✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

Epilog

Dnes DEFINITIVNĚ uzavíráme dlouhou, několikaletou pouť těchto příběhů.
Děkuju.
Víc nepovím. To až v "doslovu".

* * * * * * * * * * * * * * * *

Louis se zotavoval překvapivě rychle. Pár dnů jsme strávili v záhadném sídle, jež bylo pod ochranou Strážců, odříznuti od okolního světa, obklopeni tichem a mírem. Většinu času jsme promlčeli. Ani jeden z nás se nechtěl vracet k ničemu z toho, co se stalo. I beze slov jsme se dokázali shodnout, že je potřeba udělat za minulostí tlustou čáru. Nepadlo jediné slovo o Samuelovi. Eleanor. Zapomněli jsme na Samanthu, její roli v celém tom pokusu zničit nás. Drželi jsme se za ruce a dívali se z okna na zpěněný oceán, jenž v jedné vteřině bouřil a v té další prostě jen tiše vyčkával. Možná na náš další krok. Nebo vývoj osudu, který byl tak nezvladatelný a nečekaný.

Po návratu do Londýna nás ochromilo překvapení. Byt kluků, jejž Samuel vyloupil a převrátil vzhůru nohama, stačil „někdo" precizně uklidit a takřka uvést do původního stavu. Nepochybovala jsem, že na tom má zásluhu především Damien. Procházeli jsme s Louim jednotlivými místnostmi, jako bychom nemohli uvěřit vlastním očím, a když jsem vkročila do ložnice a postoupila ve své obhlídce k posteli, vydral se mi z hrdla výkřik. Na matraci totiž ležel můj řetízek se zlatým křížkem, který si Samuel odnesl. I se vzkazem. „Našel jsem ho před pár dny u Galilejského jezera. Patřil ti celá staletí, měj ho u sebe. Ochrání tě. D."

Dokonce ani vztah s Niallem neutrpěl žádný hlubší šrám. Zpočátku se nám zkoušel omlouvat, měl tendenci bičovat se za to, že k nám dovedl Samanthu, ale my ho vždycky přerušili. Nic jsme mu nevyčítali a chtěli, aby to konečně pochopil. Ať už se mezi námi dvěma ve vzduchu vznášelo cokoli, věděli jsme, že se na sebe můžeme spolehnout. Což bylo nejdůležitější.

Do Čech jsem se nevrátila. Tedy, ne hned. Po všem, co se událo, mi došla jedna věc. Louis měl pravdu. Vysoká škola mě jenom ubíjela! Nechtěla jsem ve studiu pokračovat. Nenacházela jsem v něm žádný smysl, jela jsem spíš ze setrvačnosti a kvůli vtíravému pocitu, že jestli nezískám titul, mé okolí na mě nebude hrdé. Uvědomila jsem si, o kolik jsou jiné věci důležitější. Navíc... Termín vydání mé knihy se kvapem blížil, další sen pomalu získával jasnější obrysy.

Vše se zdálo... dokonalé. Alespoň tak, jak dokonalá mohla lidská existence být.

Oh, a mimochodem... Lou se mě jednoho večera skutečně na „něco" zeptal. Seděli jsme na vyhlídce za městem, zabaleni do teplých dek, když z kapsy najednou vytáhl nádherný stříbrný prsten, tvořen složitě propletenými kroužky s jemnými kamínky. Svatba se konala o tři měsíce později. Ačkoli jsem se bránila, jelikož mi začalo strašně rychle růst bříško, Tommo nevzal žádnou z mých námitek vážně. A tak se stalo, že jsem kráčela k oltáři v nádherných krémových šatech, držela v rukou obrovský pugét bílých růží a cítila se opojená mírou lásky, jež se kolem nás vznášela. Kolem nás i ve mně. Náš syn dozajista vnímal, že se odehrává něco výjimečného.

Ano, byl to syn. Matthew.

Toho dne jako bych byla tou nejdůležitější bytostí na planetě. Měli jsme kolem sebe jen ty nejbližší. Naše rodiny, přátele, kluky. Ano, dokonalé chvíle existují...

A víte, kde se naše svatba odehrála?

V ruinách toho chrámu, v němž se spojily naše duše. Dodnes nevím, jak se Louisovi povedlo zařídit, aby místo bylo nejen přístupné, ale aby vypadalo... neuvěřitelně kouzelně. Pravdou však je, že bylo vše mnohem krásnější, než jsem si kdy vysnila.

Náš příběh získal nový začátek.

Společný.

>>the end<<

•••Za případné překlepy, chybky či nesrovnalosti se omlouvám...•••