Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

32. Rozhovor s Dracem

Zítra se koná první úkol a já si stále nejsem jistá tím, jestli opravdu chci, aby se všichni dozvěděli, že umím bezhůlkovou magii. Potřebovala bych si o tom s někým promluvit. Jenže s kým? Jediný, kdo ví o tom, že umím kouzlit bez hůlky, je Barty Skrk a otec. Bartyho názor jsem slyšela a s otcem si promluvit nemůžu. Myslím ale, že by se mu nelíbilo, kdybych prováděla bezhůlkovou magii před celou školou. Kathleen, se kterou bych si mohla promluvit, neví o mých schopnostech. Až do zítřka vědět nebude. Nikoho jiného bohužel nemám. Povzdechla jsem si s rozvalila se na své posteli. A pak mě to napadlo. Přeci si můžu promluvit s Dracem! Ví o tom, že jsem dcera Bellatrix. Nejsem si však jistá, jestli ví o tom, kdo je můj otec. No to je jedno, prostě se to dozví. Myslím, že mu můžu věřit. Přeci jen je to můj bratranec.

***

Stála jsme před vstupem do zmijozelské místnosti a doufala, že tu Draca najdu. Nemám ponětí, kde jinde by měl být. Vstup se najednou otevřel a z místnosti vyšli Malfoyovi kumpání Crabbe a Goyle.

„Kde je Malfoy?" zeptala jsem sejich s nakrčeným nosem. Opravdu mi přijdou hrozně nesympatičtí. Crabbe pokrčil rameny a vytáhl z kapsy hábitu dva sirupové košíčky, přičemž jedne podal Goylovi a do druhého se pustil sám. Bylo mi jasné, že je ani v nejmenším nezajímám. Jediné, o co se ti dva tupci zajímají, je jídlo. Opravdu nechápu, proč se s nimi Draco baví.

„Isabello?" Otočila jsem se za hlasem a na konci chodby jsem spatřila Dracovy platinově bílé vlasy. On na mě nechápavě koukal a já zamířila k němu. „Co tu děláš?" zeptal se mě.

„Potřebuju si s tebou promluvit," řekla jsem naléhavě.

„Proč? Stalo se něco?" zajímal se.

„Tady ne," upozornila jsem ho, když kolem nás prošla skupinka žáků.

Společně jsme došli na Astronomickou věž, kde nehrozilo, že by nás někdo odposlouchával. Opřeli jsme se o zábradlí a zadívali se na pozemky.

„Tak co potřebuješ?" začal Draco.

Rozhodla jsem se, že to nebudu nijak protahovat. „Víš, kdo je můj otec?"

„Mám jedno podezření, ale nejsem si tím plně jistý," odpověděl váhavě.

„Pravda je taková, že jsem dcera Voldemorta," vydechla jsem a sledovala jeho reakci.

„Myslel jsem si to," mírně se usmál.

„Ale jak si to poznal?" zamračila jsme se. Lidi nemají vědět, že jsem jeho dcera.

„Dal jsem si jedna a jedna dohromady," uchechtl se, „nejsem hloupý. Jsi chytrá. Opravdu hodně. Až nadpřirozeně, řekl bych. A pak taky, s kým jiným by Bella měla dítě? Pochybuju o tom, že Rodolphus, který je její manžel, by dítě chtěl. Co jsem slyšel, tak v Azkabanu zemřel."

„Ví o tom ještě někdo jiný?"

„Myslím, že ne. Alespoň já o tom nikomu neřekl," ujistil mě a já si oddychla.

„Prosím, nikomu to neříkej," požádala jsem ho a on přikývl.

„Neboj, dokážu udržet tajemství," ujistil mě. „A přeci jen, jsi moje sestřenice," mrkl na mě, „ačkoli si na to nemůžu zvyknout."

„Já taky ne, Draco," usmála jsem se. „Zpět k tomu, proč jsem s tebou chtěla mluvit," zvážněla jsem. „Umím bezhůlkovou magii, to asi víš. Stejně jako můj otec." Přikývl. „První úkol je ukrást dračí samici vejce," řekla jsem a on vykulil oči.

„Oni tady mají draky?" Přikývla jsem.

„Neptej se, jak jsem se to dozvěděla, ale vědi to všichni šampioni. Profesor Moody mi poradil, abych na toho draka použila bezhůlkovou magii. On jediný ví o tom, že to umím. Samozřejmě to ví ještě otec, ale ten tu není. Když kouzlím bez hůlky, má kouzla jsou mnohonásobně silnější a myslím, že bych toho draka dokázala znehybnit. Jenže pouze bezhůlkovou magií. A bude tam celá škola a pokud to udělám, dozví se to. Nikdo se nesmí dozvědět o tom, že jsem jeho dcera. Chápeš? Je to hrozně složité. Nevím, jestli to mám opravdu udělat. Co myslíš ty?" pohlédla jsem na něj.

„Já nevím, Bello," povzdechl si. „Je to tvoje volba. A jestli nechceš, aby to všichnu viděli, asi musíš vymyslet jinou variantu."

„Jenže první úkol je už zítra! Nic jiného nedokážu vymyslet!"

„No právě. Proto si myslím, že bys měla Moodyho poslechnout. Přeci jen je to mocný bystrozor a ví, co dělá." Ach, kdyby jen věděl...

„Asi máš pravdu. Jenže co když se provalí, že má dceru? Všichni mě hned budou podezřívat!"

„Nejsi ve Zmijozelu. Nejdřív budou podezřívat Zmijozeláky. Mrzimor je ta poslední kolej, kde by hledali potomka Pána Zla," ujistil mě.

„Já vím, ale i tak," zamumlala jsem.

„Asi nemáš jinou možnost," řekl. „A když se provalí, že si jeho dcera, tak budu na tvé straně, protože nejsi jako on," ujistil mě s úsměvem. Nevím, jestli mě to potěšilo. Chci být jako otec. Myslím, že dělá správnou věc.

„Asi máš pravdu. Děkuju."

„Nemáš zač."