Harry Potter a Alternativy nenávisti

31. Pravda o tom, co má ten kluk udělat

            „Řekl bych, že jsme už všichni," začal Severus druhý ráno promlouvat k zbývajícím sedmi studentům jeho třídy Pokročilých lektvarů. „Pan Potter, zdá se, již není schopen nadále v těchto hodinách pokračovat," prohlásil s úšklebkem a studenti jeho koleje se začali pochechtávat. „Ano, žádné překvapení," věnoval jim jeden ze svých potěšených pohledů. Uvnitř ale spokojený nebyl. Tahle Potterova ignorace ho rozhodně nechávala chladným.

Když jim zadal práci, byl snad ještě nepříjemnější, než když dřív. Samozřejmě to odnesl zbytek nebelvírských studentů, a neušlo mu, že po něm Grangerová neustále pobouřeně pokukovala. Řekl jí snad Potter něco? Něco asi musel. Těžko by to před svými dvěma přáteli utajil.

Dvojhodinovka se Severusovi neskutečně táhla. Měl pocit, že snad ani neskončí. V hlavě se mu jako celý předchozí večer odehrával rozhovor s Potterem. Ty výčitky v jeho očích ho užíraly. Nikdy si nemyslel, že by to Pottera mohlo tak zasáhnout. Měla Grangerová pravdu, když tvrdila, že se v něm Potter utvořil jistou náhradu za Blacka? Nebo ani ne tak za Blacka, to asi nešlo, ale jako spíš za někoho dospělého, kterému by mohl věřit...

A pak byl svědkem rozhovoru, kdy zjistil, že mu lhali v dost závažné věci, a vyvodil si z toho, že celé Severusovo chování vůči němu byla jen další lež. A to Severuse rozčilovalo nejvíc, protože to nebyla pravda. Stálo ho dost probdělých nocí, než si připustil, že mu na tom klukovi možná záleží. I když se to rozhodně nesnažil dávat najevo, bylo to tak. A netušil, jak to tomu klukovi vysvětlit, když se mu stále vyhýbá. Vlastně předně ani netušil, jak mu něco takového vůbec vysvětlit, protože Severus nebyl zrovna z těch, kteří by byli něčeho takové schopni.

Žil osamělý život a po smrti jeho nejlepší přítelkyně – vlastně sestry – mu už nikdy nezáleželo na ničem. Jen na tom, aby byl Voldemort poražen, čemuž chtěl dopomoci. Ale pak mu Brumbál převrátil zase život úplně naruby, když mu řekl, že má synovce. Harryho Pottera. Pochopitelně to z počátku nesl nelibě, o tom klukovi nikdy neměl vysoké mínění. Jen co ho poprvé uviděl, viděl jen kopii Jamese Pottera a už se to s ním táhlo. Až do tohoto léta, kdy ho viděl v Zobí ulici. Jeho nesmyslné představy vzaly rychle za své a brzy pochopil, jak se celá ta léta mýlil.

Tak co teď s tím?

Severus si oddechl, když hodina skončila. Potterovo prázdné místo ho deptalo. Pak si ale všiml, že Grangerová zůstává nejistě postávat ve své lavici.

„Chcete ještě něco, slečno Grangerová? Hodina už skončila," upozornil ji nevrle. Měl neblahé tušení, že tam nepostává jen tak pro nic za nic. Chvíli váhala, než se odhodlala, ale pak pár kroky přešla k jeho katedře.

„Ano, chtěla. Chtěla bych vám něco říct," začala nervózně. Severus mávnutím hůlky zabouchnul dveře. V učebně zůstali pouze oni dva.

„Doufám, že to je něco důležitého. Můj čas je cenný," podotkl chladně.

„Nezdržím vás dlouho, pane profesore. Jen jsem-" Grangerová se několikrát nadechla, než byla schopná pokračovat. Evidentně sbírala odvahu. „Jen jsem vám chtěla říct, že to, jak jste se k Harrymu zachoval, je hanebné. Vždycky jsem vás jako profesora uznávala, ale vaše chování vůči němu poněkud pozměnilo mé smýšlení o vás jako o člověku. Celé mi to připadalo podezřelé už od začátku roku a Harryho jsem na to upozorňovala. Bohužel je Harry přes to všechno, co se mu už v životě přihodilo, někdy příliš důvěřivý v druhé lidi, kteří o něj projeví zájem. Anebo tomu tak je možná právě proto, že o něj nikdy nikdo žádný zájem nejevil. A kdo ano je už mrtvý, nebo se k němu obrátil zády." Black a Lupin, pochopil hned zaražený Severus.