Harry Potter a Alternativy nenávisti

18. Famfrpálový konkurz

„Vy se prostě vůbec nesnažíte, Pottere," spustil toho večera už netrpělivý Severus Snape po několika nevydařených pokusech o Potterovu nitrobranu. Už z toho byl sám unavený a co teprve Potter?

„Zkouším to každý den, pane, opravdu. Asi na to nemám vlohy-"

„Vše se dá naučit, jen musíte chtít!"

„Myslíte, že nechci? Myslíte, že mě baví ležet před vámi pořád na zemi?" bránil se už zvýšeným hlasem chlapec. Vlasy se mu lepily na čele od potu a ve tváři se mu zračil odhodlaný výraz.

„Možná to tak je. Možná v hloubi duše chcete vědět, co Temný pán chystá. Není to tak, Pottere?" Potter vytřeštil své oči ještě víc, jestli to vůbec bylo možné.

„Vy jste se zbláznil?!"

„Pozor na jazyk, Pottere! Nezapomínejte, s kým mluvíte!" Severus se skutečně domníval, že by ten kluk mohl něco takového chtít. Třeba si to ale ani neuvědomoval.

„Se vší úctou, pane, tohle je prostě nesmysl. Že bych to sám chtěl? To- to- to je hloupost! Vážně se snažím, i tu zeď jsem zkoušel, všechno, Tajemství nitrobrany jsem přečetl už třikrát a vy mě tu teď obviňujete, že to dělám schválně, protože se chci spojit s myslí Voldemorta?" Severus syknul. Nemohl to jméno ani slyšet.

„Vloni jste přímo čekal, až se vám zase bude zdát o chodbě na Odboru záhad," odvětil Snape chladně.

„To bylo ale něco jiného! Tenkrát jsem nevěděl, co to všechno může způsobit!"

„A teď to víte a je vám to jedno."

„NENÍ MI TO JEDNO!" Potter vzteky třísknul do stolu, až z něj spadla nějaká lahvička s fialovým lektvarem, a roztříštila se o zem. Severus mávnutím hůlky nechal lektvar i s rozbitým sklem okamžitě zmizet.

„Je to vaše hobby, Pottere? Ničit ostatním věci? Panu řediteli? Vašim příbuzným? Teď i mně?" Potter ho bez hnutí sledoval. Asi mu došlo, že to už trochu přehnal. „Panu řediteli je možná jedno, když si svůj vztek vybíjíte na jeho věcech, ale mně NE!" zvýšil už hlas i Severus. Tohle prostě tolerovat nebude, kdo si myslí, že ten kluk je?

„Omlouvám se," hlesl chlapec, pohled stočený do podlahy.

„Víte vy vůbec, co by se stalo, kdyby v té lahvičce byl třeba Třaskovar?"

„Vybuchlo by to tu?"

„U Merlina, ptám se já vás! Ne vy mě!"

„Vybuchlo by to tu," zopakoval znovu, tentokrát s klesající intonací.

„Tak proč to neřeknete hned, když se vás zeptám!" Severus byl vytočený.

„Nevím," pokrčil rameny Potter.

„Víte vy vůbec něco?" Severus to považoval jen za frázi, rozhodně nečekal, že mu na to Potter odpoví.

„Jo. Že Třaskovar není fialový. A že byste Třaskovar nenechal nikdy na kraji stolu. A už vůbec ne se mnou v jedné učebně." Snape na něj zůstal zírat. Naprosto přesné.

„S vámi v jedné učebně bych toho nenechal víc. A Třaskovar rozhodně ne," pronesl po chvilce rozmýšlení už vyrovnanějším hlasem. Potter, zdálo se, taky trochu pookřál. „Takže 20 bodů dolů za ničení školního majetku," srazil mu hned úsměv, který se mu začínal objevovat ve tváři. Potter s opět sklopeným pohledem přikývnul. ‚Aspoň, že si uvědomuje svou chybu,' napadlo Severuse a přešel se usadit za svůj stůl. Potter stál naproti němu a čekal, co bude dál. „Možná Pána zla ve své hlavě nechcete. Byla to jen jedna alternativa. Ať je to ale jak chce, podstatné je, že se vám vaši mysl stále zablokovat nedaří. I když se domnívám, že nejste až takový idiot, že byste to tajil, musím se vás zeptat. Nesnažil se Pán zla dostat do vaší mysli? Od té události na Ministerstvu?"