Harry Potter a Alternativy nenávisti

22. V nouzi poznáš ... spojence

PA: Následující kapitola obsahuje drastické scény. Čtěte s opatrností ;)

„Harry, tak nám řekni, co se stalo," byla už celá zoufalá Hermiona. Harry seděl s ní a Ronem u krbu ve společenské místnosti a nepřítomně zíral do plamenů, které se před ním třepotaly. Neodpovídal. Už několikrát jim řekl, že se o tom nechce bavit. Ubezpečil je, že Remus je v pořádku a nic se mu nestalo, ale dál to rozebírat nechtěl.

„Napsal ti něco špatnýho?" zkoušel to Ron.

„Vypadá snad Harry na to, že od něj dostal dobré zprávy?" obořila se na něj Hermiona.

„Jen se snažím někam to dopracovat, madam chytrá," vrátil jí to Ron.

„To já taky!"

„Jo, ale když do něj začneš hučet ty, vždycky to dopadne ještě hůř."

„Tak nakonec jsem ta špatná já?" dala si ruce v bok Hermiona a nevěřícně sledovala Rona.

„Nechte toho," promluvil konečně unaveným hlasem Harry. „Už mě z vás bolí hlava," třel si Harry dlaněmi spánky.

„Bolí tě jizva, Harry?" vypadala vystrašeně Hermiona.

„Ne."

„Nemůžeš nám aspoň říct, čeho se ten dopis týká?" zkusila to ještě naposledy. Harry vyčerpaně rezignoval.

„Už se mnou nechce mít nic společného, stačí?" nevěděl už Harry, co říct. Ron i Hermiona na něj zůstali zaraženě zírat.

„Jako Remus?" nevěřil svých uším Ron.

„Jo, jako Remus. Lupin. Ještě něco?" začal být Harry podrážděný.

„Proč?" zmohla se na jediné slovo Hermiona.

„Proč myslíš? Nikdy mi to neodpustí," pousmál se hořce Harry. Byl to ale hodně zoufalý úsměv. Nechápal, jak jim to nemohlo nedojít.

„Počkej, kámo, to jako myslíš vážně? Tohle ti Remus napsal? Že už s tebou nechce nic mít kvůli, no...víš kvůli čemu. Jako kvůli tomu, co se stalo na ministerstvu?" Ron hledal ta správná slova, smrt Siriuse byla tabu.

„Zjednodušeně řečeno, ale ano," vstal Harry z pohovky. „Hlavně to nikomu neříkejte, jo? Nestojím o žádné lítostivé pohledy, stačí mi ty vaše. Ale takhle to prostě je. Remus se vyjádřil jasně a já ho chápu. Nemám mu to za zlé. Dal mi to už několikrát najevo, nevím, co jsem si myslel, když jsem mu minulý týden psal. Bylo jasné, co mi odepíše. Jen mě to...prostě-" Harrymu došla slova. Hermiona k němu přistoupila a položila mu ruku na rameno.

„Máš nás, Harry. Jestli se k tobě takhle Remus zachoval, nestojí za to!"

„Jo. To jsem si o něm teda nemyslel. Je to pěknej parchant," nešetřil nadávkami Ron.

„Má v hodně věcech pravdu," bránil ho ještě Harry.

„Tohle neříkej, Harry. Jestli ti vyčítá smrt Siriuse, tak není normální! Vždyť to byla past! Od Voldemorta! Co by udělal on, kdyby měl takovou vizi? Šel by tam úplně stejně jako ty, o to se klidně vsadím!" Hermiona byla upřímně rozzuřená.

„Je to všechno složitější," kroutil hlavou Harry. „Jsem unavený. Jdu spát."

„Je půl osmé," podotknul Ron. Harry se na něj vyčerpaně podíval. „Jo, tak jasný. Tak čau," pokýval chápavě hlavou.

„Nemysli na to. Zkus se z toho vyspat, Harry," objala rychle Hermiona svého kamaráda a pak už jen sledovali, jak od nich odchází.

*****