Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

54. Právoplatným Smrtijedem

„Yuliane Ivanove," zasyčel chladným vysokým hlasem Pán Zla a Yulian před ním poklekl, aby mu dokázal svou důvěru. Pohled měl sklopený k zemi. Všichni Smrtijedi, co byli přítomni u stolu, do něj měli zabodnuté své oči. Všichni vzpomínali na okamžik, kdy oni sami přijmuli Znamení Zla, odpřísáhli svoji věrnost Pánu Zla a stali se právoplatnými Smrtijedy. „Přísaháš, že mi budeš věrný až do konce tvého života?" zeptal se tichým hlasem, avšak všichni ho slyšeli, protože v místnosti panovalo hrobové ticho.

„Přísahám," odpověděl jasným a vyrovnáným hlasem můj kamarád. Oči však nezvedl od podlahy.

„Přísaháš, že mě nikdy nezradíš a budeš bojovat po mém boku?"

„Přísahám," odvětil Yulian.

„Přísaháš, že budeš plnit mé rozkazy a když selžeš, poneseš následky?"

„Tak přísahám."

„Pozvedni levou ruku."

Yulian udělal tak, jak ho Pán Zla žádal. Pomalu pozvedl levou ruku a natáhl ji směrem ke svému pánovi. Voldemort mu trhnutím vyhrnul rukáv a přiložil svou hůlku z tisového dřeva na Yulianu kůži. Začal mumlat nějaká všem neznámá slůvka a přitom přejížděl Yulianovi po předloktí. Yulian sebou ani nehnul, zatímco na jeho levém předloktí se začal rýsovat černý obrys Znamení Zla. Potom se začalo vybarvovat, až bylo úplně hotové. Voldemort odtáhl svou hůlku z jeho předloktí a pečlivě si svou značku prohlédl.

„Povstaň," řekl chladně a Yulian se okamžitě napřímil.

„Děkuji vám, můj pane," odvážil se mu pohlédnout do chladných červených očí a následně se uklonil jako domácí skřítek. Voldemort byl očividně z jeho chování nadšen, neboť mu na jeho děsivém bledém obličeji panoval něco, co jen vzdáleně připomínalo úsměv.

„Můžeš se posadit," přikázal mu. Yulian se rozhodným krokem rozešel ke své židli, která byla zhruba uprostřed stolu naproti starému Malfoyovi.

„Isabello," oslovil mě a já vstala. Pomalým krokem jsem došla před něj. Místností se ozýval pouze klapot mých podpatků. Pohlédla jsem mu do jeho chladných očí a pak poklekla stejně jako před chvílí Yulian. Narozdíl od Yuliana jsem mu však stále koukala do očí a on mi oční kontakt oplácel. Cítila jsem pár vteřin silný tlak v hlavě, aby se ujistil, že jsem mu opravdu věrná. Ani jsem se nesnažila žádnou vzpomínku ukrýt, protože jsem k tomu neměla důvod. Plně jsem souhlasila s Voldemortovou ideologií.

„Přísaháš, že mi budeš věrná až do konce svého života?" řekl svým chladným hlasem a do místnosti se zrovna připlazil otcův had. Nagini obkroužila celý stůl, sem tam zasyčela na nějakého Smrtijeda, co jí věnoval křivý pohled a pak svou obhlídku zakončila na opěradle Voldemortovy židle. Voldemort ji jedním hubeným bledým prstem pohladil po trojúhelníkové hlavě. Nagini spokojeně zasyčela a položila si hlavu na Voldemortovo rameno.

„Přísahám," přerušila jsem ticho svým rozhodným chladným hlasem. Voldemort do mě znovu zabodl své červené oči.

„Přísaháš, že mě nikdy nezradíš a budeš bojovat po mém boku?"

„Přísahám."

„Přísaháš, že budeš plnit mé rozkazy a když selžeš, poneseš následky?" zasyčel.

„Přísahám," odvětila jsem pevným hlasem.

„Přísaháš, že když se mi nedej Merline něco stane, nastoupíš na mé místo a dokončíš mou práci?" pronesl poslední část mé přísahy.