Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

40. Druhý úkol

„Už vím, co bude druhý úkol," oznámila jsem Kathleen a přisedla si na zem vedle ní. Dnes vyjímečně svítilo slunce a my se rozhodly, že půjdem na chvíli ven. Byl sice sníh, ale bylo docela teplo. Na zemi jsme měly rozprostřenou deku, kterou jsem začarovala, aby nepromokla, a my mohly nerušeně sedět.

„A?" nedočkavě pozvedla obočí. Nedivila jsem se jí. Už před třemi dny jsem jí řekla, že se snažím vyluštit tajemství toho vejce. Samozřejmě mi s tím poradil Barty, protože nejspíš pochyboval o tom, že bych na to sama přišla. Poradil mi, abych to vejce prostě namočila do vody, tak jsem to udělala. Myslela jsem, že je to jen nějaký blbý vtip a že si ze mě Barty dělá srandu. Pro to mě ještě víc překvapilo, že se z vejce začala ozývat písnička, jejíž význam jsem právě rozluštila.

„Budeme muset do Černého jezera," řekla jsem a Kathleen vykulila oči. „Jezerní lidé nám něci seberou a my budeme mít hodinu na to, aby jsme to získali zpět."

„A co to bude?" vyhrkla.

„No to právě nevím," zavrčela jsem. „Prý je to pro nás cenné. Nemyslím si, že by to byla nějaká věc."

„A co by to bylo?" skočila mi do řeči Kathleen.

„Nevím," pokrčila jsem rameny. „Nemyslím si, že by každý šampion měl jednu věc, díky které by se dobrovolně potopil na dno Černého jezera."

„Hm," zamyslela se, „to máš nejspíš pravdu," připustila s povzdechem. „Co třeba nějaký člověk?" navrhla.

„To by docela dávalo smysl. Dané lidi by začarovali a hodili do jezera. Třeba to bude ono. Jenže kdo ví?" povzdechla jsem si.

„Kdo má pro tebe nejvyšší cenu?" zeptala se Kathleen.

„Rodiče," odpověděla jsem bez váhání.

„A tady z Bradavic?"

„Nevím," pokrčila jsem rameny.

„Co třeba Yulian? Docela jste se sblížili, ne?"

Povzdechla jsem si a zadívala se na oblohu. „To sice jo, ale je to jen kamarád. Stejně jako ty a Mattheo."

I když jsem to neviděla, dokázala jsem se představit, jak se teď Kathleen šklebí.

„Vážně, Kathleen."

„Fajn," zamumlala a zakoulela očima. „No nic, zpět k úkolu. Jak vydržíš hodinu pod vodou? Pochybuju o tom, že umíš dýchat pod vodou. I když..." odmlčela se, „u tebe je možné snad všechno," zasmála se a já s ní.

„Ujišťuju tě, že dýchat pod vodou opravdu neumím. Ale to už jsem pořešila. Je to jednoduché. Postačí k tomu bublinové kouzlo," řekla jsem. „Vytvoří se ti taková bublina přes pusu a nos, abys mohla dýchat," dodala jsem, když na mě nechápavě koukala.

„Aha," vydechla. „O tom kouzlu jsem nikdy neslyšela."

„Nevím, v jakém ročníku se učí, ale ve čtvrtém to rozhodně nebude," uchechtla jsem se. „Ale je jednoduché a užitečné," řekla jsem. Na toto kouzlo jsem narazila, když jsem pročítala knihy v knihovně a snažila se najít způsob, jak zůstat hodinu pod vodou. Párkrát jsem ho vyzkoušela a asi na šestý pokus se mi povedlo.

„Ukážeš mi ho?" prosebně se na mě zadívala.

Ušklíbla jsem se, mávla rukou a před nos a pusu se mi vytvořila bublina. Kathleen obdivně svěsila koutky úst. Mávla jsem rukou znovu a bublina zmizela.

„Nikdy mě to nepřestane uchvacovat," vydechla Kathleen.

***

Dnes nadešel den druhého úkolu. Abych řekla pravdu, nejsem zas tak nervózní, jak jsem byla před tím prvním. Všichni už stojíme nachystaní u Černého jezera a čekáme, až bude úkol zahájen. Viděla jsem na Harrym, který stál vedle mě, jak je nervózní. Abych ho alespoň trochu povzdbudila, tak jsem se na něj mírně pousmála. On mi však úsměv neopětoval. Všimla jsem si, že něco drží v ruce. Nevypadalo to moc vábně. Asi jako nějaká rostlina. Nejspíš to chce použít k úkolu. Ještě než jsem se ho stihla zeptat, ozvalo se znamení, jež zahajovalo druhý úkol. Svlékla jsem ze sebe tričko a kalhoty, pod kterými jsem měla plavky a skočila do vody. Mávla jsem rukou a přes ústa a nos se mi vytvořila bublina a já opět mohla dýchat. Voda byla ledová. Nečekaně, když je polovina února. Znovu jsem mávla rukou a použila na sebe oteplovací kouzlo. Ihned mi bylo líp a plavala jsem směrem ke dnu jezera. Proplétala jsem se různou trávou či řasami nebo co to vlastně je a čekala, kdy na mě vyskočí nějaká nebezpečná kreatura. Jak jsem očekávala, o chvíli později mě napadla skupinka ďasovců. Všechny jsem je bez potíží zneškodnila a pokračovala dál v cestě.

V dáli jsem zahlédla vrcholy jakýchsi staveb. Asi město jezerních lidí. Překvapilo mě, že jsem zatím nikoho nepotkala. Nemýlila jsem se. Opravdu to bylo město jezerních lidí. Zaujatě jsem si prohlížela všechno kolem. Na jejich náměstí jsem zahlédla pět vysokých tyčí, u kterých bylo přivázáno pět těl. Doplavala jsem k nim a zahlédla Harryho, jak se snaží osvobodit Rona i Hermionu. Jeden jezerní člověk na něj cosi pořvával, ale Harry se držel svého a snažil se zachránit oba dva kamarády. Spatřila jsem před sebou Kathleen a zamířila k ní. Uviděla jsem ještě nějakou havraspárku a mladší kopií Fleur. Vyprostila jsem Kathleen z provazů a doplavala k Harrymu, abych mu pomohla. Přeci jen potřebujeme, aby náš plán vyšel a Harry ho nesmí nijak zhatit. Naznačila jsem mu, ať nechá Hermionu Hermionou, popadne Rona a dostane se co nejdřív nad hladinu. On však stále záporně kroutil hlavou. Tvrdohlavec jeden. Kolem nás proplaval Cedric, který popadl Cho a v příští chvíli už byl pryč. Nervózně jsem se za ním ohlédla a pak pohlédla znovu na Harryho, který si stále stál za svým. Zamračila jsem se na něj, mávla rukou, abych přeřízla provazy, které držely Rona, a odplavala i s Kathleen pryč.

Když jsme se vynořily, Kathleen se zhluboka nadechla a rozhlédla se kolem sebe. Já konečně zrušila bublinové kouzlo a nadechla se čerstvého vzduchu. Společně jsme doplavaly k molu, kde už na nás čekali profesoři. Byl tam jen Cedric, což znamená, že jsem druhá. To je dobré. Jakmile jsme vylezly z vody, někdo přes nás přehodil ručník, abychom nenastydly. Kathleen mi povyprávěla vše, co se stalo a já se nervózně ohlížela k hladině jezera. Harry by tu už dávno měl být. Co zas provedl?

Najednou se z vody vynořila Fleur, avšak bez své sestry. Jakmile ji madam Maxime vytáhla z vody, začala něco hystericky francouzsky drmolit a nechtěla sklapnout. Chvíli po ní se z vody vynořil Krum s Hermionou. Půlka Krumova těla byla proměněná na žraloka. Zajímavé. Teď už zbýval jen Harry. Stále se neobjevoval, až jsem si začala říkat, jestli se náhodou neutopil. Konečně se vynořil i on společně s Ronem a malou Fleur. Okamžitě se k němu všichni rozbéhli a já si ťukala do hlavy kvůli tomu, jaký je to idiot. Vždyť mohl vyhrát! O ostatní se nemusel vůbec starat.

Jakmile se zase všichni uklidnili, přešlo se k vyhlašování. Na prvním místě skončil Cedric, já na druhém, Harry na třetím, díky jeho hrdinským činům, Krum na pátém a Fleur na posledním.