Harry Potter a Alternativy nenávisti

63. Londýnská odysea 1

Severus postával pod schodištěm kousek od vstupních dveří hradu, když ucítil, jak se ho ‚někdo' letmo dotkl na rameni. Na nic nečekal a dal se do pohybu. Rychlým krokem opustil hrad a vydal se k železné bráně. Učinil jeden rychlý pohyb hůlkou a brána se otevřela. Jakmile jí prošel, sama se za ním zase zavřela. O kus dál vyndal z kapsy kapesní hodinky, které nepoužíval jako přenášedlo poprvé, zkontroloval čas a viděl, že mají ještě dvě minuty čas.

Byly to ty dvě nejdelší minuty v jeho životě. Severus začal pociťovat lehkou nervozitu. Venku byla ještě tma, ale v dálce již byly vidět slabé červánky. Okolo se rozprostíralo naprosté ticho. Kdyby o nich teď někdo věděl, asi by to byl malér.

„Deset vteřin," řekl potichu a ucítil, jak se někdo další chytil hodinek, jenž držel v ruce. Chvíli na to to s nimi škublo a byli přeneseni pryč.

*****

Ocitli se na měkkém trávníku ukryti za stromy, kterých bylo na onom místě požehnaně. Severus si všimnul, že za jeho zády byl perfektně střižený živý plot, který dával tušit, že se nachází někde u okraje zahrady. Pomalým krokem s hůlkou v ruce se vydal vpřed a pozorně se rozhlédl kolem. Dřevěné lavičky byly opuštěné a v jejich dosahu nebylo živého člověka. Vypadalo to, že Brumbál skutečně nelhal, když tvrdil, že zařídí, aby je při jejich přenesení nikdo nerušil. Severus se jen mohl dohadovat, jak to udělal, ale byl to konec konců Brumbál. Ten to mohl udělat jakkoliv.

„Už můžeš," pronesl do ticha a v tu chvíli se vedle něj objevil jeho synovec s hlavou ještě víc rozcuchanou než obvykle, a jeho tvář zářila nadšením.

„Páni!" vydechl užasle. „Fakt jsme tu! A kde že to vůbec jsme? Už mi to konečně prozradíš?" Severus se zařekl, že pokud Harryho do Londýna doprovodí, cestu bude řídit on. Harrymu odmítal sdělit jakékoliv podrobnosti. Harry mu také musel slíbit, že ho poslechne na slovo a pokud Severus ohodnotí situaci jako nebezpečnou, bezpodmínečně se vrátí zpět.

Harry souhlasil s čímkoliv. Byl tak nadšený, že mu bylo skoro jedno, co odsouhlasil. Severus měl dojem, že si vůbec neuvědomoval, jaké nebezpečí jim může hrozit. Ale trochu ho chápal. Kolik let už byl stále někde držený a hlídaný? U Dursleyů, na Ústředí, pak zbytek roku v Bradavicích. Už ani do Prasinek nemohl. Tohle byla po dlouhé době možnost dostat se někam jinam. Někam, kde pořádně vlastně nikdy nebyl. Někam, kde se mohl cítit svobodně.

„No tak, teď už mi to přece můžeš říct," přerušil tok jeho myšlenek Harry a Severus se na něj podíval.

„Wapping Gardens."

„Aha, tak teď už vím naprosto přesně, kde jsme," zkonstatoval ironicky Harry.

„Asi patnáct minut od Tower Bridge," doplnil Severus a všimnul si, jak si ho Harry prohlíží. Dokonce ani nenavázal na zmínku o místě, na které se tak toužil podívat. Daleko víc ho totiž zaujalo něco jiného.

„Severusi, takhle se ale vážně po Londýně pohybovat nemůžeš. Budeme strašně nápadní. A to není to, co zrovna chceme, že?" upozorňoval ho Harry na jeho dlouhý černý hábit.

„Bez tebe bychom byli úplně ztraceni," prohlásil Severus sarkasticky, poklepal hůlkou na svůj hábit a ten se v mžiku přeměnil na krátký šedý kabát s dvouřadým zapínáním černých knoflíků. Měl u krku stojáček a končil někde u kolenou. K tradičním černým kalhotám ladil dokonale. „Lepší?"

„Rozhodně," usmál se na něj Harry, který byl oblečený v modrých džínách a kostkované košili, přes kterou měl přehozenou ještě tmavou bundu. Na zádech měl malý batoh, který u něj Severus viděl poprvé.