✓ BE WITH ME /Louis Tomlinson*pokračování IWBWY/ DOKONČENO ✓

#22

Doufám, že se nová část bude líbit ♥

* * * * * * * * * * * * * * * *

Sotva dozněla poslední hláska, zavrávorala jsem, celý svět se na chvilku proměnil v nezřetelnou skvrnu všech tvarů a barev. Jeden ze Strážců? Jak je možné, že jsem to netušila? Kam se poděla má normálně bystrá intuice, jež mi zasahovala do života dokonce i v momentech, kdy se to vůbec nehodilo?

Nebyla jsem si jistá, zda mě ovládá spíš hněv, strach nebo rozčarování. Pravděpodobně však od všeho něco.

Bezděky jsem o krok couvla. Jako bychom zůstali zavření v nějakém vakuu. Pleskání dešťových kapek ke mně doléhalo jen z velké dálky, pocit chladu a zimy se dal na ústup. Ovšem šero se snášelo na Londýn se stále větší intenzitou.

„Netušilas to?" zašklebil se. „To mě překvapuje. Podle Damiena s Alexem jsi dokonalá, nic ti neujde! Vždycky jsem si říkal," udělal krok blíž a já si teprve tehdy všimla nadpozemské ladnosti, již jeho pohyby nepostrádaly, „jak se ti povedlo omotat si kolem prstu dva vysoce postavené anděly. Ale teď už to vidím. Máš neskutečně silnou auru!"

Odrazila jsem jeho dlaň, kterou mi zvedl k tváři, a znovu o kousek ustoupila. „Nehraj si tu se mnou. Myslíš, že se ti v slzách zhroutím před očima a začnu tě prosit, abys mě nechal na pokoji? Ani náhodou!"

Obočí mu vylétlo nahoru.

„Samantha už tohle ode mě jednou slyšela," pokračovala jsem s nově nabytou odvahou. „Mám toho za sebou dost, abych se tak snadno vzdala!"

„No," mlaskl, „vážně se nedivím, že pro tebe mají ostatní Strážci slabost."

Otráveně jsem protočila panenky a prsty stiskla kořen nosu. Jedna... Dva... Už jsem toho vážně měla dost. Copak jsem své štěstí nalezla jen na tak krátkou chvíli? Myslela jsem, že po boji, jejž jsme s Louim před rokem a půl svedli, už nám zůstane. A najednou kdosi dělal vše proto, aby nás o něj připravil...

Těhotenská průkazka v mé tašce jako by zavibrovala. O důvod víc bojovat.

„Takže to ty jsi spojkou, která těm dvěma pomáhá?"

Ian – ehm, Samuel zkoumavě naklonil hlavu. Za normálních okolností by působil vážně přitažlivě. Takový lamač dívčích srdcí. Já k němu však v onom momentě cítila jen neutuchající odpor. Ztělesňoval vše, čím jsem pohrdala.

„Bojíš se snad, že je v tom namočen někdo další? Hm? Třeba ještě někdo v mnohem vyšším postaví? Co třeba Azrael?"

Cukla jsem sebou. Anděl obrody, znovuzrození, ten, jenž mě doprovázel, když se má duše vrátila do původního těla. Ne, tomu jsem nevěřila. Nezradil by mě! Vždyť právě on měl lví podíl na rozmotání celé naší nezáviděníhodné situace.

„Anebo Michael?"

Tomu se věřilo ještě hůř. Archanděl, co nás s Louim svedl dohromady a nevědomky všechno ještě víc zamotal, ten, který dělal největší myslitelné absurdnosti a šílenosti, jen abychom s Tommem zůstali spolu, by se nyní spolčil se Samanthou a pokusil se náš vztah zničit?

Samuel blafoval. Viděla jsem mu to na očích. Snažil se mě zlomit, chtěl vidět mou slabost. Ale já mu ji na odiv vystavit nehodlala. Už ne. Stará Petra by to před záměnou duší zřejmě udělala. Ta znovuzrozená nikoli.

„Proč?" hlesla jsem.

Sebejistá maska se mu na okamžik zachvěla. „Nechápu."

„Proč tohle provádíš? Z jakého důvodu se snažíš všechno zničit?"

Tvrdě zatnul čelist, žíla na krku mu pulzovala. Z jeho očí div nešlehal plamen. Zornice měl zúžené hrozbou, prsty svíral podél boků v pěst. Čišela z něj takřka hmatatelná nenávist. Já jen nedokázala pojmenovat, komu je směřována.

„Nic ti nemusím vysvětlovat," vyplivl svá slova jako jed. „Nepřišel jsem za tebou proto, abych na stůl vyložil všechny karty. Nejsem úplný hlupák."

Rty se mi zachvěly. Chlad se vracel, v krku mě škrábalo. Hrozba svíralo mé hrdlo ledovými prsty, každý nádech představoval téměř nadlidský úkol. Jak se Samuelova přítomnost odlišovala od té Damienovy...

„Chci ti něco navrhnout."

„Vážně?" zkřížila jsem paže na prsou, čistě však jen z důvodu, aby si nevšiml, jak se celá třesu. Nevěděla jsem, zda zimou, nebo obavami.

„Vím, že pod srdcem nosíš jeho dítě," prskl opovržlivě, zachytila jsem v jeho slovech dokonce lehké stopy sarkasmu. „Postarám se o tebe i o něj, ovšem musíš Tomlinsona opustit."

„Cože?!"

„Udělej to a všichni zůstanou ušetřeni. Nikomu se nic nestane. Eleanor se k němu vrátí, Samantha dostane, co chce, a já vlastně taky. Z každého se stane vítěz. Věř mi, nechci ti ublížit..."

Chvíli trvalo, než jsem jeho slova zpracovala. Než jsem pochopila, co po mně chce. Opustit Louiho? A začít se spoléhat na Samuela? Po tom všem?

„Ty jsi šílenec."

V hrdle mu zabublal pobavený smích. „Když myslíš..."

Postoupila jsem o krok vpřed a s veškerou záští, již jsem byla schopná do svého výrazu dát, k němu vzhlédla. „To nikdy neudělám. Budu bojovat. Za sebe, Louiho i to malé."

Oči mu potemněly stravujícím hněvem. „Dobře. Fajn. Však svůj názor brzo změníš a přilezeš za mnou s prosíkem. To ti garantuji! Protože, hech, jestli Samanthu nezastavím, zničí nejen vás oba, ale i další, na kterých vám záleží. Mimochodem, jak se má Niall?"

Jeho jméno prohnalo mé srdce ostrým šípem.

A Samuel to věděl. Rozesmál se na celé kolo, jako by se mu mimořádně vyvedl dlouho připravovaný vtip, pak luskl prsty a rozplynul se přede mnou v hustém šedém oparu.

Ulice stále bičovaly těžké dešťové kapky. Nacházela jsem se přímo pod jejich palbou, ustrašeně se třásla a ovládala krev, jejíž hučení mi naplňovalo uši. Samuelovy výhrůžky zasely do mého nitra obavy i přes onu sebejistotu, kterou jsem si před ním udržovala.

* * * * * * * * * * * * *

Aaaa, vesele pokračujeme dál, jak mě tenhle příběh baví! Doufám, že vás taky a že u něj vydržíte, věřte, chystám toho ještě spoustu! =) Díky za vše, vaše podpora pro mě strašně moc znamená, vaše vzkazy také... V poslední době mi jich několik přišlo i na Facebook, nedovedu vypovědět, jak moc jsou pro mě důležité a jak ráda se k nim vracím ♥ THX!

PS: Nezapomeňte na velkou prázdninovou soutěž! Všechny podrobnosti najdete v knihovně =)