Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

34. Kamarádka v dobrém i ve zlém

„Ty umíš kouzlit bez hůlky?" vyzvídala Kathleen, když jsme společně došly na Astronomickou věž. Naše cesta sem trvala opravdu dlouho. Na každém kroku mě pronásledovaly otázky typu: Jak si to udělala?Ty nemůžeš být mudlovského původu. Nebo: Ty umíš kouzlit bez hůlky? Kdo tě to naučil? Nauč mě to taky? Jak si toho draka zmehybnila? Nakonec to Ronald vygradoval větou: Je to zrůda! Nepřibližujte se k ní! Ublíží vám! Zabije vás! Znehybnila draka! Tak to mě opravdu pobavilo. Nečekala jsem, že bude někdo takhle vyšilovat. Pak jsem se mu vysmála s tím, že plácá úplné nesmysly, načež se naštval a stěžoval si každému, kdo kolem něj prošel. Dokonce si takhle nevědomky postěžoval profesoru Karkarovovi, který nakrčil nos, jakmile na něj promluvil. Pak však své oči zabodl do těch mých a na chvíli zastavil a pozorně si mě prohlížel. Pak však zatřásl hlavou a rychlým krokem odešel za Viktorem, se kterým se předtím, než ho Ronald vyrušil, bavil.

„Ano, Kathleen, umím," potvrdila jsem a opřela se o zábradlí. Náhle jsem si vzpomněla, jak jsem tu včera byla s Dracem. Musela jsem se usmát. Bylo fajn vědět, že mám na škole nějakého příbuzného.

„Ale j-jak?" vykoktala. Byla celá zmatená. Ani se jí nedivím. Já bych byla tak. Přeci jen bezhůlková magie se nevidí na denním pořádku.

„Prostě tak," odpověděla jsem. „Nevím, proč to umím," zalhala jsem. Kathleen se o mém otci nesmí nic dozvědět. Nevím, jestli mě má ráda natolik, aby mé nemalé tajemství dokázala udržet a neprořekla se.

„Jak dlouho to už umíš?" zajímala se.

Zamyslela jsem se. Vzpomněla jsem si na to, jak jsme si s otcem v prvním ročníku posílali dopisy a on mi v jednom z nich prozradil, že také dokážu kouzlit bez hůlky. Tuto schopnost jsem samozřejmě zdědila po něm. Bylo to velmi zajímavé zjištění. Nejdřív jsem z toho byla rozhozená. Všemi různými způsoby jsem vybočovala z řady, ale časem jsem si na to zvykla. Jsem jiná. Vždycky jsem byla a vždycky budu.

„Od prvního ročníku," řekla jsem.

„Hustý," vydechla ohromeně Kathleen. „Taky bych to chtěla umět. Nechceš mě to naučit?" pohlédla na mě s nadějí v očích.

„Myslím, že se to nedá naučit. Myslím, že by ses s tím musela už narodit." Zklamaně svěsila koutky úst a povzdechla si.

„A jak si to udělala s tím drakem?"

„Znehybnila jsem ho," odpověděla jsem prostě. Víc jsem k tomu říct nedokázala. Ani nebylo co. Bylo to prosté a jednoduché.

„Ale jak? Vždyť proti drakovi taková kouzla nefungují," Kathleen svraštila obočí.

„Právě proto jsem použila bezhůlkovou magii. Má kouzla jsou s ní silnější. Mnohem silnější. Normální znehybňovací kouzlo by na draka samozřejmě nefungovalo," ujistila jsem ji.

„Kolik já o tobě ještě nevím," povzdechla si. „Jsi samé tajemství," usmála se na mě.

„To jsem," potvrdila jsem a ignorovala Kathleenin nechápavý výraz. Pak mě však úplně nečekaně objala.

„Mám tě ráda, Isabello," zašeptala.

„Já tebe taky."
***

„Taky se ti dnes nechce do školy?" zabrblala Kathleen, když jsme spolu stály v koupelně a čistily si zuby. Záporně jsem zavrtěla hlavou. Byla jsem strašně unavená. Měla jsem pocit, že mi praskne hlava, jestli se mě ještě někdo na něco zeptá. Jako vážně. Dnes jsem se rozhodla pro novou taktiku proti zvědavcům. Jednoduše je budu ignorovat. Možná je to vůči nim kruté, ale já už toho mám opravdu dost.

„Dnes nás asi chtějí zabít. Proč nám všechny nejhorší předměty narvali do pondělí? Jako vážně. Obrana proti černé magii, kouzelné formule, lektvary, jasnovidectví, přeměňování a nakonec úžasná dvouhodinovka péče o kouzelné tvory. Co jsme těm profesorům udělali?!" zavyla Kathleen a naštvaně vrátila kartáček do kelímku.

Pokrčila jsem rameny. „Třeba to dnes bude lepší než minulý týden," namítla jsem. Když jsem však viděla Kathleenin výraz, radši jsem sklapla. Věděla jsem, že nesnáší profesora Snapea, jako skoro všichni na škole, a profesorku Trelawneyovou. Ani já ji nemám moc v lásce. Už několikrát mi předpověděla, že se mi stane něco zlého. Nebo třeba že ve mně dřímá hrozivé monstrum, které ještě nevyšlo na povrch. Někdy jsou její hodiny docela zábavné. Když mele úplné nesmysly. Třeba o tom, jak na nás působí planety. Docela mi připomíná kentaura. Ti jsou taky zabraní do hvězd a planet.

„Budem to muset přetrpět," povzdechla jsem si a odešly jsme z koupelny, abychom se mohly ustrojit.

***

„Zůstaňte tady, až zazvoní," poručila profesorka McGonagallová. Mučící den byl téměř u konce a všichni už se těšili na oběd. „Máme pro vás menší překvapení." Měla jsem neblahé tušení, že se mi to opravdu líbit nebude. S Kathleen jsme se po sobě podívaly a pokrčily rameny.