Harry Potter a Alternativy nenávisti

3. Realita Zobí ulice

Harry toho odpoledne ležel v trávě schovaný pod keřem a sledoval letní oblohu, jež byla bez jediného mráčku. Dursleyovi odjeli na nákup a on si tak mohl dopřát chvíli odpočinku. Všechnu práci na zahradě měl již hotovou – většinu času stejně předstíral, že něco dělá, jen aby měl od tety Petunie klid. Ono už tam vážně moc co dělat nešlo. A ven se mu nechtělo. Mohl by se jít projít, Dudley se taky se svou partou někde poflakuje, ale neměl náladu na to někam chodit, a už vůbec ne je potkat.

Když zrovna začal přemýšlet nad tím, kdo ho asi z Řádu zrovna sleduje, uslyšel přijíždět auto strýčka Vernona. Rychle vyskočil na nohy, doufaje, že si toho strýc nevšiml. Vidět Harryho ležet a nic nedělat bylo horší, než kdyby ho neviděli vůbec. Podle výrazu, který měl strýc Vernon v obličeji, když vystupoval z auta, to však vypadalo, že viděl Harryho ležet na zemi moc dobře. Harry k nim rychle spěchal. Myslel si, že když se co nejdřív ujme tašek a zmizí do domu, mohl by Vernonův vztek trochu vyprchat. To se ale mýlil.

„Pottere! Co si myslíš, že tu děláš?"

„Už mám vše hotové, strýčku Vernone. Čekal jsem na vás, abych odnesl tašky s nákupem. Myslel jsem si, že každou chvíli dorazíte," snažil se situaci zachránit Harry.

„To ti tak budeme věřit. Jen ses tady poflakoval, ty kluku mizerná! Jsi jen budižkničemu, který nám zůstal na krku. Musíme tě živit a šatit a ty se nám odvděčuješ jak? Zašíváš se pod stromem místo toho, abys nám tu trochu pomohl!"

„Vernone, nekřič tak! Někdo tě uslyší," napomenula ho Petunie. Jako vždy se obávala o svou reputaci. Co by tomu asi tak řekli sousedé, kdyby je slyšeli?

„Ale já už to mám vážně hotové, klidně si to zkontroluj. Je čerstvě posekáno, keře jsem zastřihl, ráno jsem vše odplevelil a záhony zaliju ještě jednou po večeři. A v domě je vše taky uděláno," ohradil se zoufale Harry. „Tak mi dej ty tašky, odnesu to." Vernon se podezřívavě rozhlédl po zahradě a i on musel uznat, že jí není co vytknout. Otevřel tedy kufr od auta a pokynul Harrymu, aby se chopil tašek.

„Furt tě sleduju, ty kluku mizerná. Jestli mi zalžeš, budeš toho litovat. A už tě tu nechci vidět se povalovat, jinak uvidíš. Je mi jedno, jestli mi ty zrůdy, kterým říkáš přátelé, vyhrožujou. Tady jsem pánem já, a dokud žiješ pod mojí střechou, budeš mě poslouchat! A teď mazej dovnitř!" Harry na nic víc nečekal a beze slova zmizel v domě. Netušil, že všemu přihlížel člověk, kterého nenáviděl asi tak podobně jako strýčka Vernona.

*****

Severus Snape sledoval scénu před sebou s pozdviženým obočím. Petunie byla přesně taková, jakou si ji pamatoval. Jediné, co ji zajímalo, bylo, co si o ní kdo pomyslí. Jako děti spolu nikdy nevycházeli. Ona neměla ráda Severuse a on ji zrovna tak. Vždy mu dávala příliš najevo, kdo je ona a kdo on. Nikdy nechtěla vybočovat nebo být příliš odlišná od druhých, musela zapadnout. Severus však už jako dítě vybočoval ze všech jejích norem, takže jakékoliv porozumění mezi těmi dvěma bylo vyloučené.

Každopádně její život dopadl asi podle představ – až na toho kluka, kterého k ní strčili, pomyslel si Severus a znovu si prohlédl Zobí ulici s domy jedním jako druhým. Nikde jinde by ani žít nemohla. On by samozřejmě na takovém místě bydlet nemohl, nesnášel být každému na očích. Jeho vlastní dům byl opakem tady toho.

Názor na Vernona, jenž si při prvním pohledu na něj utvořil, se během jeho rozhovoru s Potterem nezměnil. Ba naopak. Připomínal mu rozzuřeného býka a jeho rudý napuchlý obličej ten dojem ještě utvrzoval. Vedle vychrtlé Petunie vypadal až komicky. Vy jste se hledali, až jste se našli, usmál se křivě v duchu Severus. Na jednu stranu považoval za dobré nechat toho kluka taky něco dělat a ne, aby se jen beze smyslu poflakoval, ale v tuto chvíli skutečně nechápal Vernonův vztek. Co by měl Potter na zahradě ještě dělat? Kdyby se s takovou pečlivostí staral i o lektvary, bylo by docela možné, že by se nějakým zázrakem dostal i do jeho třídy na OVCE. To by ale byla jeho smrt, napadlo ho hned vzápětí a uvažoval nad tím, jaké donucovací prostředky Vernon má a on ne, když toho kluka evidentně občas přiměje k dobré práci. Severus se vždy snažil působit na své studenty hrozivě - chtěl je tak přimět k co nejlepším výkonům. Na Vernona ale asi neměl, což nebylo zrovna příjemné zjištění.