Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

17. Bezvědomí

V pondělí ráno mě vzbudil budík s já s námahou vstala a zamířila do koupelny, kde jsem si začala čistit ziby. Po chvíli se ke mně přidala Kathleen.

„Už je ti líp?" zeptala se a já přikývla, ikdyž to nebyla pravda. Motala se mi hlava o sto šest a viděla jsem rozmazaně. Alespoň jsem neviděla dvojitě.

„To je dobře, protože píšeme ten test z obrany," připoměla mi.

Povzdechla jsem si. Měla jsem v plánu dnešek prospat. Bohužel dnes máme bylinkářství, takže budu muset stát. Napadlo mě, jestli bych náhodou raději neměla zůstat v posteli a říct Kathleen, ať mě omluví. Vzápětí jsem tuto myšlenku zahnala. Nemůžu zameškat školu. Nemyslím si, že je to se mnou tak vážné, abych zůstala ležet.

***

Dnes jsem na snídani šla společně s Kathleen, protože byla toho názoru, že by mě pro jistotu měl někdo hlídat. Neodporovala jsem. Možná proto, že jsem na to neměla sílu.

Společně jsme teda vyrazily na snídani. Neměla jsem hlad, a tak jsem pouze čekala, než se Kathleen nají. Hlavu jsem měla položenou na stole a oči se mi zavíraly. Kathleen se na mě podezřívavě podívala, ale nic neřekla. Určitě poznala, že něco není v pořádku.

***

První hodinu jsme měli přeměňování. Snad nebudeme dělat nic náročného. Dnes bych to opravdu nezvládla. Posadila jsem se do lavice úplně dozadu a Kathleen si sedla přede mě s Elenou.

Celou hodinu jsme si pouze zapisovali poznámky a četli z knih. Příští hodinu totiž budeme dělat novou přeměnu, a tak se musíme naučit teorii. Profesorka McGonagallová popsala svým malým písmem celou tabuli a my si to měli přepsat. Vzala jsem do ruky brk, avšak do inkoustu jsem ho zapomněla namočit. Něco jsem náhodně čmárala na pergamen, aby to vypadalo, jako že píšu. Nevěděla jsem, že brk za sebou nezanechává žádou stopu, protože má hlava opět ležela na lavici. Kathleen na mě co chvíli házela starostlivé pohledy a Elena se k ní po chvíli přidala, což mě překvapilo. Nečekala bych, že se o mě bude zajímat. Nebylo zvykem, že bych nedávala pozor.

Druhá hodina proběhla tragicky. Měli jsme totiž lektvary se Snapem. On sám o sobě mi nevadil, ale lektvary mě moc nebraly. Vlivem mé unavenosti a taky toho, že jsem viděla rozmazaně, jsem do lektvaru přidala špatnou ingredienci a kotlík s lektvarem vybuchl. K mému údivu jsem nedostala školní trest, ani nám nesebral body. Očividně byl v dobré náladě nebo mě má rád, což mi přijde jako nesmysl.

Po tom výbuchu se na mě starostlivě dívala polovina třídy. Nejlepší žačce z celého ročníku vybuchl kotlík. To bylo zlé znamení a všichni to věděli.

Když jsme mířili do skleníků, žáci se u mě točili jako na běžícím pásu. Ptali se mě, jestli jsem v pořádku a jestli nepotřebuju s něčím pomoct. Nepochybovala jsem o tom, že mám vysokou horečku. Úplně jsem cítila, jak hořím. Asi na tu ošetřovnu ke své nelibosti budu muset jít.

Bylinkářství se dnes taky dalo snést. Kreslili jsme nákres jakési rostliny. Pojmenovávali jsme její časti a říkali si, kde žije a k čemu se využívá. Na to už si bohužel nepamatuju.

Konečně nastala poslední dvouhodinovka obrany proti černé magii. Nohy se mi motaly tak moc, že jsem srazila každého, kdo kolem mě prošel. Omylem jsem nabourala i do profesora Kratiknota, který mi začal hubovat, že mám dávat pozor. Ignorovala jsem ho a pokračovala dál v cestě. Taky se mi stalo, že mi spadla brašna, ale vždy mi ji někdo podal. Všichni poznali, že se mnou není něco v pořádku. Několikrát se mě i ptali, jestli nechci odvést na ošetřovnu. Překvapilo mě, jak jsou všichni mrzimorští milí a starostliví.

Posadila jsem se do své lavice a Quirell přišel do třídy. V ruce nesl pergameny popsané otázkami pro náš test.

Řekl nám, že test se bude psát až druhou hodinu, že tu první se budeme učit kouzlo protego. V knize jsme si měli přečíst, jak se to dělá a co protego způsobuje. Měli jsme si vypsat stručné poznámky. Na to jsem se samozřejmě vykašlala a raději spala.

Potom jsme přešli k praktickému kouzlení. Profesor nás vyvolával jednoho po druhém a kouzlo na nás zkoušel. Většině se protego povedlo. Potom jsem přišla na řadu já. Vstala jsem a pomalu došla až do předu třídy. Profesor na mě určitě poznal, že mi něco je. Zamračeně na mě zahlížel, ale pak přešel ke kouzlení. Vyslal na mě jednoduché odzbrojovací kouzlo a já ho nevykryla. Má hůlka mi vylétla z ruky a dopadla ke Quirellovi. To už profesorovi připadalo podezřelé a zamířil ke mně.

„Jste v pořádku, slečno Angelová?" zeptal se mě. Zavrávorala jsem a chytila se rohu stolu.

„Nic mi n-ne-" nestihla jsem to ani doříct a jen jsme cítila, jak padám k zemi.