Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

30. Část

Posedávala jsem na mokré trávě venku na pozemcích. Pršelo, a tak tu nikdo nebyl a já mohla být sama. Seděla jsem pod velkým stromem, kde na mě nepršelo. Byla jsem zády opřená o strom a v klíně měla otevřenou knihu o černé magii, jež mi doporučil otec. Jsou tu velmi zajímavé kletby, které použiju zítra na toho draka. První úkol už je zítra. Jsem zvědavá, jak si se svým drakem poradí Potter. Co jsem slyšela, v kouzlení není zrovna nejlepší. Vlastně jediné kouzlo, které umí, je expelliarmus. A pochybuji o tom, že toto kouzlo by na draka nějak fungovalo.

Už se na zítra nemůžu dočkat. Nevím, jestli chci použít kletbu, kterou mi otec poradil. Nechci tomu drakovi ublížit. Nic mi neudělal. Stačilo by, kdybych ho nějak znehybnila a bylo by to. Jenže Moody mi říkal, že tato kouzla na draka nebudou fungovat. Vlastně bych se ho mohla jít zeptat, jestli by petrificus totalus v mém případě fungoval. Přeci jen jsem trochu mocnější než všichni ostatní. Vlastně bych to mohla uskutečnit ihned. Zaklapla jsem knihu, vložila ji do kapsy hábitu, aby se nenamočila, a vstala. Oprášila jsem si hábit a vydala jsem se po písčité cestičce zpět k hradu. Déšť nabral na intenzitě a vypadalo to, že Merlin zalívá Londýn obří konví. Než jsem došla do hradu, byla jsem úplně promočená.

Chodby hradu byly plné studentů, kteří nechtěli trávit čas venku, ani ve svých společenských místnostech, a tak se potulovali po hradě. Proplétala jsem se davem, až konečně došla k Moodyho kabinetu. Třikrát jsem zaťukala a čekala, až mě Moody vyzve, abych vstoupila. O pár chvil později jsem uslyšela otrávené dále a vstoupila. Moody byl ve své normální podobě, takže vypadal jako Barty Skrk, a ne jako bývalý bystrozor. Očividně byl mou návštěvou překvapený. Bez jeho svolení jsem se posadila na židli a čekala, než se posadí taky. Barty však pochodoval po kabinetě a míchal nějaký lektvar. Nepochybně mnoholičný. Sem tam něco zamumlal, či přečetl, co má udělat.

„Co potřebuješ, Isabello?" zeptal se mě, zatímco krájel nějaký hnědý něco. Odvrátila jsem od něj pohled a zadívala se na jeho stůl, kde měl položené Moodyho falešné oko a dřevěnou nohu. Jeho stůl také přetékal různými popsanými pergameny. Nestíhá opravovat eseje, chudák malá.

„Přemýšlela jsem," začala jsem a Barty hodil tu hnědou věc do kotlíku, „a došla k závěru, že na toho draka nechci použít tu kletbu, kterou mi doporučil otec. Přeci jen je to zvíře a já zvířata mám ráda. Nic mi neudělal."

„Tvoje volba," poznamenal Barty a horečně míchal bublající lektvar.

„Myslíš, že by na draka fungovalo petrificus totalus?" zeptala jsem se a prohlížela si falešné oko, které se divoce otáčelo.

„Myslím, že ne," řekl a odstavil kotlík z varu. Pak přešel ke stolu a posadil se za něj. „Tohohle si nevšímej," poznamenal směrem k pergamenům, které následně rukou smetl na zem.

„Myslím, že by fungovat mohlo," nesouhlasila jsem.

„Já myslím, že nebude fungovat. Pak by ten úkol byl moc jednoduchý," ušklíbl se a já mu musela dát za pravdu.

„Bezhůlkovou magií by mohl fungovat," poznamenala jsem.

„Jsi si jistá?"

„Nejsem, ale všimla jsem si, že kouzla která používám bezhůlkovou magii jsou silnější."

„Hm, zajímavé," zamyslel se Barty, „mnohem silnější?" Přikývla jsem.

„Jenže nikdo nesmí zjistit, že nějak vybočuji z řady," řekla jsem.

„Víš co? Pojď se mnou na pozemky, ukážeš mi rozdíl v tom, když kouzlíš hůlkou a když bez ní a já ti pak řeknu, jestli bude na drakovi fungovat, platí?" Přikývla jsem.