Harry Potter a Alternativy nenávisti

60. Na ošetřovně

(po zápase v kabinetu profesorky McGonagallové)

„Pane Pottere... Harry," spustila s rukama zaklesnutýma do sebe profesorka McGonagallová, když dosedla za svůj stůl a Harry naproti ní. Když si sedal, píchalo ho trochu pod žebry, ale nevěnoval tomu příliš pozornost. Dalo se to zvládnout, takže jen napjatě očekával, co mu profesorka chce. On přece nic neprovedl, pouze se bránil.

„Malfoy si začal," poznamenal Harry, když profesorka hledala ta správná slova, kterými by začala.

„Viděla jsem," nerozporovala jeho tvrzení, ale i tak se nezdála být spokojená. „Nemohla jsem si nevšimnout, že jste se po celý zápas s panem Malfoyem o něčem dohadovali. Snažili jste se navzájem vyprovokovat? Protože to vypadá, že pan Malfoy to nakonec neunesl, což dopadlo, jak jsme všichni viděli. Nemohu ani vypovědět, jak zklamaná jsem." Tak tohle Harry nečekal.

„Takže za to můžu podle vás já? Neříkala jste před chvílí NAVZÁJEM vyprovokovat?" kladl Harry zvláštní důraz na její slova.

„Takže to připouštíte?" podívala se na něj přísně skrz své brýle profesorka. Harry se zamračil.

„Nenechám se od něj pořád zesměšňovat. Nečekáte snad, že si nechám líbit, když-" Harry to nedořekl. Založil ruce na hrudi, opřel se do křesla a upřel svůj pohled někam jinam.

„Co?" zajímalo profesorku McGonagallovou.

„Nebylo to poprvé, co Malfoy mluvil zle o Siriusovi a dobíral si mě kvůli ministerstvu," sdělil jí nakonec Harry pravdu. „Belatrix Lestrangová se zjevně často baví na můj účet. A vůbec, všichni víme, jak Malfoy skončí. Nebudu si brát servítky s někým takovým," vyprskl Harry podrážděně. „Jestli mě chcete potrestat za to, že jsem se bránil, tak prosím."

Profesorka si povzdechla a zadívala se na něj trochu soucitně.

„Oba za ty roky víme, jaký pan Malfoy je. Vždy se vás snažil vyprovokovat a vloni tomu nebylo jinak. Ale máte mít dost rozumu na to, abyste jeho řeči už dokázal unést. Nemusíte mu oplácet stejnou mincí. Máte přece na víc. Já vím, že máte," povídala pevným hlasem profesorka. Harry se při jejích slovech lehce zastyděl. Měla pravdu? Klesal na Malfoyovu úroveň?

Harry na to neměl co říct, takže jen přikývnul.

„Vím, že to nemáte jednoduché, nechci vás trestat, ale body vám za to strhnout musím. Dvacet bodů bude optimálních, když přihlédnu k tomu, že jste tu rvačku nezačal vy. Příště však podobné chování tak mírně tolerovat nebudu. Tohle není chování hodné člena koleje Godrica Nebelvíra. Měl byste si uvědomit, že spousta mladších spolužáků k vám vzhlíží. Jste pro mnohé vzorem. Nerada bych, abyste jim ještě někdy dával podobný příklad, rozumíme si?" Harry polknul. Vzorem pro mladší studenty? ON?

„Ano," uslyšel sám sebe odpovídat, i když byl myšlenkami jinde.

„Dobrá. Vážně je vám dobře, Harry? Nepotřebujete na ošetřovnu? Zasáhnul vás potlouk a spadl jste z koštěte," připomínala mu profesorka McGonagallová a ustaraně si ho prohlížela.

„Jsem v pohodě," zalhal Harry. Úplně tak nebyl, ale věřil, že do zítra bude. A navíc nechtěl běhat hned na ošetřovnu. Co kdyby tam narazil na Malfoye? Anebo nenarazil, což by znamenalo, že on to zvládnul, ale Harry potřeboval pomoct. Ještě by ho začal Malfoy zesměšňovat, že tam šel kvůli tomu, jak od něj dostal do zubů – to určitě!

„Jak myslíte. Ale tohle vám ještě spravím," vstala profesorka ze své židle a došla k němu. Hůlku mu namířila na obličej a něco zamumlala. Harry usoudil, že napravovala, co na něm zanechal Malfoy. „Tak a teď už můžete jít slavit," usmála se na něj profesorka za pár vteřin, když schovávala hůlku zpět do hábitu. „Když si odmyslím ty nepříjemné okolnosti, zvládl jste zápas opět skvěle. Gratuluji k vítězství. Předpokládám, že poslední zápas s Mrzimorem pro vás nebude velký oříšek." Profesorka samozřejmě očekávala nejvyšší možné umístění ve školním poháru a Harry už po dnešku také.