Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

21. Potter aka zkaž vše, co můžeš

Po dalších dvou týdnech mě madam Pomfreyová konečně propustila z ošetřovny. Nechápu, proč mě tam držela tak dlouho. Ani nechci vidět, kolik hodin jsem zameškala.

Ošetřovatelka do mě lila jeden lektvar za druhým a abych řekla pravdu, nebyly moc chutné. Ráda bych řekla, jako co chutnaly, ale tím bych jistojistě někoho pohoršila, takže si to raději nechám pro sebe.

Jizvy z mých zápěstí a kotníků nezmizely. Naštěstí však přestaly svítit. Byly sice úzké, ale docela dlouhé. Jedna z nich se táhla skoro přes celé předloktí.

Quirell mi v dopise psal o kameni mudrců a že se ho otec snaží získat, aby získal zpět své tělo. Taky mi pověděl, že v předvečer všech svatých vypustil do sklepení tvora, aby se mohl ke kameni dostat. Bohužel ho přepadl tříhlavý pes a nepustil ho dál.

Slyšela jsem taky, že Potter a ta jeho podivná sebranka složená z lasičáka a zubatky omylem vstoupili do třetího poschodí taky. Já si však nemyslím, že to udělali omylem. Určitě za tím něco bylo. Chtějí zastavit mého otce! Ale já to nedovolím! Chci, aby se vrátil.

Pak tady taky byl ten famfrpálový zápas, kdy se Quirell snažil Harryho shodit z koštěte, aby jim nepřekážel v plánu. Myslím, že se Potter řídí mottem zkaž všechno, co můžeš. Quirell mě taky seznámil s jejich plánem, který se chystají provést, až Quirell zjistí, jak projít kolem Chloupka. Ten jediný jim bránil v přímé cestě ke kameni mudrců a znovuoživnutí Pána Zla. Nebýt Chloupka, kámen už je náš. Ano, náš. Pomáhám otci ho získat a stejně jako Quirell se snažím přijít na to, jak projít kolem Chloupka. Sleduju tu nanicovatou trojici na každém rohu, aby mi neuniklo jediné slůvko. Co jsem tak odtušila, nemají ponětí, že vůbec nějaký kámen ve škole je. Jsou trošku pozadu oproti mému otci. Přečetla jsem nespočet knih, ale v žádné se nepsalo o tom, jak uklidnit tříhlavého psa.

Doufám, že ten plán vyjde. Musím uznat, že je skvěle vymyšlený. Jenže se bojím, že se do toho Potter zase zamotá a se svým mottem zkazí i plán na znovuzrození mého otce. O svých obavách jsem se s ním však nebavila, protože myslím, že by ho rozzuřily, což nechci, anebo by nad nimi mávl rukou se slovy, že cituji nějaký malý nanicovatý kluk nemůže porazit nejhoršího černokněžníka všech dob lorda Voldemorta. No co dodat. Otec byl trochu tvrdohlavý a nedal si říct.

***

Poslední den 1. ročníku

Náš skvělý plán nevyšel. Quirell je mrtvý a můj otec opět zmizel. Ach jo. A to to vypadalo tak nadějně... Jak já toho Pottera a dědulu bambulu nesnáším!

Nemohla jsem nic dělat. Dole v komnatě jsem s nimi nebyla, ač jsem chtěla. Otec byl toho náhoru, že na sebe musím dávat pozor. A takhle to dopadlo... Je z něj nic. Kdyby mě nechal, abych mu pomohla, možná by získal své tělo zpět.

Nyní na povrch vyplouval další problém. Když můj otec zmizel a matka je stále v Azkabanu, kde budu žít? Za Merlina jsem si nemohla vzpomenout na časy, než jsem nastoupila do Bradavic a hrozně mě to vytáčelo.

Školní pohár nakonec vyhrál Nebelvír, ač si to podle mě vůbec nezasloužil. Copak dostali sto šedesát bodů za to, že mého otce zastavili? Chudáci Zmijozelští. Přála jsem výhru jim.

Když už jsem seděla v kupé ve vlaku zpět do Londýna, samozřejmě sama, protože s holkami se naše názory rozchází a já s nimi nechci mít nic společného, řekla jsem si, že ty dva měsíce nějak přetrpím z Děravého kotle.

A tak se taky stalo. Své prázdniny jsem strávila ve společnosti bezzubého Toma a v září nastoupila do druhého ročníku.