Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

25. Plán na znovuzrození

Spatřila jsem otcovo zubožené tělo a zase mi ho bylo líto. Ať ten jeho plán konečně vyjde!

„Isabello," vydechl s úsměvem a sjel mě pohledem. Viděla jsem mu na očích, že by mě nejraději objal. „Vyrostla jsi."

„Ty už vypadáš mnohem líp," poznamenala jsem, abych ho potěšila, ale nemyslela jsem to úplně upřímně. Vlastně mnohem líp nevypadal. Vypadal úplně stejně zuboženě jako tenkrát v prvním ročníku, kdy jsem ho poznala, jenom teď měl malinké tělíčko. Byl odkázán na Červíčkovu péči, sám by své tělo zpět získat rozhodně nedokázal.

Zamračil se a nesouhlasně zakroutil hlavou. „Nevypadám. Podívej se na mě. Tohle malinké tělíčko jsem získal díky Červíčkově ošemetné péči. Kdyby však ten plán, co jsem měl před dvěmi lety, vyšel, už dávno bych měl zpět své tělo. Potter však musí všechno vždy zkazit."

„Teď tvůj plán určitě vyjde," ujistila jsem ho a doufala jsem, že mám pravdu. „Musím tě ujistit, že Potter opravdu všechno zkazí," zdůraznila jsem. „Větší patla je už snad jen jeho kumpán Weasley a Longbottom, kterému v jednom kuse bouchá kotlík."

Otec se uchechtl. „Weasley, to je ten krvezrádce, že?" Přikývla jsem. „A Longbottom je syn těch dvou bystrozorů," ujišťoval se a já znovu přikývla.

„Nejlepší je však ta jejich kamarádka Grangerová, větší šprtku jsem v životě neviděla," zaksichtila jsem se při pomyšlení na ni.

„Co je zač?"

„Je to mudlovská šmejdka. V druhém ročníku se z ní stal šutr," škodolibě jsem se usmála při té vzpomínce.

„Mudlovští šmejdi," pronesl s odporem otec, „akorát pošpiňují čistokrevné kouzelnické rody. K ničemu jinému snad ani nejsou. Podle mě jsou horší než mudlové. Vtírají se do kouzelnického světa, ačkoli žádné nadání nemají."

„Přesně tak. Jeden kluk z Mrzimoru, který mě furt otravuje, je taky mudlovský šmejd. Nemám ho ráda. Pořád se mě na něco ptá a je hrozně vlezlý. Už nevím, kam se před ním mám schovat."

„Zaklej ho," doporučil mi otec.

Záporně jsem zakroutila hlavou. „To nemůžu," řekla jsem, „bohužel," dodala jsem a ušklíbla jsem se.

Otec se pyšně usmál, ale pak opět nahodil vážný výraz. „Na povídání bude čas později, teď přejdeme k věci, kvůli které tady jsi. Červíčku!" křikl Voldemort. „Pojď sem!"

Před křeslo pomalým obezřetným krokem přišel jakýsi zakrslý muž. Byl stejně velký jako já, což bylo dost divné, protože jsem odjakživa malá. Měl vypelichané vlasy, malá vodnatá očka a tak trochu připomínal krysu. Už teď mi byl nesympatický. Vyzařovala z něj velmi špatná aura a já ihned poznala, že je to špatný člověk. A ne jen proto, že slouží černokněžníkovi.

„Ano, můj pane?" zeptal se pisklavým hlasem a já nakrčila nos. „Potřebujete něco?"optal se obezřetně a mě si zřejmě nevšiml.

„Tohle je Isabella," představil mě a Červíček se rozhlédl po místnosti, aby zjistil, o jaké že Isabelle to mluví. „Má dcera."

„Ty jsi skutečná," vydechl překvapeně, když mě spatřil a udělal několik malých kroků ke mně. Zamračila jsem se a odstoupila od něj.

„Jak vidíte," ušklíbla jsem se povýšeně.

„Hodně jsem o tobě slyšel," řekl vlezlým, protivným hlasem.

„Já o vás ne," oplatila jsem mu a znovu se zatvářila znechuceně, když ke mně Červíček natáhl svou ruku. Byla celá zjizvená, kůže scvrklá a svraštělá, celkově jeho zjev působil hrozně.

„Jmenuju se Petr Pettigrew, ale všichni mi říkají Červíček," představil se mi a stáhl svou ruku zpět k sobě. Zatvářila jsem se nechápavě.

„Petr Pettigrew má být přeci mrtvý, nebo snad ne...?" pomalu jsem se otočila na otce, kterému se na tváři objevil spokojený výraz.

„Stojím přímo před tebou," řekl mi a jeho vodnatá prasečí očka se rozšířila.

Byla jsem zmatená. Nejdřív uvidím Bartyho Skrka, který má být mrtvý a teď Petra Pettigrewa. „Chci vysvětlení."

A tak mi vypověděl všechno. To, jak ho Potterovi zvolili strážcem tajemství místo Blacka a on pak místo jejich skrytí vyžvanil Voldemortovi. Všichni si však mysleli, že strážcem tajemství byl Black. Když však Voldemort o pár dní později Potterovi zabil, Black se tam objevil. Obvinil Červíčka z toho, že zabil jeho přátelé. Všichni si mysleli, že Black Červíčka zabil a rozmetal ulici na prach. Bylo to však naopak. To Červíček rozmetal ulici na prach a pak si usekl prst, aby to vypadalo, že je mrtvý. Následně se přeměnil do krysy a uprchl. Přežíval u Weasleyho jako domácí mazlíček a na začátku prázdnin se opět připojil k mému otci.

Byla jsem tak ohromená, že jsem nevěděla, co říct. A tak jsem raději mlčela.

„Mám skvělý plán na to, jak získat své tělo zpět," řekl otec a pustil se do vysvětlování. Do puntíku mi představil jejich plán a já musela uznat, že tentokrát prostě musí vyjít.

„Chtěla by si být u mého znovuzrození?" zeptal se mě otec a já ihned přikývla. „Tak se budeš muset zúčastnit turnaje. Budeš opatrná, jasný? A ty, Barty, na ni budeš dávat pozor a hlídat ji, aby se jí něco nestalo. Při posledním úkolu se musíš dostat k poháru společně s Potterem, aby vás to přeneslo sem," řekl mi a já přikývla. „Barty tě přihlásí." Očividně se tento rok nudit opravdu nebudu.

„Budeme muset jít," poznamenal Barty a odešel je dveřím, kde se napil ze své placatky, aby se proměnil zpět v Moodyho.

„Jistě, běžte. A ty, Isabello, buď na sebe opatrná. Za chvíli se uvidíme znovu."

Tohle bude opravdu zajímavý rok...