Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

20. Ztráta paměti?

Z pohledu Isabelly

Unaveně jsem zamrkala a rozhlédla se kolem sebe. Spatřila jsem ošetřovatelku madam Pomfreyovou a dvě dívky, které jsem neznala. Proč tu jsou?

„Isabello!" vykřikla jedna z nich a objala mě. Kdo to sakra je a proč mě objímá?!

Chtěla jsem se posadit, ale mé svaly byly moc slabé a nedokázaly to. „Kdo jsi?" zeptala jsem se jí. Nasadila nechápavý výraz a svraštila obočí k sobě.

„Já jsem přeci Kathleen, vždyť mě znáš, nedělej si ze mě srandu," řekla nervózně Kathleen a podívala se na ošetřovatelku, která se tvářila ustaraně.

„V životě jsem tě neviděla," poznamenala jsem stroze.

„Co je to s ní?" zeptala se Kathleen s obavami v hlase ošetřovatelky.

„Účinky jedu," vysvětlila madam Pomfreyová. Kathleen už otvírala pusu, aby něco řekla, ale ošetřovatelka ji umlčela zvednutím ruky.

„Jak se jmenuješ celým jménem?"

Nechápavě jsem se na ni podívala. Proč se mě na tohle ptá? Snad vím, jak se jmenuju, ne? „Isabella Angelová."

„Kolik ti je?"

Uslyšela jsem zvuk otevírajících dveří a spatřila, jak na ošetřovnu vstoupil Brumbál a v patách za ním Quirell. „Jedenáct."

„Do jaké koleje chodíš?"

To jsem na nějakém výslechu, nebo co? „Do Mrzimoru."

„Tak už je vzhůru?" zeptal se Brumbál, ikdyž znal odpověď.

„Ano," odpověděla ošetřovatelka.

„Je v p-pořádku?" vykoktal Quirell.

„To teprve zjistíme. Jak se jmenují tví rodiče?"

„Bella-" zadrhla jsem se, protože jsem si uvědomila, že nemohu vyslovit jména mých rodičů. Co mám dělat? Asi postačí, když si nějaká jména vymyslím. „Bella Angelová a Ben Angel," odpověděla jsem. Viděla jsem, že Quirell si oddechl. Ani se mu nedivím. Nechci vidět, co by se stalo, kdybych vyslovila jména mých pravých rodičů.

„Dobře, své rodiče si taky pamatuje," poznamenala ošetřovatelka.

„Třeba jména tvých spolukolejníků?"

Zamyslela jsem se, ale v hlavě jsem měla pouze temno. Prostě okno. Nic. Pokrčila jsem rameny.

„Hmmm," protáhla ošetřovatelka zamyšleně. „Vypadá to, že základní informace si pamatuje a její paměť nebyla nijak rozšířeně postižena."

„Má paměť?" zeptala jsem se. „Co se stalo?" Vůbec jsem nechápala, o čem se baví.

„Jakou poslední věc, kterou jsi dělala, si pamatuješ?"

Psala jsem otci. Ano, to vím. To jim ale říct nemůžu. Zapátrala jsem v paměti a vzpomněla si, že jsem vlastně šla do Zapovězeného lesa, kde jsem potkala Quirella a pak nic. Další okno. Okna jsou strašná věc!

„Šla jsem do Zapovězeného lesa, kde jsem potkala Quirella a pak nic," řekla jsem.

„Pamatuješ si, jak tě bodla ta květina?"

„Jaká?" zajímala jsem se. Má ta kytka snad něco společného s tím, že když pomyslím na určitá témata, nic se mi nevybaví?

„Takže nepamatuješ," odtušila ošetřovatelka. „V lese tě totiž bodla jedovatá rostlina a ty jsi pak upadla do bezvědomí."

„Měla jsem v sobě jed?"

„Stále máš," poznamenala ošetřovatelka. „Ale během pár dní by měl vyprchat," ujistila mě.

„No nic, vypadá to, že jsi více méně v pořádku," pronesla ošetřovatelka a Brumbál se pousmál.

„Isabello?" oslovil mě a já k němu stočila svůj pohled. „Co tě to proboha napadlo jít v noci do Zapovězeného lesa?"

Pousmála jsem se. „Prostě se mi chtělo. Mimochodem doporučuju vám to, je to tam skvělé."

„Víš, že tě mohlo něco zabít?" Tón Brumbálova hlasu zvážněl.

„Ale jsem živá ne? Tak se pojďme bavit o něčem jiném," navrhla jsem. Brumbál nade mnou zakroutil hlavou.

„Máš štěstí, že jsi zapomněla pouze na své kamarády, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Kdyby nám Quirell neprozradil, co tě bodlo, mohl by v tobě jes působit ještě déle."

„Hrdina Quirell," poznamenala jsem pobaveně. Brumbál znovu zakroutil hlavou. Následně vstal a odešel z ošetřovny. Quirell ho následoval a madam Pomfreyová odešla do své kanceláře.

„Takže," promluvila do ticha jedna z dívek. „Já jsem Kathleen a bydlíme spolu v ložnici. A tohle je Elena."

„Těší mě, jsem Isabella," představila jsem se jim. „Nechali by jste mě prosím spát? Jsem unavená."

„Jistě," Kathleen se na mě usmála a obě dvě opustili ošetřovnu.

Konečně jsem byla sama a mohla přemýšlet. Když jsem totiž pomyslela na své dětství, viděla jsem pouze tmu. Pamatuju si, jak mě vychovávali Voldemort s Bellatrix, ale pak najednou okno a pak až nástup do Bradavic. Divné...