Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

27. Ohnivý pohár

Druhý den ráno jsem zamířila na snídani a po cestě zaslechla, kteří studenti se zkusí přihlásit. Plánovali to i dvojčata Weasleyovi, přestože jim není sedmnáct. Prý si namíchají lektvar. Beztak jim do nebude fungovat.

Posadila jsem se k mrzimorskému stolu a pustila se do jídla. Snažila jsem se jíst rychle, aby mě zase neobklopil otravný hmyz ve formě Justina a Ernieho.

Dnes jsme měli pouze čtyři hodiny, takže po vyučování budu mít čas na to, abych si zašla do knihovny a půjčila si další knihu o černé magii, protože ta včerejší mě opravdu bavila a dozvěděla jsem se spoustu nových informací. Kletba Imperius mě začíná lákat. Jako koho ne, že jo. Musí být skvělý pocit někoho ovládat...

***

Zrovna zazvonilo a naše vyučování pro dnešní den skončilo. Profesor Moody mě však pohledem přivolal k sobě. Počkala jsem, až všichni odejdou a pak šla za ním.

„Už jsem vás přihlásil," oznámil mi. „Tebe i Pottera."

„To je skvělé," řekla jsem nadšeně. „A vybere nás ten pohár?"

„Měl by. A teď rychle běž, ať není podezřelé, že si tu zůstala se mnou sama."

Otočila jsem se tedy a odešla. Ještě jsem viděla jak se Moody napil ze své placatky.

Procházela jsem kolem Vstupní síně, kde byl umístěn Ohnivý pohár a zrovna u něj postávali Fred s Georgem. Drželi v ruce lahvičky zřejmě postaršovacího lektvaru. Napili se a pak přeskočili věkovou hranici. Hodili své jméno do poháru a když se nic nestalo, začali nadšeně pokřikovat a tančit vítězný taneček. Všichni přihlížející tleskali, až na Grangerovou, která zase měla nos zabořený v knize. Jak může v tomhle hluku číst, to fakt nechápu.

Najednou pohár začal prskat a jejich papírky se jmény vylétly ven. I dvojčata pohár vyhodil ven a narostl jim dlouhý plnovous. Takový, jaký má Brumbál. Všichni okolo se začali smát a dvojčata se začala prát a hádali se, čí nápad to byl.

„Já vás varoval," zaslechla jsem pobavený hlas Brumbála a pak už odešla do ložnice.

***

Seděla jsem na lavici ze všech stran obklopena natěšenými a netrpělivými studenty. Abych vysvětlila, o co tu jde, konečně přišel den, na který jsme všichni čekali. Vyjímečný den, který se pěti vybraným studentům zaryje do paměti a už z ní nevymizí. Nastal den, kdy Ohnivý pohár vybere tři šampiony.

Dveře síně se se skřípěním otevřeli a dovnitř vešel Filch a v patách mu ťapkala jeho věrná pomocnice, všemi nenáviděná paní Norrisová. Filch v náručí nesl Ohnivý pohár a nemálo studentů pomyslelo na to, jestli je dobrý nápad nechat tento vzácný předmět nést zrovna Filche. Přeci jen už své nejlepší léta má za sebou a jeho svaly jistě nefungují na sto procent a mohlo by se stát, že by mu pohár vyklouzl z rukou a setkal by se z kamennou podlahou, načež by se roztříštil a pohár by byl fuč asi tak, jako můj otec, když se kletba vyslaná na Pottera obrátila proti němu.

„Jak vidím, všichni už se nemůžete dočkat, tak to tedy nebudu napínat a začneme rovnou s prvním šampionem," řekl Brumbál a přerušil tak ticho, které do té doby v síní panovalo.

Z poháru vyšlehly modré plameny a vyletěl z něj malý kus pergamenu, který Brumbál obratně chytil.

„Šampionem za Krásnohůlky se stává," dramaticky se odmlčel a žáci netrpělivě zabručeli, že je Brumbál pěkný lhář, protože říkal, že to nebude protahovat. A co teď dělá? Protahuje to. Copak je moderátor nějaké soutěže? „Fleur Delacourová!" zvolal a zmiňovaná dívka vstala od Havraspárského stolu a zamířila k Brumbálovi. Na tváři jí pohrával úsměv a nesla se, jako kdyby právě dostala Nobelovu cenu. V obličeji byla moc hezká a měla blonďaté vlasy, které jí sahaly do půlky zad. Pavím krokem došla k Brumbálovi, který jí pogratuloval a poslal ji do místnosti do zadu. Ještě než tam odešla, věnovala vítězný pohled jejich ředitelce madam Maxime, která se na ni usmála.