dobro? To fakt? Alexi, nesnaž se mě dopálit!" Hlas mu nebezpečně šplhal nahoru, bylo jen otázkou času, než svému vzteku úplně popustí uzdu. „Copak jsme si s Petrou už neprošli mnohým? Neslíbili si po tom všem, že budeme stát navždy při sobě? A najednou... Všichni jste mě znovu vodili za nos! Jen tak, jako by to bylo v pořádku!"

Mlčky jsem stála Louisovi po boku, ovládala tíživé sevření v hrudi a pokoušela se udržovat alespoň ty chabé zbytky odvahy. Jelikož měl pravdu. Skutečně jsme se k němu nezachovali fér. A dobré úmysly nás z toho pochybení rozhodně nemohly vysekat. Měla jsem mu to dávno říct. Jednou nedbat Damienových rad, prostě Tommovi vyklopit, jak se to má s Eleanor a Samanthou. Tohohle bychom se ušetřili.

Jenže já se bála. Měla jsem šílený strach, že když se to dozví, něco se mezi námi změní.

„Tohle je na mě moc," prohrábl si rukou vlasy, a než bych se stačila vzpamatovat, proklouzl kolem Alexe, zaplul do útrob stavení a během vteřiny k nám dolehlo ohlušující prásknutí domovními dveřmi.

Vykročila jsem, připravená se za ním rozběhnout, ovšem Alexovy hřejivé prsty, jež se mi zčistajasna omotaly kolem zápěstí, mě zadržely. „Nech ho být. Pročistí si hlavu, utřídí myšlenky a zase se vrátí."

„Jak to víš?" upřela jsem na něj uslzený pohled.

Pousmál se a spiklenecky zamrkal. „Znám ho. A ty ostatně taky."

...

Uběhlo dvacet minut. Zatímco Alex mlčky seděl na zábradlí, jež lemovalo starou rozlehlou terasu, já přecházela z jednoho jejího konce na druhý, ruce složené na prsou, a ovládala třesoucí se rty, jež pomalu přestávaly zvládat pláč stoupající mým hrdlem. Je to jasný, vše jsem pokazila. Zazdila jsem, co se dalo...

Nejradši bych se neviděla. Pod srdcem jako by se otevírala hladová černá díra, jež se s každou další vteřinou Louiho nepřítomnosti zvětšovala. Netušila jsem, jaké následky bude tohle odhalení mít. A kdyby to šlo, zahrabu se hluboko pod zem a hodně dlouho nevylezu.