Harry Potter a Alternativy nenávisti

58. Staří přátelé se vracejí

            Harry ani nevěděl, jak se dostal do věže. Bral schody po dvou, aby co nejdřív zmizel ve svém pokoji, takže si ani nevšimnul, že na něj Hermiona s Ronem volali. Byl úplně mimo. Když došel až ke své posteli, všimnul si, že závěsy kolem jeho jsou stažené. To nevěstilo nic dobrého, protože předtím tak rozhodně nebyly. Opatrně je tedy rozhrnul a poskytl se mu tak výhled na jeho zlomený Kulový blesk.

Znovu zalapal po dechu, když jej uviděl. Jak mu to mohl Severus provést? Za co? Za to, že se svěřil svému příteli? Za to, že potřebuje oporu i v někom jiném než jen v Severusovi? Co si Severus myslel? Že jím může manipulovat stejně jako Brumbál? Že bude dělat jen to, co se hodí jemu a Brumbálovi?

„Co to-" ozval se za Harrym hlas Rona, ale ten se zasekl v půli věty, když uviděl, na co Harry kouká.

„Co se stalo?" zeptala se Hermiona, která to ještě neviděla, protože byla z obou nejdál.

„To ti udělal ten..." Ron nenacházel slova, jak Snapea nazvat.

„Co-" Hermiona Rona a Harryho odstrčila a sama se podívala k Harrymu na postel. „Harry... Mrzí mě to," bylo to jediné, co na to dokázala říct. Se smutkem v očích se podívala na Harryho a jemně ho pohladila po rameni.

„To udělal kvůli tomu, že jsi mi to řekl?" zeptal se Ron rozhořčeně.

„Jo," odpověděl jednoslovně Harry. „Prý si ho mám zkusit opravit," dodal ještě odevzdaně, pak se pro koště nahnul a rychle ho schoval pod postel. Jeho spolubydlící o tom vědět nemuseli. Pokud by se mu přece jen nějakým zázrakem povedlo koště opravit, těžko by se vysvětlovalo, jak to dokázal.

„To je takovej parchant," prohlásil Ron zhnuseně. „No co, máš snad jinej názor?" obrátil se k Hermioně, která na něj vyčítavě hleděla. „Jak mohl tohle Harrymu udělat? Za co jako? Je to přece jeho věc, komu o tom řekne! Brumbál ani Snape Vyvolenými nejsou!" vyprskl, ale hned se začal poplašeně rozhlížet, jestli jsou v pokoji opravdu sami. Naštěstí byli.

Harryho pohled na věc byl stejný jako Ronův, takže byl svému kamarádovi vděčný, že to řekl nahlas sám. Byla jeho věc, komu to řekne, a tohle byla od Severuse ta nejtěžší podpásovka, jakou mohl udělat. Nevěděl, jak mu to bude moct zapomenout. Obzvlášť, pokud to koště neopraví. Na to samé nejspíš v tu chvíli pomýšlela i Hermiona, protože se k tomuto tématu hned otočila.

„A už jsi to zkoušel, Harry?" zeptala se ho opatrně a Harry na to jen zakroutil hlavou. „Proč? Víš, možná proto to profesor Snape udělal-"

„Udělal to, protože jsem porušil jeho pravidla!" vykřikl Harry. „Protože jakmile není po jeho, může mi ničit můj život, jak se mu zlíbí! Udělal to, protože nenávidí mého otce a Siriuse!"

„Věděl, že jsi to koště měl od něj? Určitě by to-"

„Prý nevěděl, ale hned na to nezapomněl zmínit, že by to udělal, i kdyby to věděl, takže se ho nesnaž obhajovat! Kdybys slyšela, co mi řekl! Co si myslí, že jsem? Nějaká jejich loutka?!" Harryho hlas dosahoval pomalu maxima, což Hermionu přimělo odhlučnit pokoj, aby Harryho nikdo nezaslechl.

„Určitě to udělal, aby Zmijozel vyhrál zápas!" napadlo okamžitě Rona.

„No, prý takové povrchní důvody nemá, ale byl by to dobrý bonus!" oznámil mu Harry, což i Rona naštvalo ještě víc. Když šlo o jídlo nebo o famfrpál, šlo teprve do tuhého.

„Jistěže takové povrchní důvody nemá. Udělal to, aby v tobě probudil Divokou magii, Harry," poznamenala Hermiona. „A ty bys to měl vyzkoušet."