Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

37. Dopisy

Milá Isabello,
jsem rád, že si mi po tak dlouhé době konečně napsala. Nemám ti to však za zlé, vím, že toho máš hodně. Přeci jen škola, turnaj a taky ten ples. Barty mi o něm říkal. Doufám, že tě pozve nějaký hezký kluk a užijete si to i přesto, že nemáš plesy ráda.

Já jsem na tom pořád stejně. Stejně špatně. Jsem slabý, velmi slabý. Dokážu však kouzlit. Cítím, jak se má moc pomalu, ale jistě vrací. Cítím, že je silnější než tehdy. Červíček o mě pečlivě pečuje, i když z toho není zrovna nadšený. Má ze mě strach. Ani se mu nedivím. Bojí se na mě jen podívat a jakmile s ním jen navážu oční kontakt, vždycky uhne, jako by se snad popálil. Doufám, že přede mnou nic neskrývá, že se tak bojí pustit si mě do hlavy. Nemůžu se dočkat, až se zase uvidíme. Nejspíš to bude až při třetím úkolu, kdy získám zpět své tělo. Ani nevíš, jak jsem nervózní z toho, jestli náš plán vyjde nebo ne. Musí vyjít. Tentokrát mi to Potter nemůže překazit. Nenechám ho. Ani ty, ani Červíček.

Vím, že by se ti určitě nechtělo chodit po obchodech a shánět šaty a boty, a tak jsem ti to ulehčil. Jsou v balíčku, na kterém byl tento dopis přiložen. Ber to ode mě jako menší dárek k Vánocům. Doufám, že jsem se trefil do tvého vkusu a velikosti.

Zdraví, otec.

Dočetla jsem dopis a usmála se. Vzala jsem do ruky větší balíček a rozbalila ho. Na postel z něj vypadly černé dlouhé šaty a černé boty na vysokém jehlovém podpatku. Vykulila jsem oči. Chce snad, abych si zlámala nohy? Vzala jsem šaty do ruky a důkladněji si je prohlédla. Byly celé černé a na hrudi měly pár třpytivých kamínků. Oblékla jsem si je na sebe a perfektně mi sedly. Jak mohl odhadnout správnou velikost? Nasadila jsem si i boty a jak jsem očekávala, i ony mi perfektně sedly. Udělala jsem v nich pár kroků a zjistila, že chodit na podpatkách není tak těžké, jak jsem myslela. Vlastně na tom nebylo mic těžkého a přišlo mi to přirozené. Šaty i boty jsem si pak sundala a pověsila na ramínko do skříně. Pak jsem z brašny vytáhla pergamen a brk a pustila se do psaní.

Ahoj otče,
zaprvé ti chci poděkovat za šaty i boty. Jsou moc hezké. Jen proč mají tak vysoký podpatek? Při tancování si na nich zlámu nohy. A jak si odhadl správnou velikost? S prvním úkolem jsem si hravě poradila a dostala jsem nejvíc bodů. (Aby taky ne). Na ples mě pozval jeden zmijozelský chlapec, který chodí do pátého ročníku. Jeho rodiče jsou prý smrtijedi a patřili k tvým nejbližším přívržencům. Doufám, že tvůj stav se co nejdřív zlepší a budeš mít zase o trochu víc síly. Věřím, že to dokážeme. Náš plán nemůže selhat. Ani Potter tomu nezabrání.

Zdraví, Isabella.

S dopisem jsem ihned po dopsání odešla do sovince, abych ho poslala.

Co mě překvapilo, bylo to, že dopis od otce přišel hned druhý den ráno.

Ahoj Isabello,
jsem rád, že se ti boty i šaty líbí. Přesně takovéhle boty s vysokým podpatkem nosila tvá matka a já věřím tomu, že si stejná jako ona. Velikost jsem si tipnul. Teď k těm rodičům, jak se jmenují? Jsou na svobodě?

Zdraví, otec.

***

Ahoj otče,
jmenují se Ivanovi. Nic o nich zatím nevím. Yulian se o nich nijak nezmínil.

Zdraví, Isabella.