Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

59. Světlo v temnotě

Zamrkala jsem a pomalu otevřela oči. Světlo, které v místnosti vycházelo z velkého lustru na stropě, mě oslepovalo, a tak jsem si dala ruku před oči. Pomalu jsem se posadila rozhlédla jsem se kolem sebe. Zjistila jsem, že jsem stále v místnosti, ve které jsme bojovali.

„Co se stalo?" vydala jsem ze sebe a posadila se.

„Nevím," Bellatrix pokrčila rameny, „vím, že jsi mě omráčila," probodla mě ostrým pohledem. Ušklíbla jsem se. Jo, to se mi povedlo.

„Po tom, co omráčila Bellatrix, omdlela," řekl opatrně nějaký Smrtijed, který s námi předtím bojoval a viděl, co se stalo.

„Jen tak?" zamračil se Voldemort a červenýma očima pohlédl na Smrtijeda.

„Ano," potvrdil, „jen tak."

„To není normální," zamračila se Bellatrix, „přeci jen tak neomdlela. Neomráčili jste ji náhodou?" podezřívavě pohlédla na Smrtijeda.

„Ne," vyhrkl spěšně, „proč bych to jako dělal?"

„Jak dlouho jsem byla mimo?" zajímalo mě.

„Asi 5 minut," odpověděla mi Bella.

„Co jste dělali předtím, než jsi omdlela?" zajímalo Voldemorta.

Slova se ujala Bellatrix. „Normálně jsme bojovali, ale ona byla nějaká divná. Vůbec neútočila jako obvykle, jen se bránila nebo vysílala tak slabá kouzla, že nic neudělali. Pak ji někdo odzbrojil a ona odešla ke zdi a tam zůstala. Řekla jsem jí, ať jde bojovat a ona místo toho zaútočila na mě a omráčila mě," přednesla Bellatrix svůj dlouhý monolog.

„Tak takhle to nebylo," vložila jsem se do toho. „Kdyby mě Bellatrix nenaštvala, nezaútočila bych na ni a asi bych ani neomdlela," zamračila jsem se a probodla černovlasou Smrtijedku pohledem.

„Co si jí řekla?!" vyjel Voldemort na Bellatrix.

„To je mezi námi, do toho ti nic není," usadila jsem ho.

„Jaktože tě omráčila? To ses nebránila?" zajímalo Voldemorta. I on věděl, že Bellatrix je opravdu mocná. Poznal to, když s ní bojoval. I jemu dělalo problém ji porazit.

„Samozřejmě že jsem se bránila," zamračila se. „Nechápu, jak to udělala."

„Prostě si mě naštvala a mé kletby byly trošku silnější než obvykle," pokrčila jsem rameny.

„Můj pane," ozval se Smrtijed, co se stále nacházel v místnosti s námi, „smím-li něco říct, tak její kletba bez problému prolétla skrz Bellatrixin štít," ozval se.

Voldemort se na mě podíval a svraštil obočí. „Co je to za nesmysl?"

„Je to tak," potvrdil Smrtijed. „Viděl jsem to. Buď Bellin štít musel být slabý, nebo Isabellina kletba hodně silná."

„Byla silná," řekla jsem. „Hodně."

„Zvláštní," zamumlal Voldemort. „Asi je to tak, jak jsem si myslel," řekl s povzdechem. „Běž!" mávnutím ruky vyhnal Smrtijeda z místnosti, abychom tam byli jen já, Bella a Voldemort.

„Co sis myslel?" řekla jsem nedočkavě.

„Kdybys počkala, řekl bych ti to," spražil mě pohledem. Zakoulela jsem očima, ale nic neřekla, aby mohl mluvit. „Nedalo mi to a o těch tvých podivných jizvách jsem se snažil něco zjistit. Až v jedné knize o nebezpečných rostlinách jsem něco našel. Podle té knihy ty jizvy dodávají magickou sílu a tvé kletby jsou pak silnější. Pouze ale v případě, kdy je síla vyvolaná nějakou emocí. Vztekem, strachem, smutkem, to je jedno. Může se to zdát jako nějaká úžasná superschopnost nebo něco podobného, ale má to malý háček. No, vlastně velký. Když je magie moc, tak omdlíš. Proto se to stalo i tobě. Tvé tělo nával tolik magie nezvládlo. Teď si byla mimo pouze 5 minut, ale jestli jsou informace v té knize správné, čas se bude stupňovat, až se možná může stát, že se už neprobudíš..."