Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

46. Malfoy Manor

S Luciusem jsme se přemístili před velké sídlo. Ze všech stran sídlo lemovaly zahrady, o které se jistě někdo pečlivě stará.

„Vítej na Malfoy Manoru," řekl Lucius. Sídlo vypadalo docela děsivě. Bylo temné a mělo spoustu věžiček.

„Okamžitě mě vezmi zpět," zavrčela jsem výhružně. Nechápu, proč otec nechtěl, abych tam byla. Ráda bych mu pomohla se zabitím Pottera, i když věřím, že si sám poradí hravě.

„Ani mě nehne," ušklíbl se Lucius a založil si ruce na hrudi. „Příkazy Pána Zla musíme poslouchat. Kdyby ne, tak by nás potrestal. A to zažít nechceš."

„To je mi jedno. Chci zpátky," řekla jsem naštvaně.

„A mně je zase jedno, co chceš." Lucius otevřel bránu a pokynul mi dovnitř. Ani jsem se nepohla. Lucius pár vteřin počkal, jestli se uráčím něco udělat. Když zjistil že ne, tak mě popadl za ruku a táhl mě směrem k sídlu.

„Pusť mě! Umím chodit sama!" Lucius mi věnoval ostrý pohyb a pak mě pustil. Neochotně jsem ho následovala směrem k sídlu. „Musím se naučit se přemisťovat. Co nejdřív," řekla jsem rozhodně.

„To se učí až v šestém ročníku," připomenul mi Lucius.

„To mě tak zajímá," zamumlala jsem. „Proč mě nechceš vzít zpátky?" vyzvídala jsem a nasadila trochu milejší tón. Ne o moc, pořád jsem na něj naštvaná.

„Tvůj otec z nějakého důvodu nechce, abys tam byla, tak to prostě respektuj," odsekl a otevřel hlavní bránu sídla. Vstoupila jsem dovnitř a rozhlédla se. Vše tu bylo sladěné do tmavých barev. Na stěnách vysely svícny, které temné chodby osvětlovaly.

„Proč? Nemá sebemenší důvod k tomu, abych tam nebyla!" rozčílila jsem se.

„Očividně má. Henry!" zakřičel Lucius. Během pár vteřin se před námi objevil domácí skřítek. Okolo pasu měl omotaný čajový ubrousek a celkově vypadal jaksi opotřebovaně. Dle výrazu v jeho tváři jsem usoudila, že se Lucius ke svým skřítkům nechová zrovna nejlépe. Zorničky měl strachem rozšířené a celý se třásl. Bylo mi ho docela líto.

„Přines Isabelle něco k pití!" rozkázal pevným hlasem.

„Prosím," dodala jsem za Luciuse a věnovala skřítkovi mírný úsměv.

„Jistě, pane," odpověděl roztřeseně skřítek a přemístil se pryč.

„Pojď za mnou," přikázal mi stejným hlasem jako skřítkovi.

„Nejsem domácí skřítek," upozornila jsem ho, jakmile jsem ho dohnala a šla vedle něj.

„Dokážu se o sebe sama postarat," vrátila jsem se k našemu tématu, než nás přerušil skřítek.

„Asi nedokážeš."

„Dokázala bych vás všechny zabít mávnutím ruky," zamračila jsem.

Lucius se uchechtl. „Nějak moc si věříš," řekl, načež jsem přikývla. „Nedokázala bys nás zabít," odporoval.

„Ne? Klidně ti to názorně ukážu," řekla jsem. „Na tobě," dodala jsem a probodla ho očima.

„Můžeš mi to ukázat, až se budeš učit černou magii. Ale ne na mně. Ještě bych rád chvíli žil."

„Já se budu učit černou magii?" zeptala jsem se a pozvedla obočí. Dle mého názoru to není vůbec potřeba.

„Samozřejmě," přikývl Lucius. „Každý smrtijed se učil černou magii."

„Nepotřebuju se učit černou magii," řekla jsem s úšklebkem. „Umím ji totiž lépe než ty."

„Tak to jo," protáhl Lucius. „Už si někdy někoho ovládala? Ne. Už si někdy někoho mučila? Ne. Už si někdy někoho zabila? Ne. Já ano."

„Tak to pozor, Luciusi," upozornila jsem ho a on pozvedl obočí. „Kletbu imperius jsem už použila," řekla jsem hrdě.

„To ale nemění nic na tom, že jsem lepší než ty," stál si za svým.

„Nejsi. Narozdíl od tebe jsem potomek Salazara Zmijozela."

„Víš co? Už mě tvoje řeči nebaví. Představím tě Narcisse a ona si tě pak vezme na starost, abys nic neprovedla," řekl nekompromisně a já neměla šanci odporovat, protože se před námi zjevila blonďatá žena. Hned jsem poznala, že je to Dracova matka.

„Volal jsi mě, Luciusi?" zeptala se chladným hlasem.

„Ano, volal. Tohle je Isabella," představil mě, i když to bylo nejspíš zbytečné. Podle jejího pohledu na mě poznala, co jsem zač.

„Zdravím, Narcisso," pozdravila jsem.

„Pojď dál, má milá," řekla Narcissa a otevřela dveře do nějakého pokoje. K mému potěšení s námi Lucius nešel. Z těch jeho řečí bych se šla bodnout.

„Kež by tě mohla vidět Bellatrix," povzdechla si. „Jako by si jí z oka vypadla."

„Brzy Bellatrix a další společně s mým otcem osvobodíme," řekla jsem.

Chvíli bylo v místnosti ticho. „Takže se vrátil," zašeptala Narcissa. „Pán Zla se vrátil."

„Ano," potvrdila jsem nadšeně. „A brzy se k nám připojí i matka."

„Jaký je?" zeptala se Narcissa. Z jejího výrazu se dalo vyčíst, že se jí právě zhroutil celý život. To mě teď však nezajímalo.

„Děsivý a určitě mocný," odpověděla jsem.

„Proč tam nejsi s ním?"

„Ráda bych, ale nařídil, aby mě Lucius otamtud přemístil sem," vysvětlila jsem naštvaně.

„Asi nechce, aby se ti něco stalo," řekla Narcissa.

„Asi, ale-"

Má další slova zanikla v prásknutí hlavních dveří a vzteklého křiku. Otec se vrátil a něco se stalo. Rychle jsem vstala a seběhla dolů ke dveřím.