Harry Potter a Alternativy nenávisti

61. Nezvaný host

            Před schůzí Řádu seděli Severus s Harrym ještě v ředitelně, kde si je s úsměvem prohlížel Brumbál skrz své půlměsícové brýle. Severus se tvářil jak jinak než znuděně, neboť tušil, nad čím Brumbál uvažuje. Harryho výraz byl nečitelný, ale Severus si všimnul, že párkrát zabloudil pohledem na fénixe sedícím na bidýlku.

„Vypadáte vcelku spokojeně," podotknul po chvíli Brumbál a Severus si lámal hlavu, kde se tahle myšlenka zrodila. On ani Harry zrovna spokojeně nevyhlíželi. „Což je příjemná změna oproti minulým dnům," doplnil ještě a Severusovo obočí vystřelilo vzhůru.

„Kvůli tomu tu však nejspíš nejsme," řekl Severus a ani se nepohnul. Brumbál na to zareagoval jen dalším úsměvem.

„Slyšel jsem, že jsi učinil pokrok, Harry."

„Ano," přisvědčil jeho synovec okamžitě. „Hermiona měla takový nápad, který se nakonec ukázal jako správným."

„Slečna Grangerová má samé lepší nápady," pokyvoval Brumbál uznale hlavou. „Takže v čem ten nápad spočíval?"

„Slyšel jste někdy o józe? A meditaci?" zeptal se ho Harry a Brumbálův pohled se malinko zúžil.

„Něco mi to říká," odpovídal pomalu. „Ne, že bych to snad někdy praktikoval, ale mám menší povědomí o tom, čeho se to týká. Takže jóga," zamyslel se Brumbál.

„My se spíš věnovali té meditaci," upozornil ho Harry vzápětí. „Ale Hermiona, myslím, zkouší i nějaké cvičení. Prý jí to pomáhá při učení nitrobrany."

„Nitrobrany? Slečně Grangerové?" otočil se se zájmem k Severusovi.

„Doporučil jsem jí, aby se pokusila nitrobranu ovládnout. Vzhledem k tomu, že věděla až příliš mnoho, přišlo mi to vhodné," vysvětloval Severus monotónně.

„Ovšem, ovšem," hladil si Brumbál svůj plnovous a nad něčím přemýšlel. „A co pan Weasley? Také mu to doporučíš?" Severusovi se rozšířily zděšením zorničky.

„Chraň Merlin! Pochybuji, že by na něco takového měl Weasley vlohy." Snažil se nevšímat zamračeného Harryho pohledu. „A počítám, že ani on by tou myšlenkou nebyl nějak nadšen. I když to nemám v povaze, v tomto případě se prostě budeme muset spoléhat na štěstí." A Harryho výraz hned zjemněl. Nejspíš i on si byl vědom, že by jeho nejlepší kamarád nebyl myšlenkou nitrobrany nijak potěšen.

„Ale té meditaci jste se věnovali všichni, nemýlím se? Možná to v něm něco zanechalo," otočil se Brumbál ještě k Harrymu, který se začal k Severusovu překvapení lehce usmívat.

„No, asi se snažil. Ale někdy u toho usnul. Častěji tedy. Většinou. Vždycky," vysoukal ze sebe Harry a Severus jen protočil očima. To si mohl myslet. „Ale vážně se snažil," dodal ještě Harry při pohledu na svého strýce. „A snaha se cení," dodal ještě a Severus nevěděl, jestli mu to dělá naschvál.

„Jistě. Cení," ušklíbnul se a dál to raději nekomentoval. On by řekl, jak moc si Weasleyho snahy cení, ale nechtěl zase Harryho hned naštvat. Stačí, že to včera mezi sebou aspoň nějak urovnali.

„Myslím tím KAŽDÉ snahy," nespouštěl ho Harry z očí. A Severusovi došlo, že tím naráží na jeho snahy ohledně Harryho Divoké magie.

„Dobrá. Takže pana Weasleyho z toho vynecháme," vložil se do toho Brumbál. „A jak to jde slečně Grangerové, Severusi?" Tady byl ale Severus trochu ztracený.

„Vlastně ještě nebyl čas na to, abych si to ověřil." A vzpomínal na tu jedinou příležitost, kdy ji k sobě kvůli tomu pozval, ale o nitrobranu ani nezavadili. Už tomu tak prostě bylo – všechen volný čas mu zabíral jeho synovec. Ať už přímo nebo nepřímo.