Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

49. První schůze

„Vítej, Severusi, jdeš pozdě," zasyčel Voldemort a probodl právě příchozího smrtijeda pohledem. Vyděšeně jsem se na něj zadívala, zatímco on si mě ješte nevšiml, protože měl dost práce s tím, aby udržel oční kontakt s Voldemortem. Poznala jsem, že se mu otec snaží dostat do hlavy. Nitrozpyt ovládám velmi dobře, avšak mám se ještě co učit, abych dosáhla otcovy úrovně. To samé v nitrobraně. Normální čaroděj s průměrnými schopnostmi v nitrozpytu by se mi do hlavy pravděpodobně nedostal, ale Voldemort by skrz mé bariéry prošel bez problému.

„Omlouvám se, můj pane," odpověděl chladným hlasem Snape a přerušil jejich oční kontakt. Svýma černýma očima přejel pohledem přes celý stůl, u kterého seděli všichni smrtijedi a utkvěl očima ne mně. Chvíli se na mě podezřívavě koukal a já mu pohled bez mrkutí oka oplácela, ale pak si sedl na volné místo u stolu. Shodou okolností naproti mně, po Voldemortově levé ruce. „Mluvil jsem s Brumbálem," vysvětlil a Voldemort náhle zbystřil.

„S Brumbálem?" zopakoval.

Snape přikývl. „Za ta léta, co jste zmizel, jsem nasbíral spoustu zajímavých informací o jeho životě a znám jeho největší slabiny. Raději bych vám je předal v soukromí," řekl a znovu sjel ostatní smrtijedy pohledem. Pozorně jsem se dívala do jeho očí a zdálo se mi, že jsem v nic spatřila opovržlivost. Co když je na straně Brumbála, jak se celých třináct let zdálo, a pouze otce klame? Ne, to je asi nesmysl. Otec by si toho všiml. Zahnala jsem myšlenky tohoto typu pryč, ale řekla jsem si, že na něj budu dávat pozor, kdyby prováděl něco nekalého.

„Dobře, Severusi, velmi dobře," pochválil ho Voldemort a pokusil se o úsměv.

„Smím se zeptat, kdo je tohle? Před vaším pádem jsem ji nikdy neviděl," řekl Snape a hlavou kývl ke mně.

„Taky si vidět nemohl, Severusi," ujistil ho klidně Voldemort. „Pojď sem, Isabello," řekl mi Voldemort a vstal ze židle. Já ho tedy následovala a došla k němu. Stáli jsme spolu v čele stolu. „Někteří z vás si ji možná pamatujete jako malé batole," řekl a na tvářích některým smrtijedů se objevilo překvapení. Jiní, včetně Severuse, se tvářili nechápavě. „Tohle je Isabella, moje dcera." Někteří smrtijedi zalapali po dechu, jiní mumlali, že to není možné, jiní se tvářili nadšeně, no prostě reakce byly různé. Stála jsem nehybně na místě, stále v tom oblečení, ve kterém jsem plnila třetí úkol, protože dosud nebyl čas na převlečení, neb jsme hned svolali schůzi. „Budete se k ní chovat s úctou, stejně jako ke mně," sykl výhružně Voldemort. „Budete se k ní chovat slušně, nebudete na ni drzí a když vám něco řekne, tak ji poslechnete. Jestli se dozvím, a že se to dozvím," pohlédl na mě a já přikývla na souhlas, „tak si mě nepřejte," řekl výhružně a všechny smrtijedy sjel pohledem. Všichni začali kývat hlavami, že rozumí a mumlali, že se ke mně budou chovat slušně. „Až Isabella projde pár lekcemi černé magii - se mnou - budu ji pověřovat spoustou důležitých úkolů, kterých se budete zúčastňovat s ní. Ona bude váš druhý vůdce." Na obličeji jsem měla chladný výraz a provokativně zírala na Luciuse, který se tvářil jako kyselá okurka. Nepochybně se mu nelíbilo, že bude muset poslouchat patnáctiletou holku. „Můžeš se posadit," přikázal mi a já tak učinila.

Voldemort se také usadil na svou židli a do místnosti se připlazil velký had. Otcův had. Nagini myslím. Proplazil se kolem celého stolu, přičemž všechny smrtijedy skenoval pohledem, na některé dokonce zasyčel, než se doplazil k otcově židli. Následně se omotal otci kolem krku. Voldemort nevypadal, že by mu to vadilo. Naopak. Na jeho tváři se objevil něco jako úsměv a pohladil hada po trojúhelníkové hlavě. Slyšela jsem, jak si mezi sebou něco syčí. Díky mým schopnostem jsem jim rozumněla. Nebylo to však nic důležitého, takže není třeba to zmiňovat.

„Slyšel jsem," Voldemort konečně odtrhl zrak od svého hada a rozhlédl se po všech přítomných, „že někteří z vás se začlenili zpět mezi kouzelnické obyvatelstvo a začali jste znovu pracovat. Dozvěděl jsem se, že někteří z vás," významně pohlédl na Luciuse, který se pod jeho pohledem ošil, „mají výborné vztahy s ministrem kouzel. Jak on se jmenuje?" stále propaloval.

„Kornelius Popletal," zamumlal neslyšitelně Lucius. „Díky mým finančním příspěvkům ministerstvu máme mezi sebou, dá se říct, přátelské vztahy," vysvětlil Lucius.

„Velmi dobře, Luciusi, velmi dobře," pokýval hlavou Voldemort. „Je tu ještě někdo, kdo pracuje na ministerstvu?"

Pár smrtijedů zvedlo ruku. „Výborně. Je skvělé mít spojence všude. I nadále budete chodit pracovat na ministerstvo a důležité informace budete donášet mně, jasné?" přejel smrtijedy pohledem a oni poslušně přikývli. Nic jiného jim ani nezbývalo.

„Náš další, řekl bych ten nejdůležitější spojenec, bude tady Isabella," řekl. „Bude navštěvovat Brumbálovu školu a bude mi psát o všem, co se tam teď bude dít, když Potter všem všechno vykecal," zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. „Brzy se k tobě připojí i mladý Malfoy, že Luciusi?" pohlédl s úsměvem na zmiňovaného.

Lucius se zamyslel. Když ho však Voldemort propálil ostrým pohledem, urychleně vykoktal: „J-jistě."

„Tak je to správně. Jsem rád, že souhlasíš, Luciusi. Pověz o tom své ženě. Chci, aby se k nám Malfoy junior připojil co nejdříve," řekl Luciusovi, který byl v obličeji bledší než obvykle, a dál mu už nevěnoval pozornost.

„Nyní se dostáváme k hlavnímu tématu dnešní schůze. Musíme vymyslet plán, aby jsme se konečně zbavili Pottera," promluvil klidně Voldemort a napil se vína, které měl přes sebou.

„Co kdyby jsme ho vylákali ven z Bradavic, až za hranice a tam na něj prostě zaútočili?" navrhl nějaký smrtijed, kterého jsem neznala. Pěkně blbý nápad. Nepopírám, že Potter není hloupý, ale nemyslím si, že by si jentak vyšel na vycházku mimo ochranné bariéry Bradavic.

„Špatný nápad!" okřikl ho Voldemort a smrtijed se stáhl. „Nemůžeme se přiblížit k Bradavicím. Pořád nás není tolik, aby jsme je mohli obsadit. Před uskutečněním útoku na Pottera musíme osvobodit smrtijedy, kteří jsou zavření v Azkabanu. A že jich není málo. Až se k nám připojí, naše armáda bude mnohem silnější," řekl Voldemort.

Další půl hodiny se Voldemort společně se Smrtijedy snažili vymyslet, jak získat Pottera. Marně. Já se do rozhovoru moc nezapojovala. Jen jsem poslouchala a přemýšlela o mámě, kterou brzy osvobodíme z Azkabanu.

Po dlouhé hodině Voldemort schůzi rozpustil a smrtijedi začali hromadně odcházet. Já ještě zůstala s otcem v síni, abych mu řekla, že potřebuju svůj kufr z Bradavic. Okamžitě tím pověřil Luciuse, který nestihl včas odejít. Lucius to přikázal svému skřítkovi, který se během pár minut vrátil zpět i s mým kufrem.