Harry Potter a Alternativy nenávisti

25. Když kouzelníci dosahují plnoletosti

Harry utíkal bradavickými chodbami do sklepení na svou další lekci nitrobrany. Měl už pětiminutové zpoždění, ale tentokrát v tom byl nevinně. Nejdřív ho odchytila Susan Bonesová, kvůli jejich práci na Bylinkářství, pak Neville, který zrovna nutně potřeboval poradit s jednou útočnou kletbou - jako by to nemohlo počkat – a korunu tomu nasadil profesor While, který se nadchnul myšlenkou, že ve škole uspořádá kroužek na způsob Brumbálovi armády, neboť již za ním prý přišlo několik studentů, kteří by o něj měli zájem. Harrymu to bylo upřímně jedno, ale svého profesora nemohl odbít větou ‚dělejte si co chcete, mě to nezajímá.' Když to však trvalo už příliš dlouho, Harry ho upozornil, že má schůzku s profesorem Snapem, a že už teď jde pozdě. Karfeus While ho propustil s úsměvem a vzkazem pro profesora Snapea, u něhož si však Harry nebyl jistý, že ho vůbec předá.

Takže teď pospíchal, v hlavě totální zmatek, protože vůbec nevěděl, co chce a co nechce Snapeovi říct, teď bude ještě naštvanej, protože Snape nesnáší, když někdo chodí pozdě, a jemu už se to tento týden děje podruhé. Skvělé vyhlídky!

Když se celý udýchaný ocitnul před jeho kabinetem, nejdřív se zhluboka několikrát nadechnul, ruku si přiložil na srdce, aby se mu zklidnil tep, a plánoval zaklepat. Dveře se však nečekaně otevřely samy. A v nich nestál nikdo jiný, než jeho obávaný profesor Lektvarů.

*****

„Jdete pozdě, a i přesto máte dojem, že nechat mě čekat ještě déle, abyste si mohl odpočinout, mi zřejmě neuškodí," nepustil ho Severus ani ke slovu. Šel zase pozdě! Stále zadýchaný Potter váhavě vstoupil dovnitř.

„Omlouvám se, pane," vydechl, když za sebou zavřel. „Když ale - zdrželi mě – to je jedno – nakonec profesor While," vydal ze sebe dost nesouvisle.

„Zdržel vás profesor While? To jste se mi snažil tou vaší skřetí řečí sdělit?" sledoval ho podezíravě. Potter váhavě pokyvoval hlavou.

„Ano. Mimo jiné. Mám – mám vám předat vzkaz," zatvářil se dost kysele. Severus čekal, co z něho vypadne. Dech už se mu pomalu vracel do normálu. „A nebo snad raději ne," rozmyslel si to nakonec Potter. „Pusťte se asi do mě rovnou," prohlásil rezignovaně. Severus stál a nevěřícně si ho přeměřoval pohledem.

„To myslíte vážně?"

„Rozhodně!" byl si jistý Potter.

„Pottere, má trpělivost s vámi není nekonečná," zněl už výhrůžně Severus. „Tak máte pro mě vzkaz nebo nemáte?" Dělal si z něj ten kluk blázny?

„Mám, ale nechcete ho slyšet, pane," prohlásil zase váhavě Potter a tvářil se u toho dost podivně.

„Já vím, co vy si myslíte, Pottere. Pochybuji ale, že vy víte, co si myslím já. Zrovna teď chci totiž slyšet, co my vzkazuje profesor While!" Potter se nejdřív zatvářil vyděšeně, ale potom se sebral a začal rychle vysvětlovat.

„Dobrá. Řekl jste si o to ale sám. Varoval jsem vás." Několikrát se zhluboka nadechl, než začal. 

„Profesor While se prý hluboce omlouvá za mé zdržení, ale je si jistý, že vám nebude dělat žádný problém to přejít bez napomenutí či stržení bodů, když vlastně za nic nemohu. Pokud by vám to však prý problém dělalo, máte se neprodleně obrátit na něj. Bere všechnu vinu na sebe. Důvodem zdržení bylo to, že jej napadla skvělá myšlenka, a to založit ještě jeden kroužek zaměřený na Obranu. Přišlo mu proto vhodné sdělit to i mně, jakožto vedoucímu Brumbálovi armády, jejíž členové prý dosahují v hodinách OPČM výrazně lepších výsledků než zbylí studenti, a nabídnout mi, zda bych se nestal jeho asistentem. Když jsem s díky odmítnul, neboť už do svého rozvrhu nenacpu absolutně nic, profesor While navrhnul, že byste mu mohl dělat asistenta vy, k čemuž vás mám, jak jen to řekl," přemýšlel nahlas, „jo, zkusit popostrčit, neboť zrovna mířím k vám a můj vliv je prý značný. Dle jeho slov by sice počet hlásících se studentů s Vámi jako jeho asistentem nebyl tak vysoký, ale zase by se tak poznalo to pravé jádro, které má o danou problematiku skutečný zájem."