✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

#49

Nedokázala jsem uvěřit tomu, co Louis právě vypustil z úst. Ta slova mě přímo válcovala, zažrala se mi do kůže jako kyselina. Čas se zastavil. Stále jsem mu ubližovala. Tomu fantastickému člověku, jenž by pro mě udělal všechno.
Stejně jako já pro něj.
Vytáhla jsem se na špičky a pevně, přesto však něžně uchopila jeho rozpálenou tvář do dlaní. Bříšky prstů mi projelo jeho rašící strniště, jistě se neholil od té doby, co jsem zmizela...
"Teď mě dobře poslouchej."
Zvedl kde mně zrak, v očích se mu objevil podivný lesk. Spaloval mě na uhel...
"Mě neztratíš. Nikdy! Jsi část mé bytosti. Část mé samotné podstaty. Nechápeš, že bez tebe už bych žít nemohla? Svět by byl... Temný. Nevlídný. Lou, miluju tě. Miluju tě tak moc, až mě to někdy děsí..."
Vydechl, z ramen mu spadla všechna tíha. Přikryl mé ruce svými, jeho dotek vibroval, byl živoucí a elektrizující. Nikdo jiný ve mně podobné pocity nevyvolával. S nikým jiným jsem si nedokázala představit budoucnost. Potkalo mě obrovské štěstí. O které jsem hodlala navzdory všemu bojovat. S reálnou hrozbou dotčeného Strážce za zády. S Tommovou pomstychtivou bývalou přítelkyní. S jejím mocným a velmi rozzuřeným strážným andělem.
"Zvládneme to," pronesl znenadání pevně. V obličeji se mu náhle zračila nezdolná sebejistota, jako by praskly veškeré okovy, věznící mé srdce. "Všechno zvládneme. Spolu. My dva. Vlastně," sjel rukou k mému bříšku, tvář se mu celá rozzářila, "my tři."
Kousla jsem se do spodního rtu, vidění mi opět rozmazávaly slané slzy. Měl pravdu. Musel mít!
Chvíli jsme se uprostřed hotelového pokoje jen mlčky objímali, pak mě však napadlo cosi znepokojujícího. O kousek jsem se od Louiho odtáhla a třesoucím se hlasem pronesla to, co mě tížilo jako obrovský balvan. "Lou? Co se dělo po mém zmizení? Dostal... Ehm. Dostals můj vzkaz?"
Napjal se. Znovu. Ale já to vědět potřebovala.
"Vyhledals Nialla?" Vybalila jsem narovinu.
Zatnul čelist. V duchu jsem napočítala do pěti, než neochotně promluvil. "Jo. To byla první věc, kterou jsem udělal. Když jsem tady našel tvůj dopis, vlétl jsem do vedlejšího apartmá jako šílenec. Ni mě však nevědomky zarazil hned na prahu. Vyděšeně na mě vychrlil, jestli jsem neviděl jeho mobil. Prý ho hledá od odchodu z kavárny, kde jsme konfrontovali Samanthu. Tehdy jsem si dal pět a pět dohromady. Okamžitě jsem tě začal hledat..."
Nenáviděla jsem se. Strašně moc.
"Promiň."
Vytřeštil zrak.
"Ubližovat ti je to poslední, co bych chtěla..."
Popadl mě do náruče a láskyplně stiskl. "Já vím. Nemůžeš za to! Nemůžeš... Není tvá vina, že se do tebe Samuel zamiloval. Ale měl by vědět jedno," zvrátil hlavu, další slova cílil do prostoru nad námi. "Nevzdám se tě. Slyšíš, Samueli?! Budu o Petru bojovat do posledního dechu!"
Podlomila se mi kolena. Nezvládla jsem to dál poslouchat. Vytáhla jsem se proto znovu na špičky a políbila jej na ústa. S veškerou vášní, láskou i zoufalstvím.
Pomalu jsme se přesouvali k posteli, otěže převzal Louis. Nebránila jsem se. Chtěla jsem ho. Potřebovala... Toužila jsem se utopit v jeho dotecích, nechat se laskat nebo polibky. Vědět, kdo je můj svět.
"Do rána tě nepustím ze své náruče," šeptal mi do ucha, zatímco mě něžně pokládal do měkkých voňavých pokrývek. "Mám pocit, že jestli se tě jen na vteřinu přestanu dotýkat, zemřu."
Souhlasně jsem vzdechla. Tak moc jsem ho milovala...
*********
Moje srdcovka. A pevně doufám, že i vaše! Mám vás ráda!
Za případné překlepy či nesrovnalosti se omlouvám.