Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

38. Prasinky

„Isabello!" zavyla Kathleen. „Pomoz mi! Já už opravdu nevím!" Držela v rukách troje šaty a byla z nich úplně zoufalá. Ples je už zítra a ona samozřejmě ještě neměla šaty a nevěděla, které si vybrat.

„Ja nevím, Kate," protočila jsem očima. „Zkus se zeptat Sashy, třeba ti nějaké doporučí," ušklíbla jsem se a kývla hlavou ke dveřím obchodu, ve kterém jsme se nacházeli.

„To asi ne. Včera jsme se pohádaly a ona i Julie jsou na mě naštvané," zamumlala. Pozvedla jsem obočí. „Zase tě pomlouvaly," protočila očima. „Někde se dozvěděly, že tě Yulian pozval na ples a ony chtěly, aby pozval je. Takže pomlouvaly nejen tebe, ale i jeho," ušklíbla jsem. „Když jsem to slyšela, musela jsem se vás zastat."

„Nepotřebuji, aby se mě někdo zastastával," odsekla jsem. „A Yulian taky ne. Dokážeme si to s nimi vyřešit sami a věř, že to jednou uděláme," ušklíbla jsem se. Kathleen jen pokrčila rameny a prohlížela si šaty, které držela.

„Tyhle jsou moc hezké, ale nemyslíš, že už je to trochu moc?" zeptala se mě a ukázala jedny šaty. Byly světle růžové, dlouhé až na zem a vypadaly jako pro princeznu.

„Asi jo," zamumlala jsem. „Jsou moc růžové," nakrčila jsem nos. Tyhle šaty se mi moc nelíbily. Připomínaly mi cukrovou vatu, kterou mám sice ráda, ale tyhle šaty byly prostě divné.

„A tyhle? Nejsou moc krátké?" zeptala se a prohlédla si tmavě modré krátké šaty.

„Vždyť sis je zkoušela a vidělas," ušklíbla jsem se. Ty šaty končily v půlce stehen a nemyslím si, že by se v nich dobře tancovalo.

„Fajn, berem tyhle," ukázala na tmavě červené šaty a vzala je do ruky. Vrátila na své místo růžové a modré šaty a ty červené šla zaplatit.

***

Společně s Kathleen jsme seděly U Tří košťat a popíjely máslový ležák, aby jsme se alespoň trochu zahřáli. Připadalo mi, že venku je asi tak -150 stupňů. Asi si půjčím od těch z Kruvalu ty jejich kožešiny. Teď se musí docela hodit.

K našemu stolu najednou přišli dva chlapci a já v jednom z nich poznala Yuliana. Toho druhého jsem neznala, ale domyslela jsem si, že to bude nějaký jeho kamarád.

„Můžeme si přisednout?" zeptal se mile Yulian. S úsměvem jsem přikývla a oni se tedy posadili k nám. Yulian vedle mě a ten druhý vedle Kathleen. „Mimochodem, tohle je Mattheo," představil ho Yulian, když si všiml vyzývavého výrazu svého kamaráda.

„Jsem Isabella," představila jsem se, i když to asi bylo úplně zbytečné.

„Já Kathleen," představila se i má kamarádka.

„Těší mě," usmál se Mattheo.

Oba dva si objednali máslové ležáky a madam Rosmerta jim je v mžiku přinesla. Chvíli jsme jen popíjeli lahodný nápoj, než Mattheo přerušil ticho, jež mezi námi panovalo.

„Jak se těšíte na ples?" zeptal se.

„Já se těším," zazubila se Kathleen a začala vyjmenovávat důvody, proč je nadcházející ples super. Někdy byla až moc upovídaná.

„Já se taky docela těším," zabručela jsem ne moc přesvědčivě.

„Nemá ráda plesy a nerada tancuje," osvětlila Kathleen s úšklebkem.

„Myslím, že se mnou ráda tancovat budeš," ušklíbl se Yulian a zatvářil se povýšeně.

„Klid, pane egoisto," zabrblal Mattheo. Yulian protočil očima a ušklíbl se.

„Mimochodem, co dělá to vejce, které jste získali v prvním úkolu?" nadhodil Mattheo.

„Noo," protáhla jsem. „To bych taky docela ráda věděla," ušklíbla jsem se. „Ještě jsem se nedostala k tomu, abych ho otevřela."

„Víš vůbec, kde je?" Kathleen se na mě podezřívavě podívala.

„Někde v pokoji," pokrčila jsem rameny.

„Jasně. To v překladu znamená, že už ho nikdo nikdy neuvidí," ušklíbla se.

„Ale prosimtě," uchechtla jsem se a mávla rukou. „Bude pod postelí." Upřímně jsem doufala, že tam je.

„No jen aby. V tom tvým nepořádku by se ztratil i Hagrid." Všichni jsme vyprskli smíchy. Je pravda, že tam mám lehce nepořádek. No dobře, v mé časti pokoje se skoro nedá projít. Na zemi se povaluje různé oblečení, učebnice, knihy, pergameny, brky a další podobné věci. Merlinví, co by se tam našlo, kdybych to uklidila. Fakt bych tam měla uklidit.

„To je v pohodě, já ho najdu," ujistila jsem ji.

„Možná bys s tím měla začít," doporučil mi s úšklebkem Yulian.

„Času dost," zasmála jsem se.