Harry Potter a Alternativy nenávisti

38. Útoky a útěky

Davy studentů se natěšeně trousily na svou poslední návštěvu Prasinek tohoto roku. Byl první prosincový víkend, venku mrzlo a stromy pokryla bílá jinovatka. Vzduchem poletoval drobný sníh, který s pomalou pečlivostí začal pokrývat cestu, po níž kráčeli i tři nebelvírští přátelé.

„Říkám vám, že jsem je viděl, jak se na schodech oblizujou," přesvědčoval své dva kamarády nejvyšší z trojice. Jeho hlavní znamení, jímž byli zrzavé vlasy, dnes ukrývala šedá pletená čepice.

„Mě to nijak zvlášť nepřekvapuje. Mezi Deanem a Levandulí to jiskřilo už delší dobu," poznamenala Hermiona pobaveně. „Ani nemůžu spočítat, kolikrát jsem jí o něm slyšela básnit."

„A to už je na tebe co říct," podotknul Harry stejně vesele.

„Osobně moc Deana nechápu. Vždycky mi připadal docela chytrý na to, aby si začal s někým takovým, jako je Levandule," nezdálo se to moc Hermioně.

„Hermiono, to je láska. Na tom nemůžeš hledat nic logického," usmál se na ni Harry.

„Bacha, odborník na lásku promluvil," zasmál se Ron a plácl svého kamaráda do ramene.

„To je pravda. Cho Changovou jsem nepochopila doteď," neodpustila si ho popíchnout Hermiona. Harry obrátil oči v sloup.

„To jsem byl ještě mladej a blbej," přiznal si Harry trochu neochotně.

„Kámo, vždyť to není ještě ani rok, co jste se rozešli! O tolik už jsi zmoudřel?" smál se pořád Ron.

„Ohledně ní rozhodně," nenechal Harry svým vážným tónem nikoho na pochybách o tom, že mluví pravdu, načež se všichni tři hlasitě rozesmáli.

„Ale Cho byla aspoň kus," neodpustil si Ron ještě poznamenat. Harry na souhlas přikývnul, protože to, že byla moc hezká, nešlo popřít. Oba si za to ale od Hermiony vysloužili zamračený pohled.

„To všichni kluci musí holku hodnotit jen podle toho, jak vypadá?"

„Jo," souhlasil na rovinu Ron.

„Ne," popřel to v tu samou chvíli Harry.

„Pokrytci!" zpražila je oba Hermiona.

„Proč i já?" nechápal Harry a začal se tvářit ublíženě.

„Taky ses honil za Cho jen kvůli tomu, jak vypadá," vyčetla mu Hermiona.

„No ale pak Harry zjistil, že je vlastně děsně hloupá, a nějaká její krása jí byla k ničemu," snažil se to Ron zachránit.

„Nemyslím si, že je děsně hloupá. To jsem nikdy neřekl," popíral Ronova slova Harry. „Jen nám to prostě nefungovalo, to je celé," pokrčil rameny a zahlédl Hermionu, jak je stále podezíravě pozoruje. „Ale samozřejmě záleží i na tom, jestli má holka něco v hlavě," zadíval se s důrazem na Hermionu. Ta tím prohlášením maličko svůj zamračený pohled zjemnila.

„To je jasný," přidával Ron. „Hezká holka bez mozku je jako auto bez motoru. Dobře se na něj kouká, ale je k ničemu," prohlásil znalecky, jako by s tím měl snad nějaké zkušenosti.

„Srovnáváš holky s auty?" obořila se na něj Hermiona dotčeně.

„Jen ale ty hloupé," bránil se Ron. Harry s obavami, kam toto bude směřovat, na svého kamaráda vyslal výhružný pohled typu ‚buď už zticha', jenže to se jaksi minulo s účinkem. „Takže tebe se to vlastně dotýkat nemusí," myslel si Ron, že tím Hermionu uchlácholí.