Harry Potter a Alternativy nenávisti

20. Otázky bez odpovědí

„Harry? Stalo se něco?" zeptal se ho s obavami Brumbál, když k němu se svými dvěma kolegy došel. Harry chvíli stál, nevěděl, co říct, byl si jistý, že museli jeho volání slyšet. V hlavě mu to šrotovalo na tisíc otáček. ‚Jak z toho ven?'

„Ehm, nic. Dobré ráno," pozdravil je všechny, „já...hledal jsem jen nejbližší cestu do Velké síně, mám děsný hlad. Pustili mě zrovna z ošetřovny a to víte, dieta je dieta, tak to v nemocničním křídle chodí. Nic, co bych zrovna vyhledával," vymyslel si tu nejprůhlednější lež Harry. A profesoři nebyli idioti, aby to nepoznali.

„Myslel jsem, že jste dostal potloukem do hrudníku a ne do hlavy, Pottere," ušklíbal se na něj Snape.

„Schodiště se mění-"

„Výborně, tak už jste si toho všimnul?" skočil mu do řeči pobaveně Snape.

„-a já se dostal do jiné chodby, než jsem zvyklý," dokončil podrážděně Harry započatou větu.

„No, aspoň, že už je vám dobře, Harry," vložila se do toho profesorka McGonagallová.

„To ano, je mi skvěle. A musím vám ještě říct, že máme kompletní famfrpálový tým, tady je někde soupiska," přehraboval rychle tašku, aby jí předal pergamen s hráči, který ještě večer na ošetřovně sesmolil. „To je bordel. Za to může Hermiona, donesla mi na večer sedm knih, abych se nenudil. Jsem snad Superman, abych je všechny za jeden večer přečetl?" Profesoři ho zmateně pozorovali. „To nic, to je jen mudlovský komiksový hrdina. Je z jiné planety, dostane se sem jako dítě v kosmické lodi. Lítá bez koštěte a to ještě rychleji než Viktor Krum. Je vlastně rychlejší než kdokoliv. A je prostě nezničitelný. Má děsnou sílu. Akorát má smůlu, když se do jeho blízkosti dostane kryptonit. A to asi takovou, jako když se ke mně dostane Voldemort. Jsme pak oba, v p- v ohrožení smrti," opravil se na poslední chvíli Harry mezitím, co se pořád přehraboval v tašce. Doufal, že tím trochu odvede pozornost od té záležitosti s duchy.

„Dudley si na něj vždycky jako malej hrál, problém ale byl, že už asi v osmi letech vážil tolik, co dva dospělí Supermanové dohromady, snad tunu, takže když pak skákal ze schodiště, ve své snaze létat, otřásal se celý dům v základech. A já to odnášel pochopitelně nejvíc. V přís- v mém pokoji mi z polic vždycky popadali všichni cínoví vojáčci. Ono teda nebylo co uklízet, všichni byli asi tak čtyři, co jsem dokázal Dudleymu nepozorovaně vzít. Měl jich asi tisíc a dobře spočítané, ale nebaví vás je rovnat stokrát za den," stěžoval si Harry a ředitel i Snape s McGonagallovou vypadali, že nevědí, jestli si z nich Harry střílí nebo to myslí vážně. „Knihy. I když je všechny zmenšíte, pořád vám budou překážet," nadával Harry na knihy v tašce. „Och, tady je!" vytáhnul nakonec nadšeně značně zmuchlaný pergamen. McGonagallová si ho pobaveně s pozvednutým obočím převzala a jen zběžně ho přelétla pohledem.

„Asi je vám vážně už dobře. Pospíšil jste si," přikývla profesorka McGonagallová na jeho soupisku.

„No, není čas ztrácet čas," zasmál se trochu křečovitě Harry a doufal, že bude moct z jejich společnosti co nejdřív zmizet.

„Vaše nové heslo, zdá se," podívala se na něj zkoumavě přes své brýle. Tu samou větu už jí Harry řekl v pátek po hodině. Harry jen pokrčil rameny. „Ale souhlasím. Je dobře, že už můžete začít tak brzy trénovat na první zápas. Zaslechla jsem, že včerejší konkurz byl nezapomenutelný, tak snad se vám tak povede i nadále."

„Jistě, když spoluhráč zláme svému kapitánovi tři žebra, musí to být nezapomenutelný zážitek," neopomenul si rejpnout Snape.

„S tím už do famfrpálu jdete, je to prostě tvrdá hra," mávnul Harry ležérně rukou, jako by o nic ani nešlo. „A už jsem zažil horší věci. Některé, při své smůle, jsem nucen zažívat dokonce několikrát do týdne," upřel na něj Harry svůj pohled. „Co jsou oproti tomu nějaká zlomená žebra," pousmál se neupřímně. Harry si byl jistý, že Snapeovi dojde, co tím myslí. Ano, jejich hodiny nitrobrany.