Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

56. Odbor záhad

„Nesundavej masku z obličeje a raději ani nemluv, ano?" přikázala mi Bellatrix.

„Jasně, nebudu mluvit a nebudu si sundavat masku," řekla jsem s protočením očí. Opakuje mi to totiž už asi po sté. Chápu, že to dělá pro mou bezpečnost, ale myslím, že by stačilo říct to jen jednou.

„Nikdo ani slovo, dokud Potter nevezme do ruky tu věštbu, jasné?" sykla Bellatrix tichým hlasem. Každou chvíli se tu mohl objevit Potter a jeho kamarádíčci.

„Pokud vím, Bellatrix," zaksichtil se Lucius, „tuhle akci nevedeš ty, nýbrž já, takže to nech laskavě na mně," usadil ji chladně a Bellatrix ho probodla ostrým pohledem.

„Jakmile Potter vezme věštbu do ruky, vylezeme z úkrytu a požádáme ho, aby nám ji dal," připomněl všem, co mají dělat, „bez boje," dodal a pohlédl na Bellatrix.

„Pokud nám věštbu nedá, budeme bojovat. Nikdo, opakuji nikdo, tu věštbu nesmí rozbít. Jinak si můžeme jít sepisovat závěť, jasný?"

Všichni zahučeli, že rozumí. Stáli jsme kdesi vzadu v síní věšteb, aby nás nikdo nenašel a čekali na naši chvíli.

***

„Říkals, že je to v řadě číslo devadesát sedm," špitla ta mudlovská šmejdka Grangerová. Konečně, můj první boj každou chvíli začne.

„Správně," sykl Potter.

„Řekla bych, že musíme jít do prava," zašeptala Grangerová. „Ano... tady je čtyřiapadesát..."

„Mějte hůlky připravené," varoval ostatní Harry. Hůlky vám nebudou moc platné, milý Harry. Proti nám nemáte sebemenší šanci zvítězit.

Slyšela jsem rychlé kroky, už musí být blízko.

„Devadesát sedm," sykla Grangerová.

Myslím, že vkročili do té uličky, kde by ta věštba měla být. „Je až úplně na konci," hlesl Potter a já se v duchu smála, jak je naivní. „Tady odtud ho pořádně nevidíme," mumlal si spíš pro sebe. „Tady někde už by měl být, někde tady... blízko..." opakoval.

„Harry?" ozvala se znovu Grangerová.

„Co je?" zavrčel vztekle.

„Myslím... myslím, že tady Sirius není."

Dlouhou chvíli bylo ticho, než ho přerušil ten krvezrádce Weasley. „Harry, tady je tvé jméno."

Výborně. Viděla jsem, jak se Lucius potěšeně ušklíbl a vykoukl zpoza uličky, aby na Pottera viděl. Pohlédl na nás a přikývl.

„Nesahej na to," sykl na Harryho někdo. Ten hlas jsem nepoznala. Rozdělili jsme se na skupinky, aby jsme Pottera a jeho bandu mohli obklíčit. Viděla jsem, jak Potter vzal věštbu do ruky a všichni čekali, co se stane. No, nestalo se nic.

„Výborně, Pottere. Teď se pěkně pomalu otočte a dejte to sem," promluvil protáhlým hlasem Lucius. Byli obklíčeni. Ta rudovlasá holka vyděšeně vyjekla.

„Sem s tím, Pottere," opakoval protáhlým hlasem Lucius, když se Potter neměl k pohybu.

„Sem s tím," vyzval ho ještě jednou a natáhl bledou ruku před sebe.

„Kde je Sirius?" zeptal se místo toho Potter. Několik Smrtijedů se rozesmálo.

Pak promluvila má matka. „Pán Zla má vždycky pravdu!"

„Vždycky," zopkoval po ní Malfoy. „Tak už mi tu věštbu dejte, Pottere!"

„Chci vědět, kde je Sirius!"