Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

5. Profesorka McGonagallová

Když jsem dorazila do ložnice, bylo už půl druhé. Byla jsem značně unavená, a tak jsem si to namířila přímo ke své posteli, která byla nejblíže oknu.

„Kde je Julie?" zeptala se Sasha. Pokrčila jsem rameny. Převlékla jsem se do pyžama a zapadla do vyhřáté postele. Jakmile se má hlava dotkla polštáře, okamžitě jsem usnula.

***

Ráno mě probudilo štěbetání mých spolubydlících. Určitě mě zase pomlouvaly. Dělala jsem, že ještě spím a poslouchala je. Vím, že je to neslušné, jenže to je mi tak nějak jedno.

„Kvůli ní jsem málem dostala školní trest!" stěžovala si Julie. Ozvalo se zalapání po dechu.

„Děláš si legraci?" vyděsila se Elena.

„Ne," zabručela zamračeně Julie. „Kvůli ní jsme přišli o pět bodů."

„Kecáš," ozvala se Sasha.

„Pokud vím," vložila se do toho Kathleen, „ten souboj byl váš nápad," zastala se mě. Jenže já nepotřebuju, aby se mě někdo zastával.

„Takže ty jsi se teď spolčila s tou mudlovskou šmejdkou?" úplně jsem viděla, jak se Elena ušklíbla. Ty dvě by se hodily spíš do Zmijozelu než do mírumilovného Mrzimoru. Budou nám kazit pověst.

„Proč jí říkáte mudlovská šmejdka? Není to hezké oslovení. Udělala vám snad něco?" ptala se Kathleen.

„Je divná, jen se na ni podívej," zabručela Sasha.

„Není divná, je to docela fajn holka," Kathleen pokrčila rameny. Sasha se ironicky zasmála.

„Fajn holka," odfrkla si, „to sotva. Já jsem fajn holka." V tu chvíli jsem přestala předstírat, že spím. Vstala jsem z postele a protáhla se.

„Jsi hrozně fajn, Sasho, my víme," ujistila jsem ji s úšklebkem.

„Jak si dovoluješ nás odposlouchávat?!" zapištěla Sasha.

„Víte, když někoho pomlouváte, měli by jste se ujistit, že vás dotyčný neslyší," zašklebila jsem se na ně a odešla z koupelny.

„Jak se opovažuje?" zaslechla jsem ještě zasyčet Sashu, než jsem spustila sprchu.

***

Šla jsem na snídani a zase jako obvykle jsem byla sama. Když jsem se vrátila z koupelny, v pokoji už nikdo nebyl.

Najednou se ke mně připojil nějaký kluk a já si přála, aby se zase vrátil tam, odkud přišel.

„Jmenuji se Ernie," představil se mi, „kdo jsi ty?" zeptal se.

„Jsem Isabella," odpověděla jsem chladně, protože sem chtěla, aby mě nechal být.

„Včera ti to na obraně šlo," pochválil mě. „Jsi šikovná," uznale se posumál. 

„Děkuju," falešně jsem se na něj usmála.

„Kde jsou tvé kamarádky?" zeptal se.

„Nemám kamarádky," pokrčila jsem rameny.

„Aha," řekl zaraženě. Byla bych opravdu ráda, kdyby už zmizel.

„Tak já jdu, jo?" rozloučila jsem se s ním a zrychlila krok. Možná to ode mě nebylo hezké, ale prostě mi připadal jako otravný hmyz. A já nemám ráda hmyz.

Vstoupila jsem do Velké síně, kde se to už hemžilo žáky. Posadila jsem se na své obvyklé místo u mrzimorského stolu a pustila se do jídla.

Dnes máme velmi zajímavé hodiny. Přeměňování, bylinkářství, lektvary, kouzelné formule a obranu proti černé magii. Už se těším.

Bylo za pět minut osm, takže jsem usoudila, že bych už asi měla jít. Ve Velké síni nikdo kromě mě už nebyl. Vstala jsem, přehodila si brašnu přes rameno a odťapkala jsem ze síně. Rychlou chůzí jsem vyrazila ke třídě přeměňování. 

Když jsem vstoupila do třídy, tak zazvonilo. Rychle jsem se rozhlédla, jestli je někde prázdná lavice. Naštěstí byla. Úplně v zadu v rohu. Posadila jsem se tam a vybalila si potřebné věci.

Když profesorka vstoupila do třídy, všichni žáci se postavili, aby ji mohli pozdravit.

„Dobré ráno, žáci. Posaďte se prosím."

Třídou znělo skřípání židlí, jak si žáci sedali.

„Než začneme, musím vás všechny upozornit, že přeměňování patří k nejobtížnějšímu oboru magie a zvládnou ho jen ti nejšikovnější. Musíte být soustředění a vytrvalí. Bez toho to nepůjde. Kdo nemá zájem studovat přeměňování, ať se sbalí, odejde a už se nevrátí," řekla přísně profesorka.

Žáci seděli jako zařezaní a nikdo se ani nepohnul.

„Dobrá, co vlastně dnes budeme dělat? Vysvětlíme si a následně i vyzkoušíme, jak se přeměňuje sirka v jehlu." Vytáhla z prvníhu šuplíku své katedry krabičku se sirkami a začala je rozdávat. Při tom vysvětlovala, jak se to dělá. Když před každým žákem ležela sirka, vrátila se zpět ke katedře. Vzala do ruky křídu a začala škrábat na tabuli. Popsala ji tak, že už by se tam nevlezlo ani písmenko. Žáci si vše pečlivě přepisovali na pergamen a profesorka mezitím dělala své věci.

„Nyní mě pozorně sledujte." Ukázala nám, jaký pohyb rukou musíme udělat a řekla nám příslušnou formuli. Všichni jsme se pustili do přeměňování.

Vzala jsem si do ruky svou hůlku, pokusila jsem se s ní napodobit pohyb, jež udělala i profesorka a vyslovila formuli. K mému údivu přede mnou ležela krásně stříbrná a ostrá jehla.

Otočila jsem hlavu do leva, kde seděla Sasha s Julií. Obě se snažily, ale byly marné. Jejich sirky stále byly sirkami. Škodolibě jsem se zasmála. Julie se na mě otočila a spražila mě opovrhujícím pohledem. Vzala jsem ze stolu svou jehlu, aby ji pořádně viděla. Zrudla a založila si ruce na hrudi. Já se jen křivě usmála. Tohle mi dělá tak dobře. Julie se se zafuněním otočila zpět a začala něco horlivě vykládat Sashe. Ani si nevšimla, že už ji delší dobu pozoruje celá třída. Vesele mě pomlouvala dál.

„Slečno Smithová, neruším vás?" přerušila ji ostře profesorka a ona sebou trhla. Zatřásla hlavou a rozhlédla se kolem. Uviděla všechny přítomné ve třídě, jak ji pozorují se zadržovaným smíchem a zrudla studem.

„Omlouvám se," špitla zahanbeně.

„Ukažte mi vaši jehlu," řekla profesorka a zamířila k zadní lavici. Julii se však stále sirka přeměnit nepovedla.

„Pamatujete si, co jsem říkala na začátku této hodiny?" zeptala se ostře a založila si ruce na hrudi. Hranaté brýle jí při tom sklouzly na špičku nosu.

„Ano," zamumlala tiše.

„A proč ted vyrušujete? Odebírám Mrzimoru deset bodů. Mimochodem, není od vás hezké pomlouvat slečnu Angelovou. Ona na rozdíl od vás svou práci zvládla na výbornou. Měla byste si z ní vzít příklad. Po vyučování za mnou přijďte do kabinetu." Profesorka se otočila na podpatku a odkráčela zpět ke katedře.

„Deset bodů pro Mrzimor, za vaši jehlu, slečno Angelová," mírně se na mě usmála a já nepatrně přikývla. Konečně to někdo Julii pořádně vysvětlil. Snad už se bude chovat normálně.

„Deset bodů pro Nebelvír, slečno Grangerová," usmála se i na jakousi dívku z Nebelvíru, která jí úsměv šťastně opětovala.

„Chválím vás, slečny," pohlédla na mě a na Grangerovou.

„Váš domácí úkol je procvičit přeměnu a zítra budete přeměňovat na známky. Můžete jít." Profesorka se posadila za svůj stůl a začala se věnovat svým věcem. V tu chvíli zazvonilo. Žáci si pobalili věci a odešli ze třídy.