Harry Potter a Alternativy nenávisti

51. "Nechcete mě mít za nepřítele..."

            „Hermiono, existuje nějaké kouzlo, kterým by se dalo opravit rozbité koště?" zeptal se Harry ze zvědavosti u večeře.

„Došlo ti, cos udělal, a bojíš se jít za Hoochovou?" ozval se s úšklebkem Ron. Harry věděl, že dnes zrovna nebyl tím nejpříjemnějším společníkem.

„Měl jsem den blbec, promiň," omluvil se Harry svému kamarádovi.

„No jo," odmávnul ho Ron rukou a Harry svou pozornost zaměřil zpět na Hermionu.

„Kdyby nějaké takové existovalo, určitě by ti za jeho pomoci profesor Kratiknot tvůj Nimbus 2000 opravil. Většina magických věcí nejde kouzly opravit, to jsme se učili už ve druháku," poučila ho Hermiona. Harry přestal jíst a zůstal na ni chvíli koukat. Že by zase uměl něco, co druzí ne? Není to špatně? Co když je to zase něco od Voldemorta? „Děje se něco?" zeptala se ho, když viděla, jak se Harry zarazil.

„Ne, nic. Skočím tedy zítra za madam Hoochovou," zamluvil to rychle Harry. V tu chvíli kolem prošla Ginny a věnovala mu jeden rychlý pohled. Harry rychle popadl sklenici s vodou a celou naráz ji vypil. „Co?" zeptal se, když se všimnul, jak si ho Hermiona zkoumavě prohlíží.

„Nic," zatřepala hlavou, podívala se za Ginny, pak zpět na Harryho a nakonec se pro sebe usmála.

„Budu muset jít, ať to stihnu ještě do věže. V sedm musím být u Snapea."

„To je stejně neskutečný," prohlásil naštvaně Ron. „Malfoy si vyhodí do vzduchu svůj kotlík a ty to za něj vodneseš." Ron sice nadával na Snapea, ale Harry se toho chytnul, aby si vylil ještě trochu vzteku na Malfoye.

„Malfoy to udělal schválně!" obvinil ho Harry. „Něco zkazil a než aby měl horší známku, schválně ho vyhodil do vzduchu, protože věděl, že to odnesu já. Takže já mám T a on V." V tu chvíli si Hermiona odfrkla a Harry se otočil k ní. „Něco k tomu chceš dodat? Viděla jsi, jak to udělal?"

„Viděla jsem toho dost, ale určitě ne to, že by to Malfoy zavinil sám," poznamenala s pohledem upřeným na Harryho.

„Musím jít," zvednul se Harry raději od stolu a šel si pro své věci do věže. Byl ze setkání se Severusem trochu nervózní. Dopoledne se k němu nechoval nejlíp, ale on k němu taky ne, když ho obvinil z výbuchu Malfoyova kotlíku. Nevěděl, jestli mu má říct o tom koštěti. Co když si pak budeme myslet, že Harry ovládá nějaká neznámá kouzla a jedno takové použil i na Malfoye. A nebylo to tak?

‚Ne, ne, ne!' okřiknul se Harry v duchu. S tím nic společného neměl. Nemůže kouzlit pouhou myšlenkou, to nedokáže nikdo. Možná, že Brumbál bez hůlky kouzlit dokáže, ale on je nejmocnější kouzelník své doby, a Harry si byl jistý, že bezhůlková magie nespočívá v tom, že si člověk prostě něco přeje a ono se to vyplní. I ta má své podmínky, jako třeba znalost určitého kouzla, které má být provedeno. Navíc to od té doby ještě několikrát zkoušel a nic se nikdy nestalo.

Když byl ale malý, někdy bez hůlky kouzlil. ‚Ale to přece všechny kouzelnické děti.' Pak si vzpomněl na tetu Marge před jeho třetím ročníkem. ‚Ne, to byla jen uvolněná neřízená magie ze vzteku,' zavrhnul to hned vzápětí. Najednou se zastavil na místě. Mohla se uvolnit i dnes při Lektvarech? Jenže dnes měl konkrétní přání, stejně jako když chtěl, aby Malfoy zakopnul a upadnul. Takhle by divoká magie fungovat neměla. Ta nejde vědomě ovládat, proto se jí říká divoká.

Harry si tím lámal hlavu celou cestu do věže i následně do sklepení a přitom si usmyslel, že bude lepší, když si to nechá pro sebe. Co by Severus řekl na to, kdyby zjistil, že za výbuchem Malfoyova kotlíku stojí opravdu Harry. Toho se bál nejvíc. Přesně totiž věděl, co by si o něm myslel...