Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

66. Zrada

Z pohledu třetí osoby

Blonďatý Smrtijed ještě několik vteřin po tom, co se mu Isabella s neznámou dívkou ztratily z očí, stál a zaraženě zíral na místo, kde stály. Lucius Malfoy byl velmi zmaten. Zjev, který měl možnost před pár okamžiky vidět, byl nanejvýš podivný. Od toho, že se obě dívky držely za ruce, jako by byly největší kamarádky, přes Isabellino podivné chování až k jejím světle modrým očím. Lucius si nevzpomínal, že by Pánova dcera měla světle modré oči. Ne, byl si stoprocentě jistý tím, že je má tmavě hnědé, skoro černé. Jak by si to taky mohl nepamatovat, když mu co chvíli přesně těma tmavýma očima načumovala do mysli, kdy se jí zachtělo.

Na mysl mu připlula myšlenka, že to možná nebyla ona, ale jen neznámá dívka, která jí byla zatraceně moc podobná. Isabella se přeci nechová takhle. Rozhodně by se nedržela s žádnou holkou a vesele jí něco vykládala. Vypadala tak bezstarostně, že to snad v tuto dobu nebylo ani možné. Tvářila se, jako by nebyl celý kouzelnický svět ve válce. 

A taky proč neutekla k němu, jakmile ho spatřila? Pokud ji někdo unesl, tak by se snad měla snažit utéct, ne? A pak ho to napadlo... Co když ta holka byla zrádkyně?

Neváhal a okamžitě se přemístil, aby nové informace předal svému pánovi.

***

„Můj pane," promluvil tichým hlasem Lucius Malfoy a vysekl Voldemortovi takovou poklonu, že by se za ni nemusel stydět ani kdejaký domácí skřítek. „Omlouvám se, že vás vyrušuji, ale nesu znepokojující zprávy," zamumlal tiše s pohledem sklopeným k zemi.

„Mluv!" vyštěkl rozladěně Voldemort. Isabella se už celý den nevracela domů a on byl značně znepokojen. Nemohl nic dělat. Prostě zmizela. Mohl jen doufat, že je stále naživu.

„Byl jsem venku," řekl, „samozřejmě jsem hledal vaši dceru, nic jiného," dodal, jakmile spatřil Voldemortův ostrý výraz. „Procházel jsem se po nejmenované vesnici, když jsem před sebou spatřil mladou dívku, která za ruku držela další holku, která vypadala úplně jako Isabella," řekl tiše a očekával reakci Pána Zla.

„A proč si něco neudělal?!" vyjel Voldemort.

Lucius se opět ujal slova. „Nebyl jsem si jistý, že to byla ona. Totiž víte, měla světle modré oči. Takové zvláštní. Držela se s tou dívkou za ruku a něco jí vesele vykládala. Jakmile mě ta druhá holka zmerčila, okamžitě se i s Isabellou přemístila. Nestihl jsem nic udělat."

„Kdo byla ta dívka?!" vyštěkl Pán Zla a z očí mu šlehaly blesky. „Kde si ji viděl?! Co byla zač?! Mluv!"

„Nemám sebemenší tušení, co byla zač, můj pane. Nepochybně to byla čarodějka, protože se uměla přemisťovat," řekl dost nepodstatnou informaci. Pán Zla si samozřejmě dokázal domyslet, že ta dívka byla čarodějka, když se přemístila.

„Proč si něco neudělal?!"

„Už jsem říkal, že se okamžitě přemístily. S Isabellou, pokud to byla ona, bylo něco v nepořádku. Byla divná. I její výraz. Prostě celá."

„Vrať se tam zpět a přiveď ji sem! Okamžitě!" Lucius bez přemýšlení urychleně opustil místnost. Očekával, že ho Pán Zla potrestá kletbou Cruciatus. Byl proto překvapený, když se tak nestalo.

***

Z pohledu Isabelly

Vyděšená dívka mě táhla za ruku zpět do domu, kde mě drželi. Prudce otevřela dveře od domku a doslova mě hodila dovnitř a následně za námi dveře zamkla.