Harry Potter a Alternativy nenávisti

37. Chytřejší a mocnější

            Harry ve čtvrtek ráno u snídaně konečně nadnesl téma Lektvarů. Nechtěl o tom Hermioně a Ronovi říkat dopředu, protože by zcela jistě vznikla další diskuze na téma Snape a proč tak náhle změnil názor, ale nyní už musel.

Když se Ron cpal tousty s marmeládou a Hermiona ukusovala ze svého cereálního chlebu s tvarohovou pomazánkou, přičemž nahlížela do učebnice Lektvarů pro pokročilé, Harry se odhodlal.

„Hermiono, co právě v Lektvarech berete?" zeptal se zdánlivě nezáživně.

„Profesor Snape nám doporučil, abychom se podívali na jedy. Proč se ptáš?" pozvedla k němu od učebnice svůj pohled.

„Rozhodl jsem se do Lektvarů vrátit," pokrčil rameny a přitom si nakládal taky tousty na talíř. „Dnes půjdu s tebou." Ron, který zrovna upíjel ze svého šálku, vyprsknul jeho obsah směrem k Harrymu. Ten se stačil jen tak tak odtáhnout, aby na něj Ronova sprška nedoletěla.

„Zbláznil ses?!" vyjeknul Ron nevěřícně. Harry měl na jazyku k jeho jednání to samé, jenže to už ho Hermiona praštila učebnicí po hlavě.

„To se musíš pořád chovat jako čuně, Ronalde?" obořila se na něj a věnovala široký úsměv Harrymu.

„To je báječné, Harry! A profesor Snape tě ještě vezme?" ptala se ještě s obavami.

„Jo, to už je vyřešený," mávnul Harry rukou a následně i hůlkou, aby ten nepořádek před sebou uklidil. Pak uviděl, jak ho od zmijozelského stolu pozoruje Malfoy a opět se v něm oživil jejich poslední rozhovor. Začal si hrát s hůlkou v ruce, a když ho tak pozoroval, měl sto chutí po něm nějaké to zaklínadlo vrhnout. ‚Snapeův kmotřenec. Takovej zmetek!' honilo se mu hlavou, jak někomu tak zabedněnýmu může jeho strýc dělat kmotra. I když nevěděl proč, užíralo ho to.

„A to tě jen tak vezme zpátky, jo?" Harryho Ronův dotaz rychle vzpamatoval a otočil svůj pohled k němu. Hůlku si raději zastrčil zpět do hábitu.

„Neboj, určitě si na mě dnes smlsne. Ale Brumbál ho donutil," lhal jim, jako když tiskne.

„K nitrobraně se, Harry, taky vrátíte?" zeptala se ho Hermiona potichu.

„Asi," vydechl Harry a snažil se tvářit, jakoby ho to děsně štvalo.

„Pamatuješ si ale ještě na to, jakej je Snape hajzl, že jo?" zeptal se ho s plnou pusou Ron. Harry se zarazil.

„No...jasně. Neměl bych?" zeptal se ho stále zaraženě.

„Aby sis ho zase nevybarvoval nějak na růžovo," poznamenal Ron a pohledem Snapea vyhledal. Řešil zrovna něco u Zmijozelů. „Je to pořád ten umaštěnej grázl jako vždycky," prohlásil zapáleně, když se obrátil zpět k nim. Harry zůstal zírat do svého talíře a raději to nekomentoval.

„Harry není pitomej, Rone. Ví, jaký je. A Snape taky není idiot, nevěřím, že by ještě něco předstíral," pronesla Hermiona rozhodně a vyslala na Harryho povzbudivý pohled.

„Taky si myslím," ukončil Harry diskuzi na téma Snape a doufal, že má Hermiona pravdu.

*****

Harry si dával po cestě do sklepení na čas. Neměl náladu na poslouchání blbých keců zmijozelských, takže Hermionu po cestě všelijak zdržoval. Ta byla celá nervózní, že přijdou pozdě, ale naštěstí dorazili ve chvíli, kdy Snape otevíral učebnu a vpouštěl studenty dovnitř. Když kolem něj Harry jako poslední procházel, setkali se pohledy. Ten Snapeův byl nic neříkající – chladný jako vždy. Harry sklopil rychle pohled k zemi a posadil se vedle Hermiony.