✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

#76 /posledních pár dílů/

Krásný středeční večer! 

Jak je psáno v titulku, zbývá nám posledních pár dílů. Děkuju, že jste mi umožnili napsat tohle pokračování k "I Wanna Be With You"...

Snad se vám nová část bude líbit ♥

* * * * * * * * * * * * * * * * * * *

„Hledali jsme vás," začal s opatrným vysvětlováním Damien. „Já tušil, že jen co zmizím, uděláš nějakou hloupost. Znám tě, jsem přece tvůj strážný anděl." Opět zněl jako otec, co kárá své neposedné dítě. Projednou jsem se s ním však nepřela. Na to jsem byla příliš unavená.

„A tak jsem se rovnou vydal nahoru za Strážci. Bohužel se nám nepodařilo zjistit, kde si Samuel našel svůj úkryt. Navíc, zajistil si ho nějakou hodně silnou formou magie, vůbec jsem necítil tvou životní energii. A Alex tu Louiho taky nedokázal vystopovat."

„Alex žije?"

Pousmál se a trhnul na znamení souhlasu hlavou. „Ano, žije, dá-li se to o andělovi tak říct. Je v pořádku. Hádám, že jakmile vás Samuel dostal, propustil ho, jelikož už ho nepotřeboval. A jestli se chceš zeptat, kde ho držel," dodal, když jsem se nadechla k dalšímu dotazu, „tak neví. Nic si nepamatuje. Ani to, jak ho unesl."

Stáhla jsem se zpátky do sebe, zvědavá, zda bude Damien pokračovat.

Pokračoval. „No, abych se vrátil k věci. Hledali jsme vás snad po celém světě. Pátrali v místech, o kterých jsme věděli, že mají se Samuelem něco společného. Ale bylo to jako hledat jehlu v kupce sena..."

Tiše jsem zaúpěla.

„Takže... Vy jste s naším vysvobozením neměli nic společného?"

Zavrtěl hlavou. „Ne. Našli jsme vás teprve na břehu Galilejského jezera v Izraeli. Oba jste byli v bezvědomí."

Galilejské jezero? To nás Samuel vážně přenesl až na Blízký Východ?

„Já bych ti strašně ráda všechno vysvětlila," špitla jsem tak potichu, že to znělo spíš jako pouhý vzdech, „ale nemůžu. Nerozumím tomu."

„Tak mi všechno pověz," naklonil se blíž, z jeho těla sálala naléhavost mísená s netrpělivostí. „Od chvíle, co... no, co to celé začalo."

Neklidně jsem se na prostěradle zavrtěla. „Damiene, já to asi nezvládnu. Jsem tak strašně vyčerpaná! A bojím se k tomu vracet. Co když vzpomínky neustojím? Co když mě to konečně definitivně smete?"

„Fajn," stiskl mi ruku, kterou i dál držel ve své. „Tak mi otevři svou mysl. A já se na všechno podívám sám."

Nebránila jsem se. Pokud jsem někomu musela věřit, byl to on. Damien.

Můj strážný anděl.

Zvrátila jsem hlavu do polštáře, semkla víčka a zhluboka vydechla. Vlastně jsem neměla na výběr, tak jako tak. On jediný mi mohl pomoci s porozuměním. S pochopením.

S rozuzlením té nezáviděníhodné situace.

Trvalo to několik předlouhých minut. Tep mého srdce se během té doby se docela zklidnil, dech také. Ruce klidně spočívaly na měkké pokrývce, pocit hebké látky proti mé kůži mě podivně uklidňoval.

„No," prolomil Damien ticho, „tak to jsem nečekal."

Pracně jsem rozlepila víčka a střelila k němu pohledem plným očekávání. Vypadal přepadle. A taky nerozhodně. S rysy naplněnými nevěřícností se podobal normálnímu smrtelníkovi víc, než když klel a panikařil.

„Jestli to chápu dobře," poposedl, ovšem mým očím se zarputile vyhýbal, „dostala ses z té jeskyně sama."

Zarazila jsem se. „Sama? Jak to myslíš?"

Vyskočil na nohy a začal nervózně rázovat po pokoji. „Tvá největší síla tkví v lásce. V lásce k Louimu a vašemu nenarozenému dítěti. To byla věc, která Samuela trýznila. Myslel, že když ho... no, zničí, uvědomíš si, jak těžký by bylo s ním žít, a budeš se od něj distancovat. Nevěřil, že tvé city jsou mnohem, mnohem silnější."

Poslouchala jsem jako ve snách.

„Já měla za to," odpověděla jsem šeptem, „že když jeskyni naplnila zář, objevili jste se tam vy..."

Trochu se zamračil, no krok nezpomalil. „Uznávám, to vypadalo zvláštně, ale jak říkám," blýskl po mně temným pohledem, „tvá největší moc je tvá láska. A láska umí zázraky. Není to jen stará bezduchá fráze."

Pousmála jsem se, no k danému tématu víc neřekla. Místo toho jsem zabrousila jinam. Tam, kam jsem se odvážila jen s obrovským sebezapřením. A strachem.

„Samuel rozbil Louiho krystal."

Damien vydechl. „Já vím, viděl jsem to."

„Co bude dál?" vyhledala jsem svýma očima ty jeho a pokoušela se vyjádřit veškeré zoufalství, které mi právě obalovalo srdce. „Přivedete ho zpátky, že jo? Zvládnete to celé napravit. Vy přece zvládnete všechno..."

Bolest, jež se mu mihla ve tváři, pověděla víc než tisícovka slov.

„Ne," zašeptala jsem. „Ne!"

„Petru, strašně mě to mrzí," sjel na kolena u pelesti postele a sepjal ruce v modlitbě. „Strážci se snaží. Opravdu se snaží! Před pár hodinami tu byl Michael. Samotný archanděl. Slíbil, že zkusí najít nějaký způsob. A Azrael také. Vzpomínáš? Ten, který ti ulehčil přechod zpátky do tvého těla."

Jak bych mohla zapomenout...

„Všichni děláme, co je v našich silách. Ale... Rozbitý krystal je zlá věc. Abych byl upřímný, Louis to neměl ani přežít!"

Vymrštila jsem ruce a dlaněmi si zakryla uši. Nechtěla jsem to slyšet. Nechtěla!

Damien počkal, než jsem se uklidnila. Pak tiše houkl: „Přeješ si ho vidět?"

Upřela jsem na něj skelný pohled. „Ano."

...

Neklidně jsem přešlapovala přede dveřmi, za nimiž odpočíval Louis, a sbírala odvahu ke vstupu. Na sobě jsem měla volné květované šaty a boty na klínku, prý pozornost od samotných Strážců. Upřímně, i kdybych si oblékla pytel od brambor, bylo by mi to jedno. Záleželo jen na tom, co uvidím.

„Fajn," nadechla jsem se a vztáhla ruku po klice.

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

Jste skvělí. Každý jeden komentář, vzkaz či zpráva mě zahřeje u srdce. Jsem vám za hodně vděčná ♥ 
KOMENTÁŘ UVÍTÁM! Pokud jste tedy u příběhu ještě vydrželi ;o)
A nezapomínejte se pořád připojovat na Facebook, když teď marodím, ráda bych uspořádala tu dlouho slibovanou soutěž... Tak ať vám nic neuteče! =)

PS: Za případné překlepy či nesrovnalosti se omlouvám... =) S teplotou mi to nemyslí úplně jasně =D =)