Harry Potter a Alternativy nenávisti

65. Tíha viny

Odpoledne po návratu z Londýna Severuse vyrušil Brumbál, který se s ním spojil krbem. Severus věděl, že se za ním má stavit, aby mu sdělil, zda byla jejich cesta úspěšná, ale Brumbál byl zjevně nedočkavý. To si tedy aspoň Severus myslel.

„Proběhlo vše v pořádku, Severusi?" zeptal se ho, ale jeho obvyklé jiskřičky v očích chyběli.

„Asi byste už byl informován, pokud bych se vrátil sám. Harry je na ošetřovně. Právě jsem se za vámi chystal," oznámil mu ledabylým tónem.

„Přijď ihned, čekám tě." V tu chvíli ředitelova hlava z krbu zmizela a Severus měl neblahé tušení, že se něco přihodilo.

Nabral si tedy do dlaně letax, hodil ho do krbu a přenesl se do ředitelny.

Když tam vstoupil, ředitel už seděl za svým stolem a čekal na něj.

„Posaď se, Severusi. Mám pár zpráv, které nejsou zrovna příjemné. Dáš si šálek čaje?"

„Zaútočil někde?" zeptal se ihned Severus a na Brumbálovu nabídku nijak nereagoval.

„Ano. Tvé obavy se potvrdily, i když naštěstí se útok odehrál daleko od místa, než jste se vy s Harrym nacházeli."

„Kde?" zajímalo Severuse a už si v duchu tvořil vyčítavou přednášku pro svého synovce, kterého nezapomene aspoň desetkrát denně upozorňovat na to, že měl zase pravdu!

„V Manchesteru." Severus se na okamžik zarazil, protože i o toto místo se včera zajímal, když zařídil, aby se tam zajeli podívat dvě osoby, za které se dnes v Londýně s Harrym vydávali. „Na fotbalovém stadiónu. Počet obětí je v tuto chvíli 52, ale není jisté, že se nebude ještě zvyšovat. Spousta lidí je bohužel zraněna."

„Kdo vám podal zprávu?" zeptal se Severus a začínal se obávat reakce svého synovce. Věděl, jak moc si tyto věci Harry bere.

„Kingsley. Nyní je však s ostatními pracovníky ministerstva na místě činu. Mají hodně práce s utajením, musí spoustě lidem pozměnit paměť. Několik obětí bylo také zabito smrtící kletbou, což před mudly staví otázku, jak ti lidé vlastně zemřeli. Mám pocit, že ve hře je nějaký nebezpečný plyn, ale na místě padaly i další kletby, takže mudlovské výbušniny budou jistě dalším zastíracím manévrem." Severus si dokázal představit, jak náročná práce ministerstvo nyní čeká. „Z toho důvodu bude svolána schůze Řádu až zítra," ukončil Brumbál svůj monolog.

„Nejsem si jistý, jestli by se měl Harry té schůze účastnit," bylo první, co na to Severus řekl.

„Harry byl ke schůzím přijat bez výjimky. Nebylo by vůči němu fér, pokud bychom ho z nějaké vynechali jen kvůli tomu, že se bude zabývat drastičtějšími informacemi. A nejsou to právě ty informace, o které tolik stál?" Severus nevěřícně sledoval Brumbála a měl sto chutí mu ten šálek čaje, co před ním stál, chrstnout do obličeje.

„Na to vám asi nemám co říct," pověděl nakonec Severus odměřeným tónem a vstal ze židle.

„Je pravděpodobné, že tě dnes Voldemort povolá. Informace budu očekávat zítra," řekl ještě Brumbál, když se Severus vzdaloval.

„Samozřejmě. To je přeci moje práce," odtušil Severus, ale byl ještě Brumbálem zastaven.

„Harry by se dřív nebo později pravdu stejně dozvěděl. Nemá smysl to oddalovat, Severusi. A věřím, že je Harry natolik silný, aby ji přijal v klidu. Už jste přeci pokročili, ne?" zeptal se ho Brumbál, když Severus postával mezi dveřmi.

„Samozřejmě," zopakoval Severus monotónně.

„Doufám, že jste si dnešní den užili. Čekal jsem, že od tebe uslyším nějaké podrobnosti, ale zřejmě máš už naspěch." Bylo zjevné, že je Severus Brumbálovým přístupem rozčarován, ale ředitel to přešel, jako by se nic nestalo.