Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

73. Záhadné postavy

„Co jsi zač?!" zaječela jsem a zděšeně udělala několik kroků dozadu, protože se postava začala tiše přibližovat ke mně.

Neodpověděla. Pouze si dramaticky pomalu sundala černou kápi z hlavy a já znovu vykřikla.

„C-co tu děláš?! Vždyť jsem tě zabila!" vykřikla jsem.

Postava se ušklíbla. „Ano, zabila," protáhla nezúčastněně.

„Co jsi sakra zač?!"

„Tvoje svědomí," vysvětlila postava. „V koutku své duše si neustále vyčítáš, že si nás zabila. Svou rodinu, která se o tebe láskyplně starala polovinu tvého života. Hezky ses nám odvděčila. Za trest tě budeme strašit tak dlouho, dokud se nezblázníš... My všichni, které jsi chladnokrevně zavraždila..."

Ne..." Rychle jsem se otočila a rozběhla se k Malfoy Manoru. Ohlížela jsem se za sebou a postava zmizela. Můj strach stoupal. Může být nebezpečná? Může někoho zabít?

Běžela jsem tak rychle, jak mi to mé vysoké podpatky dovolovaly. Rozrazila jsem velké dveře a jako velká voda vpadla dovnitř. Málem jsem narazila do Yuliana, který byl zrovna na odchodu.

„Prosimtě, Isabello, co se stalo?" zeptal se znepokojeně, když jsem mu vtrhla do náruče.

„Asi jsem se zbláznila," vydechla jsem roztřeseně.

„Jak to myslíš? Co se stalo?"

„Byla jsem venku, házela nože do stromu a najednou se tam objevila nějaká postava, kterou ten nůž proletěl," vysvětlovala jsem ve spěchu.

„Tak to byl asi nějaký duch, ne?" uklidňoval mě Yulian.

Záporně jsem zakroutila hlavou. „Nebyl," odporovala jsem. „Viděla jsem ji už, když jsem se probudila. Pán Zla ji však neviděl. Jen já. Ať to bylo cokoliv, vypadalo to jako moje adoptivní matka a říkalo to hrozně divné věci," mumlala jsem tak rychle, že mi skoro nebylo rozumět.

Yulian se chvíli neměl k odpovědi. Ani se mu nedivím. Kdyby mi někdo řekl, že vidí něco, co nikdo jiný ne, koukala bych na něj jako na blázna.

Ale já přeci vím, co jsem viděla... Nebo se snad mýlím?

„Teď upřímně nevím, co ti na to říct," nervózně se zasmál.

„Nedivím se. Půjdu si lehnout, určitě to přejde," řekla jsem a snažila se, aby můj hlas zněl přesvědčeně. „Běž domů, je už pozdě." Dala jsem mu pusu na tvář, obešla ho a vydala se nahoru do sídla.

Nešla jsem si lehnout, jak jsem řekla Yulianovi, ale zamířila jsem přímo do knihovny.

Potřebuju zjistit, co je ta postava zač, proč tu je...

Rychlým krokem jsem došla do knihovny a dala se do hledání.

Naštěstí v knihovně trávím dost času, takže se vím, co kde je. Šla jsem tedy až úplně dozadu. Prošla jsem několik knih, kde se ale o žádných záhadných postavách nepsalo.

Pak jsem vzala další knihu, samozřejmě o černé magii, a začala hledat.

Zaujala mě kapitola s názvem Jak oslabit či zabít protivníka na dálku. Dala jsem se tedy do čtení. Musím uznat, že ty způsoby byly opravdu zajímavé. Nějaké bych se mohla někdy naučit. Teď na to však není čas.

Už předem jsem věděla, že odpovědi na moje otázky najdu v této knize. A nemýlila jsem se. O několik stran dál jsem našla i něco o záhadných postavách.

Jak psychicky zničit protivníka. Tak se jmenovala část kapitoly, ve které se psalo o těch postavách. Musím uznat, že ten, kdo to na mě používá, je opravdu inteligentní.

Přečetla jsem si, co jsou ty postavy vlastně zač a ihned jsem věděla, kdo za tím je. Gabriel. Je to opravdu inteligentní kouzelník. Ví, že co se týče kouzel, by proti mně neměl sebemenší šanci, a tak se mě snaží oslabit takto. Chytré... Ale nevyjde mu to, protože nyní vím, jak ty postavy zničit.

Tak ráda bych si s Gabrielem znovu popovídala. A co nejdřív. Pak mě napadlo jak to můžu udělat. I s knihou jsem se rozběhla do svého pokoje.

Vzala jsem si prázdný pergamen a brk a začala psát.

Zdravím, Gabrieli. Doufám, že se ti tento dopis dostane do rukou, protože nechci posílat sovu. Nepochybně si myslíš, že si mě dostal, co? Ty postavy jsou nepochybně tvé dílo, nemám pravdu? Smůla pro tebe, vím, jak se jich zbavit. Neporazíš mě, jsem mnohem silnější než ty. Klidně se nadopuj všemi svými lektvary, stejně proti mně a mému otci nebudeš mít šanci. My ovládneme svět a nic nám v tom nezabrání. Obzvlášť taková havěť, jako jsi ty. Měl bys vzdát své marné pokusy o to mě zničit. Akorát plýtváš své síly. Všichni tvoji lidé se nacházejí u nás ve sklepě. Někteří už jsou dokonce mrtví. Jenom díky tobě. Nechtěl bys je přijít zachránit? Dobře bys nám posloužil. Zajali bychom tě a výborně tě využili. Každopádně pokud nechceš přijít na návštěvu, musím tě upozornit, že se Pán Zla blíží k nalezení tvého úkrytu a nezbývá mnoho, než se znovu setkáme.

Isabella.

Dopis jsem zmuchlala do malé kuličky a stiskla ho v rukou a soustředěně zavřela oči. Když jsem znovu otevřela oči, dopis byl pryč. Výborně. Tohle velmi užitečné kouzlo jsem se naučila teprve nedávno. Mnohem rychlejší způsob komunikace než soví pošta.

Vzala jsem si znovu do ruky knihu a znovu začala číst.

Uběhlo asi patnáct minut, než se mi v ruce, ve které jsem držela knihu, objevil malý kus pergamenu. Zamračila jsem se a otevřela ho. Překvapilo mě to. Nečekala bych, že by Gabriel znal tento způsob komunikace.

Jsi chytrá, Isabello. Ty postavy byly opravdu mé dílo. Nicméně, ty postavy se budou objevovat tak dlouho, dokud kouzlo nezruším a ty s tím nic nezmůžeš. Možná bych ale měl začít uvažovat o jiném způsobu, jak se tě zbavit. Vím, jak tě zabít. A tím nemyslím kletbu Avada Kedavra ani žádnou podobnou. Moc dobře vím, co jsou zač ty jizvy, co máš na rukou. S tou úžasnou květinou jsem se několikrát setkal a vím o ní víc, než si myslíš. Máš v sobě silný jed. Stačí ho pouze aktivovat, což přesně udělám, až se znovu setkáme. Být tebou, dávám si pozor. Moc dní ti totiž nezbývá.

Vím moc dobře, že držíte mé lidi v zajetí. Já s tím však nic nezmůžu. Věděli, do čeho šli. Už pro mě nejsou důležití. Momentálně se soustředím pouze na tebe. Jsi pro mě prioritou. Doufám že se brzy znovu setkáme.

Tvůj oblíbený Gabriel.

Dopis jsem si přečetla několikrát, abych pořádně vstřebala, co se v něm píše. Po několika vteřinách jsem urychleně vyskočila z postele a zamířila za otcem. Tohle vůbec není dobré.