Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

2. Obrana proti černé magii

První ráno v Bradavicích pro Isabellu bylo jaksi chaotické. Vstala brzy, jak měla ve zvyku a rozhodla se, že na snídani půjde dřív, aby se vyhnula kontaktu s cizími studenty. Co se však nestalo - ztratila se. Drahnou chvíli bloumala chodbami Bradavic a ztrácela se čím dál tím víc. Naštěstí pak potkala Brumbála, kterého zdvořile požádala, aby ji odvedl do Velké síně.

***

,,V-vítám v-vás na va-ší první h-hodině obrany p-proti černé m-magii," ozval se nervózně vyhlížející profesor s turbanem na hlavě. Několik studentů se uchechtlo nad jeho koktáním, ale profesor nevypadal, že by si toho všiml. ,,Jmenu-ji se p-profesor Quirell a t-tenhle školní r-rok vás budu vy-vyučovat."

Isabella seděla sama v poslední lavici a pozorovala profesora. Vždy všude seděla sama. Nikdy neměla moc kamarádů. Ostatní ji z nějakého neznámého důvodu odstrkovali a pomlouvali na každém rohu. Nestěžovala si, že sedí sama. Naopak. Bude mít celou lavici pro sebe a bude se víc soustředit na vyučování. Jednou by se chtěla stát slavnou čarodějkou.

„Vy-vyzkoušíme si jednoduché k-ouzlo Expelliarmus," řekl profesor a Isabella se spokojeně usmála. Byla ráda, že se profesor vyhnul klasickým řečím, které byly typické pro každý začátek školního roku. Těšila se, až si bude moct vyzkoušet nějaké kouzlo.

„Vě-řím, že jste ši-šikovná třída, a vše vám pů-jde jako po má-másle. Ny-ní vám předvedu, jak kouzlo funguje. Po-prosím černovlasou slečnu ze za-zadní lavice, ať přijde sem." Isabella zvedla hlavu a všechny pohledy se stočily na ni. Vstala a došla k profesorovi. Neměla ráda, když na ni někdo zíral.

„Jenom se ta-tady postavíš a dáš ru-ku s hůlkou před se-be. Ukážu třídě, jak to-toto kouzlo fun-funguje," vysvětlil jí a ona přikývla. Odešla dál od profesora a učinila tak, jak ji profesor požádal.

„Ex-expelliarmus!" řekl rázným hlasem a Isabelle vylétla hůlka z ruky. Profesor ji obratně chytil a následně hodil zpátky černovlasé dívence. Třída zdvořile zatleskala a Isabella rychle odběhla se posadit.

„Teď jste vi-viděli, jak kouzlo fu-funguje, takže si to vy-zkoušíte v praxi. Utvořte dvo-jice!" Žáci se zvedali ze židlí a utvořili dvojice. Isabella jako obvykle zůstala sama. Byla na to zvyklá, takže ji to nějak netrápilo.

„Slečno, vy bu-dete se mnou," profesor si zavolal Isabellu k sobě a ona poslušně přicupitala k němu.

„Pár-krát si to vy-vyzkoušíte a pak se mnou pů-jdete ko-ntrolovat ostatní, ano?" zeptal se jí a ona přikývla.

„Tak jo, po-kud jste mě po-pozorně sledovala, jistě ví,te, co máte dě-dělat," usmál se na ni. Isabella tedy natáhla hůlku před sebe a vyřkla kouzlo. K jejímu údivu profesorovi vylétla hůlka z ruky a přistála v její ruce. Zatvářila se pyšně. Obávala se toho, že bude v kouzlení nejhorší, když pochází z mudlovské rodiny, ale asi to tak nebude.

„Skvě-lé, má-máte talent!" pochválil ji profesor a ona mu vrátila jeho hůlku. 

„Tak, pro ji-stotu ještě je-jednou," pobídl ji profesor. Isabella opět vyřkla kouzlo a hůlka profesora opět skončila v její ruce.

„De-set bodů pro Mrzimor," usmál se na ni profesor a dívka mu úsměv mírně opětovala.

„Jde-me obhlídnout ostatní, mi-mimochodem, jak se jmenujete, sle-slečno?" zeptal se jí

„Isabella," odpověděla mu.

S profesorem obešli všechny dvojice, jenže nikomu se moc nedařilo. Vypadalo to, že je ze třídy jediná, komu kouzlo nedělalo problém.

Zazvonilo na přestávku a žáci se vyhrnuli ze třídy na chodbu. Teď musí najít učebnu přeměňování, což bude taky docela oříšek.