Dcera Lorda Voldemorta | PROBÍHÁ PŘEPIS

29. Draci

Druhý den jsem sama jako obvykle mířila na vyučování. Na snídani jsem nešla, protože jsem se chtěla vyhnout dotazovačů z jiných kolejí.

Bylo teprve půl osmé, takže chodby byly poměrně prázdné, protože všichni seděli na snídani.

„Hej!" křikl na mě někdo. Otočila jsem se za hlasem a spatřila Draca Malfoye, jak míří za mnou. Neměla jsem na něj sebemenší náladu obzvlášť po tom, co jsem se tak prořekla. Otočila jsem se a opět se rozešla směrem třída přeměňování. „Stůj! Zastav se! Chci s tebou mluvit!" ječel na mě, já se však nezastavila a v duchu se škodolibě smála.

„Já s tebou ne!" Slyšela jsem, jak naštvaně zafuněl.

„Zastav, mudlovská šmejdko!"

„Copak potřebuješ, čistokrevné štěňátko?" zeptala jsem se sladce, když mě chudák malá konečně dohnal.

„Neříkej mi čistokrevné štěňátko!" procedil mezi zuby.

„Nejsi snad?"

„Ne!" odsekl ostře. „Co ty jsi vlastně zač?" zajímal se.

„Zrovna tobě to opravdu neřeknu," usmála jsem se na něj a chtěla se rozejít dál. On mě však chytil za ruku a ďábelsky se ušklíbl. „Vím, co jsi zač." Zbledla jsem asi tak o deset odstínů a moje pleť nyní musela připomínat sníh.

„Nevíš," vyvrátila jsem.

„Vím. Jsi dcera Bellatrix Lestrangeový, mojí tety," řekl povýšeně.

„Tvojí co?" nechápavě jsem nakrčila nos.

„Bellatrix je moje teta," ušklíbl se.

„Vážně?" Přikývl.

„Narcissa, moje matka, je sestrou Bellatrix a ty si moje sestřenice."

Ou, zajímavé. Netušila jsem, že mám nějaké příbuzné.

„Takž ty jsi můj bratranec?" ujišťovala jsem se a on spokojeně přikývl. „Jak si to poznal?" zeptala jsem se ostře.

Malfoy se uchechtl. „Řekl ti někdo někdy, že si jí podobná? Jednoduše jsem se zeptal matky, jestli Bella náhodou nemá dceru a ta mi to potvrdila, takže mi bylo jasné, že jsi to ty," ušklíbl se a já se nezmohla na slovo. Co když to zjistí i ostatní?

***

„Zůstaň tady, Isabello, musím s tebou mluvit," prohlásil profesor Moody, jakmile zazvonilo a žáci se začali trousit ze třídy.

Počkala jsem tedy, než všichni odešli a pak přešla k Moodymu ke katedře.

„Bojíš se?" zeptal se mě a já nechápala, co tím myslí. „Myslím prvního úkolu," upřesnil, když si všiml mého výrazu.

„Ne," odpověděla jsem a myslela to zcela vážně. Opravdu jsem se prvního úkolu nebála, ač bych asi měla. Věkové omezení v turnaji nebude jentak pro nic za nic. Určitě to bude nebezpečné.

„To je dobře," zamumlal Moody, „ale varuju tě, první úkol bude opravdu nebezpečný. Budeš muset ukrást zlaté vejce drakovi, kterého si vylosuješ," řekl a já vykulila oči.

„Draci?" vydechla jsem překvapeně. „Ale jak to mám udělat?"

„Otec tě naučil pár kleteb, nemýlím-li se," ujišťoval se a já přikývla. „Tak prostě nějakou použij," pokrčil rameny, „ale neverbálně."

„To nemůžu, ne? Chci říct, ty kletby jsou plné černé magie," vysvětlila jsem.

„To nevadí, nikdo nepozná, co za kletbu to bylo," řekl ledabyle. „Navíc, chceš toho draka snad porazit, ne?" zeptal se s úšklebkem a já přikývla. „Tak vidíš. Mimochodem, všiml jsem si, že ses bavila s Dracem Malfoyem," nadhodil a já se zamračila.

„Jo," potvrdila jsem.

„Ví, že jsi jeho dcera?"

„To nevím," odsekla jsem. „Ale ví, že jsem dcera Bellatrix a jsem jeho sestřenice."

Moody něco zamumlal, ale já mu nerozuměla. „Počítám s tím, že se taky přidá na stranu zla, takže by bylo fajn, kdybys byla třeba jeho kamarádka a snažila se ho na temnou stranu dostat co nejdřív." Přikývla jsem. „Můžeš jít."