Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

76. Bitva o Bradavice - část první

„Něco se děje!" vyhrkla jsem a náhle se probudila. Ze spaní mě vytrhlo mé znamení, které se rozpálilo.

„Co?" zeptal se vedle mě Yulian, kterého jsem probudila.

„Chytili Pottera. Vstávej! Musíme jít!" Bleskově jsem vyskočila z postele, mávnutím hůlky se ustrojila a aniž bych počkala na Yuliana, tak jsem se rozběhla dolů do přijímacího salonu.

Pán zla už tam byl a spolu s ním několik dalších Smrtijedů.

„Alecta chytila Pottera v Bradavicích," pronesl Pán zla. „Musíme jít." V tu chvíli se ozvalo několik hlasitých prásk a my všichni se objevili na vyvýšeném místě, odkud bylo vidět na Bradavický hrad.

Pán zla si ihned vyhrnul rukáv svého hábitu a přiložil ukazováček na své znamení. O chvíli později se sem přemístila celá armáda.

Stála jsem po otcově boku a všichni Smrtijedi byli za námi. Byl odsud krásný výhled na celé pozemky. Bylo mi docela líto, že při boji hrad poničíme.

„Nikdy se nepoučí," pronesl Pán zla a shlížel dolů na Bradavický hrad, kolem kterého byla ochranná bariéra, kterou profesoři a členové Fénixova řádu vyčarovali. „Taková škoda..."

„Ale můj pane..." ozval se někdo z řad Smrtijedů a trochu vystoupil z řady. Já i otec jsme se otočili. Toho Smrtijeda jsem nepoznávala. „Nepočkáme ještě?"

Voldemort neodpověděl. Pomalu se otočil zase zpět čelem k hradu. „Začněte."

A tak Smrtijedi začali vysílat kouzla, která dopadala na ochrannou bariéru a zanechávala za sebou praskliny.

Zcela náhle otec zavrávoral a zhluboka se nadechl. Bylo mi jasné, co se stalo. Zničili další viteál.

Otec rozzuřeně vykřikl a sám vyslal kouzlo na bariéru. Ta už to nevydržela a začala se tříštit na malé kousky.

Smrtijedi se začali ve formě černého kouře přemisťovat do hradu. Chtěla jsem je napodobit a jít taky bojovat, ale zabránil mi v tom otcův hlas.

„Ještě chvíli počkej, Isabello," vyzval mě. „Teď se dívej."

Viděla jsem, jak všude létají záblesky nejrůznějších kleteb, lapky, kteří se po mostě rozběhli do Bradavic a obry, kteří zašlápli všechno, co jim přišlo do cesty.

„Myslíš si, že mají nějakou šanci?" zeptal se mě tiše otec.

„Nemají," řekla jsem. „Máme mnohem větší armádu než oni."

„Přesně tak," přitakal.

Viděla jsem, jak část na nádvoří Bradavic hoří. Všude létaly kousky těžkých kamenů.

Potom otec znovu těžce vydechl. Zničili další viteál?! To snad ne! Vyděšeně jsem se na něj podívala. Už zbývá jen Nagini.

Voldemort se otočil a s rozzuřeným výrazem se rozešel k pár Smrtijedům, kteří se dosud nepustili do boje.

„Můj pane?" ozval se jeden z nich vyděšeně.

„Avada Kedavra!" vykřikl Voldemort a zelený paprsek zasáhl Smrtijeda přímo do prsou.

„Pojď, Nagini, musíš být v bezpečí," promluvil na svého hada a beze slova se přemístil pryč. Nevěděla jsem kam, ale nechal mě tady. Proto jsem se rozhodla aktivně zapojit do boje.

Přemístila jsem se přímo do středu boje. Kletby létaly kolem mě a tříštily se jedna o druhou. Celé nádvoří bylo poničené.

Když si mě členové Fénixova řádu všimli, okamžitě na mě začali vysílat kletby. Zlověstně jsem se usmála a začala je odvracet. Neměli proti mně šanci. V protivnících jsem poznala Kingsleyho Pastorka, profesorku McGonagallovou a ty zbylé tři jsem neznala. Byla jsem proti nim sama, přesto byl souboj vyrovnaný.